Význam zapojení rodiny do domácí zdravotní péče

Pracuji v pražské agentuře domácí péče, nestátním zdravotním zařízení, které se domácí péči věnuje již šestnáct let. Naší základní pracovní náplní je péče zdravotní sestry v bytě nemocného. Jsme vybaveny tak, abychom mohly v domácnosti provést jakýkoli sesterský výkon. Naším cílem je spokojený a relativně „zdravý“ klient, který nestrádá, necítí se opuštěn a umí žít se svým handicapem, ať už je jakéhokoli rozsahu.

Vedle běžných výkonů (injekce, odběry biologického materiálu, převazy všeho typu, pohybové reedukace) pečujeme o nemocné po hospitalizacích – snažíme se o jejich resocializaci a možnost žít kvalitně ve vlastním prostředí. Další velkou a náročnou kapitolou domácí péče je starost o chronicky nemocné a mnohdy trvale imobilní: někteří jsou ležícími pacienty již několik let. V naší nabídce služeb je i domácí hospicová péče, kdy poskytujeme kvalifikovanou a laskavou službu terminálně nemocným a nezapomínáme na podporu pečující rodině. Naše péče předepsaná praktickým lékařem je dostupná všem potřebným i sociálně velmi slabým klientům, kterých v naší lokalitě není málo. Často jsou opuštění a domácí péče je pro ně jediným řešením v jejich svízelné situaci.

Kazuistika

Následující kazuistika se věnuje domácí péči u těžce chronicky nemocné, která ale měla to štěstí, že žila v dobře fungující rodině. Nemocná paní Š., 44 let, byla přijata do domácí péče po propuštění z LDN, kde byla umístěna po operaci rezidua cystické expanze (gliom corpus callosum), provedené v dubnu 2009 na neurochirurgickém oddělení v Nemocnici Na Homolce.

Anamnéza. Počátek onemocnění se datuje do roku 1994, kdy pacientka podstoupila operaci mozku pro rozsáhlý gliom corpus callosum zasahující do obou postranních komor, poté následovala chemoterapie a radioterapie. V červenci 1997 byla provedena revize pro osteomyelitis a chronickou píštěl, odstraněna kostní ploténka a v říjnu 1998 opět vrácena. V říjnu 2002 náhle vznikla u pacientky pravostranná hemiparéza s hemihypestezií, zřejmě pro postradiační angiopatii, a sekundární epilepsie. Celkový neutěšený stav paní Š. ještě zhoršil depresivní syndrom, kterým trpí stále. U pacientky byl dále zjištěn diabetes mellitus, hypertenze a hypokalémie. V dubnu 2009 následovala subtotální resekce expanze a marsupializace cysty (zbytek oligodendrogliomu s cystami). V pooperační době se přidružila ještě uroinfekce. Pacientka byla z akutního lůžka přeložena do LDN, kde byla zahájena rehabilitace na lůžku; nemocná byla pasivní, spolupráce byla vzhledem k jejímu psychickému stavu velmi malá. Docházelo tak spíše ke zhoršování její celkové fyzické a psychické kondice. V propouštěcí zprávě z LDN je uvedeno, že pacientka se sama neposadí, sed udrží pouze s oporou, vertikalizace a chůze není možná. Pacientka byla na výslovnou žádost rodiny propuštěna do domácího ošetřování.

Indikace domácí péče. Domácí péče s cílem zlepšení celkového stavu pacientky byla indikována praktickou lékařkou po propuštění z LDN koncem září 2009, mobilita nemocné byla po opakovaných operacích mozku zcela omezená, schopnost sebeobsluhy žádná, požadována byla komplexní domácí péče o ležící pacientku, hygienická péče, prevence dekubitů, pohybová reedukace, odběry krve a biologického materiálu, kontroly hemokoagulace při warfarinizaci. Návštěvy byly určeny na: jedenkrát denně s náplní – celková toaleta na lůžku, výměna plenkových kalhotek, promazání kůže, případně masáž zad a šíje, kontrola medikace, kondiční cvičení na lůžku, cvičení a posilování horních a dolních končetin, dechová cvičení a také, bude-li to možné, nácvik stoje a chůze.

Stav při přijetí. Paní Š. žije ve společné domácnosti s manželem a s patnáctiletou dcerou, bydlí v menším bytě, který je však dobře přizpůsobený jejím denním potřebám. Má své vlastní polohovací lůžko s hrazdičkou, rovněž všechny potřebné pomůcky k pohybovým aktivitám, jako jsou například invalidní vozík, chodítko, francouzské hole. Také sociální zařízení je dobře dostupné, manžel vše upravil, včetně sprchového koutu se sedačkou.

Pacientku jsme do domácí péče přijali koncem září 2009, ležící, s mírným pravostranným postižením, menší silou v horní i dolní končetině. Při zavedení domácí péče velice špatně spolupracovala, byla nesoustředěná, pasivní, pletla si pravou a levou stranu. Mnohá cvičení vůbec nechápala, sama se neposadila, neotočila na bok. Byla schopna jen pasivního ležení na lůžku.

