Orientace sester v problematice V.A.C. terapie v kardiochirurgii

Souhrn: Vacuum assisted closure – V. A. C.®Therapy TM je moderní léčebná metoda využívaná k terapii komplikovaně se hojících ran. Třebaže indikace podtlakové terapie je v kompetenci lékaře, je důležité, aby se v problematice správně orientovali i nelékařští pracovníci. Od roku 1999 se začíná užívat v kardiochirurgii, v léčbě infekcí postižené sternotomie. Klíčová slova: podtlaková terapie – V. A. C. terapie – hojení sternotomie – sternální infekce – dehiscence sternotomie.

(Orientation of nurses in issues V. A. C. therapy in cardiac surgery)

Summary: Vacuum Assisted Closure – V. A.C. ® Therapy TM is a modern method of treatment used in the treatment of complicated healing of wounds. Despite the fact that the indications vacuum therapy falls under the doctor, is very important that the medical staff perfectly orientation in the whole problems. In the cardiac surgery this treatment started to use to treath infect sternotomy from 1999.

Key words: negative pressure therapy – V. A. C. therapy – healing sternotomy – sternal infection – sternotomy dehiscence.

Úvod

V klinické praxi se V. A. C.®Therapy TM začíná uplatňovat v ČR od roku 1997, a to v léčbě obtížně se hojících defektů, jako jsou dekubity, syndrom diabetické nohy, komplikující se operační rány po výkonech v břišní chirurgii. Od roku 1999 se začíná užívat v kardiochirurgii, v léčbě infekcí postižené sternotomie. Podstatou léčby je aplikace lokálního podtlaku přímo v ráně. Metoda kombinuje dvě formy léčby, otevřenou a zavřenou. Otevřená terapie umožňuje provádět aspekci rány a případně débridement avitálních struktur. Díky uzavřené terapii, doplněné právě o vysokou drenážní schopnost, dochází k efektivnějšímu procesu hojení. Podtlak vytváří přenosná pumpa, díky které je míra podtlaku dobře a snadno regulovatelná a spolu s drenážním systémem je ze spodiny rány odváděn sekret do sběrné nádoby.

Základní indikace VAc v kardiochirurgii

• rány hojící se per secundam (mikrobiální osídlení rány nebo mechanická nestabilita hrudníku);

• dehiscentní sternotomie;

• nehojící se operační rány na dolních končetinách po odběru štěpu vena saphena magna při aortokoronárním bypassu.

Úkoly, kompetence a znalosti sestry poskytující V. A. C. terapii

Nelékařský pracovník zastává velmi důležitou pozici v multidisciplinárním týmu, který během podtlakové terapie poskytuje odbornou péči. Úkolem sestry je důkladná monitorace pacienta. Sestra se zaměřuje na:

• tvrdost pěny (dobře fungující podtlak v ráně);

• celistvost těsnicí fólie;

• nedokonalosti v přilnavosti pěny k ráně;

• množství a charakter sekrece ve sběrné nádobě;

• monitoraci bolesti během terapie – VAS vizuální analogová škála.

Sestra musí být schopna dokonale reagovat na alarmy přístroje a musí umět odstranit příčinu alarmu. Z technického hlediska obsluhy přístroje musí zajistit jeho provoz a výměnu odpadní nádoby. Z ošetřovatelských aktivit je samozřejmostí polohování pacienta na poloboky jako prevence dekubitů. Pokud chirurg neurčí jinak, polohování není kontraindikováno. V. A. C terapie je schopna efektivně stabilizovat hrudník.

Komplikované hojení

Na spektru pacientů indikovaných ke kardiochirurgické operaci se odráží stárnutí populace. Jedná se o pacienty s velkou řadou přidružených onemocnění (DM, CHOPN, obezita), která komplikují pooperační fázi. Velkým problémem se stává infekce v ráně, která výrazným způsobem ovlivňuje morbiditu a mortalitu nemocných.

V kardiochirurgii je infekce v ráně nepříjemnou komplikací časného pooperačního období. Komplikované hojení sternotomie se vyskytuje u 0,5–1 % pacientů. Jedná se o rané infekce různého rozsahu, od povrchového postižení měkkých tkání až po hluboký zánět sternální kosti. Život ohrožující stav nastává v případě přítomnosti infekce v hlubokých vrstvách hrudníku s rozvojem mediastinitidy. Zvláštní místo v souvislosti se sternálními dehiscencemi zaujímá sterilní mechanická dehiscence sterna, její výskyt je udáván do 1 %. Jedná se o stav, kdy nedochází ke zhojení kostěných okrajů sterna, ale není zde porušená vrstva měkké tkáně – vyskytuje se v řádu měsíců po operaci. Hluboká sternální infekce, neboli poststernotomická mediastinitida, představuje jednu z nejzávažnějších komplikací doprovázející operace na srdci s mortalitou až 40 %.

