Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 11 / 2011

Vybraná slova o stáří

Datum: 7. 11. 2011
Autor: Prof. MUDr. Vladimír Pacovský. DrSc.

Gerontologie je nauka o stárnutí a stáří. V tomto smyslu použil termín pravděpodobně jako první imunolog I. I. Mečnikov (1845–1916), a to v jedné své francouzsky psané a v roce 1903 publikované eseji.

Málo je známo, že Kosmas (1045 až 1125 př. n. l.), autor první české kroni­ky, psal také o úrazech a různých ne­mocech, zmiňuje např. marasmus jako celkovou zchátralost. Od nepaměti mě­li o stáří zájem filozofové (Aristoteles – v češtině je k dispozici několik překla­dů jeho díla). Vynikající řečník Marcus Tullius Cicero napsal téměř padesát let před naším letopočtem několik spisů o stáří. Stáří se samozřejmě věnuje ta­ké nejslavnější lékař antického starově­ku Hippokrates, např. ve svých Aforis­mech (v češtině vyšlo pod názvem Nau­ka o řečnictví v r. 1948).

Galénos (asi 129–200), řecký lékař působící v Římě, píše o zdravém způ­sobu života ve stáří a nazývá to gera­kómie. Způsob, jak tomu lidi včas učit, je u Galéna geropaideia (dnes bychom asi řekli příprava na stáří). Ve starém Egyptě znali destrukční projevy stáří, v hieroglyfii je symbolem stáří podoba muže, který se opírá o hůl. Studiu stá­ří a pohledu na ně očima tehdejší doby se v 6. století věnovali byzantští lékaři Aetius a Amida a sami se nazývali lé­kaři stáří. Ve středověku, kdy byl vy­soký věk výjimkou, se staří označova­li také jako echatogeri (řec. Echaton je extrémní, neobvyklý). Za autora poj­mu senescence (stárnutí) se považuje Stanley Hall, který v roce 1932 vydal stěžejní dílo Senescence.

I pojmy mají svou historii

Geriatrie je nauka o zvláštnostech chorob ve stáří. Autorem termínu je Ignatz Leo Nasher (1863–1829), ra­kouský lékař působící v USA. V letech 1909 až 1914 vydal více než 30 vědec­kých prací s geriatrickou tematikou, vrcholících učebnicí Geriatrics. The seases of old age and their treatment. Kniha vyšla v roce 1914 ve Filadelfii. Nasher však poctivě uvádí, že jeho spis je v podstatě překlad přednášek paříž­ského profesora interny J. M. Charco­ta, který termín geriatrie běžně pou­žíval. První přednášky o nemocech vyššího věku na pražské lékařské fa­kultě vypsal internista Josef Hamr­ník (1810–1887). Časopis lékařů čes­kých uveřejnil o něm posmrtný člá­nek, v němž je uvedeno, že zemřel na marasmus.

Prof. Vladimír Vondráček, který se o gerontologii velmi zajímal, opakovaně navrhoval používat místo pojmu geria­trie termín gerontoiatrie, jako souhrn všeho, o co se má v souvislosti se sta­rými lidmi starat lékař. Jak vím z osob­ních rozhovorů, mrzelo jej, že se termín neujal. Je to škoda, protože by to dobře vyhovovalo současnému komplexnímu pojetí péče o staré občany.

Nahlédnutí pod povrch gerontologického názvosloví

Senescence znamená česky proces stárnutí, senescent je stárnoucí osoba. Geront je odborný výraz pro starého člověka, nesmí však být chápán hanli­vě. Slovo kmet znamenalo v latině pů­vodně průvodce, společník, dnes je to synonymum pro jakéhokoliv starce. Nevhodný je pojem přestárlý. Přestár­lý je už moc starý pro život, aby ještě vůbec žil. Setkal jsem se dokonce s po­jmem nadživec.

Velmi se nyní rozšířilo slovo senior (senioři). Je dobře srozumitelné, i když obtížně definovatelné. Senioři jsou ob­čané dříve narození, také však star­ší ve srovnání s juniory. Připomeňme však, že tento pojem se nemusí vždy vázat k věku, může označovat také vá­ženou funkci bez ohledu na věk, např. v některých církvích. Analogicky jako senior zní patriar­cha, event. nestor, což vyvolává vzpo­mínku na nejstaršího a nejváženější­ho rádce Řeků před Trojou. Staršina byl náčelník kmenového nebo rodo­vého společenství, nyní může být ně­kdo považován za staršinu mezi svý­mi kolegy.

S věkem je také spojena řada ná­zvoslovných i jazykových zajímavostí (Loucká). Čeština umí vyjádřit postoje ke starému jedinci. Někdo je stařeček, staroušek, můj starý (manžel). Zdrob­nělina stařičký vyjadřuje značný stu­peň stáří, analogicky jako mladičký.

Za vědu zabývající se stářím mů­že být chybně považována také seno­logie, protože i zdravotníci se domní­vají, že je to odvozeno od senex – starý. Senologie je však obor, který se zabývá chorobami prsu (z franc. základu se­in – prs, ňadra, hruď). Pojmenování dostal teprve nedávno.

Důležitý pojem věk

Ve všech učebnicích najdeme, že jed­notlivé stupně lidského žití lze klasifi­kovat podle kalendářního (matriční­ho) věku, každá životní etapa má své zvláštnosti. Každý má nějaký věk, ne­existuje bezvěkovost. Platí to i o kate­gorizaci stáří. U nás se většinou drží­me konvence expertů SZO. Za mladé seniory se považují osoby ve věkovém pásmu 65 až 75 let, za opravdu staré (very old) lidé nad 75 let. Je však třeba zdůraznit, že u stárnoucího člověka není rozhodující věk, ale funkční stav. Jak se měnily názory na stáří, mě­nila se a upřesňovala také odborná ter­minologie. Odráží se to např. v adjek­tivu senilní při upřesňování některých patologických a ve stáří častých stavů (např. demence). Učebnice psychiatrie psaly o stařecké zblbělosti, později to zmírnily na stařeckou otupělost.

V současné terminologii jsou cha­rakteristiky senilní či adjektiva s před­ložkou presby­ (řec. Presbys – starý) vyhrazeny stavům, které se vyskytu­jí výhradně ve stáří a jsou s ním spo­jeny i etiopatogeneticky (např. pres­byopie – vetchozrakost). Do popředí zájmu se dostávají tzv. geriatrické syn­dromy. Jejich příkladem je „geriatric­ká křehkost“ (angl. frailty). Aktuali­zuje se problematika paliativní neboli útěšné, zmírňující medicíny (pallia­re znamenalo ve staré latině přikrytí ochranným pláštěm).

Důchod neznamená stáří

S vyšším věkem souvisí i problemati­ka důchodu. Slovo důchod neoznaču­je dobu, kdy člověk dochází k svému konci, ale tu, v níž mu docházejí nějaké dávky. Adjektivum starobní (důchod) je nevýstižnou, byť oficiální formou důchodu. Vede totiž k mýtu, že důchod znamená stáří. Zapomíná se, že začí­nající důchodci mají před sebou ještě celý „třetí věk“, který může trvat velmi dlouho a umožní aktivní žití. Nevhod­ný je také název důchod invalidní, kte­rý již svým označením degraduje ob­čany s nějakou formou handicapu.

 

Prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha

 
  • tisk
  • předplatit si