Současná medikace v průběhu našich návštěv je postupně upravována, manžel aktivně vstupuje do léčebného procesu a žádá na lékařích snižování dávek léků. Postupně byly vysazeny kortikoidy, Warfarin, Neurol, Egilok a analgetika, zachován pak Citalec, Keppra, Geratam, Anopyrin.

Ošetřovatelská péče

Jednotlivé návštěvy zahrnovaly celkovou toaletu na lůžku, péči o kůži, případně masáž zad a šíje, kontrolu zdravotního stavu a pohybovou reedukaci. Při některých návštěvách pacientka ochotně spolupracuje, jindy je spavá, nesoustředěná. Především jsme se věnovali kondičnímu cvičení na lůžku, cvičení horních a dolních končetin, posilovacím cvikům vsedě a postupně i ve stoji u lůžka, dechovým cvičením. Asi po měsíci klientka začala chodit s pomocí dvou osob – sestry a manžela, posléze i jedné osoby, s pomocí chodítka, které jsme nemocné zapůjčili. Pacientka s pomocí ušla pár kroků po místnosti, posazovali jsme ji do křesla. Trpělivá a pravidelná vertikalizace nemocné přinesla výsledky: v dubnu 2010, tedy po sedmi měsících péče, nacvičujeme chůzi o francouzských holích a dokonce i chůzi o francouzských holích po schodech, naše návštěvy jsme už mohli zredukovat na frekvenci 3krát týdně.

Spolupráce rodiny přináší výsledky

Manžel pacientky má velmi pěkný přístup, je velice zodpovědný a jeho vztah k nemocné je neuvěřitelně laskavý a vroucí. Maximálně se snaží a aktivně přistupuje k problémům, kterých není málo. Pokud nemůže být přítomen naší návštěvě přímo on, střídá se s dcerou. Oba se o pacientku starají moc hezky, i když někdy je paní Š. velice těžko akceptuje. To je pravděpodobně dáno závažností její choroby a změnami v psychice ve smyslu částečné simplexnosti. Ale v rodině je živo, v domácnosti žijí i dva velcí psi, rybičky...

Nemoc paní Š. značně zvýšila zátěž rodiny, manžel i dcera věnují mnoho času a energie pacientce na úkor všech ostatních činností i svých zájmů. Manžel přizpůsobil své zaměstnání potřebám pacientky, má volnou pracovní dobu a střídá se v dohledu nad nemocnou s dcerou, která ještě navštěvuje ZŠ. Vzájemně se v domácnosti a v péči doplňují.

U této pacientky se jednoznačně prokázala prospěšnost domácí péče. Vede k nespornému zvýšení kvality života, dochází k postupnému zlepšování hybnosti a současně se zlepšuje i psychický stav pacientky. Oproti stavu při propuštění z LDN a zahájení domácí péče jde o významné zlepšení. Je ovšem zřejmé, že celková prognóza je vzhledem k závažnosti onemocnění nejistá.

Jednou z možností, jak zlepšovat kvalitu života u takto postižených pacientů, je nepochybně domácí péče ve spojení s fungující rodinou. Návštěvy sester domácí péče ve spojení s péčí rodiny významně zmírňují dopad zdravotních potíží nemocných, kteří jsou ve svém vlastním sociálním prostředí a netrpí hospitalismem (srovnej s popsaným stavem při pobytu v LDN). Domácí péče tak prokazuje svou nezastupitelnou úlohu v oblasti primární péče o chronicky nemocné se zdánlivě neřešitelnými zdravotními problémy. Všichni doufáme, že se nám podaří i nadále udržet přijatelný stav paní Š. a že jí tak bude dopřáno radovat se z dospívající dcery, z hezkého partnerství, ze života. (Duben 2010)

Dodatek (říjen 2011)

Na jaře tohoto roku došlo ke změně, která definitivně ukončila naději pacientky a ostatně i naši. Manžel (47 let) onemocněl cévní mozkovou příhodou, s následně rozvinutou hemiparézou, byl poměrně dlouze hospitalizován (akutní péče a pak následná rehabilitační péče). Dcera (17 let) nemůže samostatně pečovat o těžce nemocnou maminku a současně navštěvovat otce v nemocnici, proto tedy dochází k umístění naší nemocné v zařízení následné péče... Léčba manžela byla úspěšná, známky prodělané CMP nejsou patrné, ale péči o manželku by už nezvládl. S nemocnou a její rodinou nyní kontakt nemáme, víme však, že pacientka i nadále zůstává v léčebně dlouhodobě nemocných a její životní perspektiva není šťastná. Bohužel, i takový je život...

Alena Pospíšilová, RS, Galium – agentura domácí péče, Praha

 

• tisk
• předplatit si