Znají a ovládají sestry V. A. C. terapii?

Pro zodpovězení této otázky jsme provedli výzkumné šetření dotazníkovou formou, kterého se zúčastnilo 74 oslovených respondentů. Byly to sestry pracující na kardiochirurgických pracovištích ve FN Olomouc, FN Hradec Králové a v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně. Ke zjištění znalostí sester o V. A. C. terapii a dehiscenci sternotomie sloužila sada cílených vědomostních otázek. Například jsme zjišťovali, zda sestry znají indikace a kontraindikace V. A. C. terapie, pohybový režim pacienta během terapie, druhy speciálního pěnového krytí apod. Zbývající otázky byly směřovány na faktory ovlivňující hojení sternotomie a příčiny její dehiscence.

Ve složení sester, které pracují na zmiňovaných pracovištích, dominovaly sestry s délkou praxe více než 10 let – 38 (51,4 %), téměř vyrovnaný počet představovaly sestry s praxí do 5 let – 16 (21,6 %) a s praxí 5–10 let – 20 (27,0 %).

Ze zpracovaných odpovědí vědomostních otázek vyšlo, že kardiochirurgické sestry se v problematice využití V. A. C. terapie v kardiochirurgii orientují velmi dobře. Na základě zpracovaných vědomostních otázek vztahujících se k V. A. C. terapii prokázaly průměrnou úspěšnost – 68,4 %. Ve vědomostech dehiscence sternotomie prokázaly oslovené sestry úspěšnost 76,8 %.

Výsledky podle kritéria vzdělání

Soubor tvořily sestry s různým stupněm dosaženého vzdělání. Úspěšnost ve vědomostních otázkách, týkajících se problematiky V. A. C. terapie a dehiscence sternotomie, vyšla u sester se středoškolským vzděláním 75,8 %, u sester s vyšší odbornou školou 69,6 %, s pomaturitním studiem 73,3 % a sestry s vysokoškolskou úrovní vzdělání dosáhly průměrné úspěšnosti 69 %. Závěrem lze říci, že není výrazný rozdíl mezi jednotlivými stupni vzdělání v úrovni znalostí v oblasti V. A. C. terapie. Není tedy rozhodující dosažená úroveň vzdělání, ale i bohaté praktické zkušenosti získané praxí.

Andrea Skopalíková, DiS., Kardiochirugická klinika JIP, FN Olomouc

Literatura

1. Šimek M, Němec P, Zálešák B a kol. Podtlaková terapie v léčbě raných infekčních komplikací po kardiochirurgických výkonech. Rozhledy v chirurgii. Praha: Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, ISSN 1803-6597. 2007, roč. 86, č. 8, s. 404–409.

2. Šimek M, Kaláb M, Grulichová J a kol. Primární aplikace lokálního podtlaku v léčbě hluboké sternální infekce v kardiochirurgii. Pětileté výsledky jednotného protokolu. Hojení ran. Semily: Nakladatelství Geum, s. r. o., ISSN 1802- 6400. 2010, roč. 4, č. 2, s. 4–10.

3. Stryja J. Kontrolovatelný podtlak v léčbě ran. Hojení ran. Semily: Nakladatelství Geum, s. r. o., ISSN 1802-6400. 2009, roč. 3, č. 2, s. 13–18.

4. Kohut M, Formánková J. Problematika hojení ran po kardiochirurgické operaci. Diagnóza v ošetřovatelství. Praha: Promediamotion, s. r. o., ISSN 1801-1349. 2010, roč. 6., č. 2, s. 11–12.

5. Kaláb M, Molitor M, Lonský V a kol. Rekonstrukce komplikované sternální dehiscence transverzálními titanovými AO dlahami se spongioplastikou, Cor et Vasa, [on-line]. 2010, roč. 52, č. 5–6, [cit. 2010-3-21], s. 314–317. Dostupné na www: <http://www.e-coretvasa.cz/ casopis/view?id=3413.pdf>.

Recenzovaly:

PhDr. Lada Cetlová, Ph.D., Vysoká škola polytechnická, Jihlava

Mgr. Janka Slaninková, Fakulta zdravotníckych odborov, Prešovská universita v Prešove

 

• tisk
• předplatit si