Číslo 11 / 2011
Vybraná slova o stáří
Gerontologie je nauka o stárnutí a stáří. V tomto smyslu použil termín pravděpodobně jako první imunolog I. I. Mečnikov (1845–1916), a to v jedné své francouzsky psané a v roce 1903 publikované eseji.
Málo je známo, že Kosmas (1045 až 1125 př. n. l.), autor první české kroniky, psal také o úrazech a různých nemocech, zmiňuje např. marasmus jako celkovou zchátralost. Od nepaměti měli o stáří zájem filozofové (Aristoteles – v češtině je k dispozici několik překladů jeho díla). Vynikající řečník Marcus Tullius Cicero napsal téměř padesát let před naším letopočtem několik spisů o stáří. Stáří se samozřejmě věnuje také nejslavnější lékař antického starověku Hippokrates, např. ve svých Aforismech (v češtině vyšlo pod názvem Nauka o řečnictví v r. 1948).
Galénos (asi 129–200), řecký lékař působící v Římě, píše o zdravém způsobu života ve stáří a nazývá to gerakómie. Způsob, jak tomu lidi včas učit, je u Galéna geropaideia (dnes bychom asi řekli příprava na stáří). Ve starém Egyptě znali destrukční projevy stáří, v hieroglyfii je symbolem stáří podoba muže, který se opírá o hůl. Studiu stáří a pohledu na ně očima tehdejší doby se v 6. století věnovali byzantští lékaři Aetius a Amida a sami se nazývali lékaři stáří. Ve středověku, kdy byl vysoký věk výjimkou, se staří označovali také jako echatogeri (řec. Echaton je extrémní, neobvyklý). Za autora pojmu senescence (stárnutí) se považuje Stanley Hall, který v roce 1932 vydal stěžejní dílo Senescence.
I pojmy mají svou historii
Geriatrie je nauka o zvláštnostech chorob ve stáří. Autorem termínu je Ignatz Leo Nasher (1863–1829), rakouský lékař působící v USA. V letech 1909 až 1914 vydal více než 30 vědeckých prací s geriatrickou tematikou, vrcholících učebnicí Geriatrics. The seases of old age and their treatment. Kniha vyšla v roce 1914 ve Filadelfii. Nasher však poctivě uvádí, že jeho spis je v podstatě překlad přednášek pařížského profesora interny J. M. Charcota, který termín geriatrie běžně používal. První přednášky o nemocech vyššího věku na pražské lékařské fakultě vypsal internista Josef Hamrník (1810–1887). Časopis lékařů českých uveřejnil o něm posmrtný článek, v němž je uvedeno, že zemřel na marasmus.
Prof. Vladimír Vondráček, který se o gerontologii velmi zajímal, opakovaně navrhoval používat místo pojmu geriatrie termín gerontoiatrie, jako souhrn všeho, o co se má v souvislosti se starými lidmi starat lékař. Jak vím z osobních rozhovorů, mrzelo jej, že se termín neujal. Je to škoda, protože by to dobře vyhovovalo současnému komplexnímu pojetí péče o staré občany.
Nahlédnutí pod povrch gerontologického názvosloví
Senescence znamená česky proces stárnutí, senescent je stárnoucí osoba. Geront je odborný výraz pro starého člověka, nesmí však být chápán hanlivě. Slovo kmet znamenalo v latině původně průvodce, společník, dnes je to synonymum pro jakéhokoliv starce. Nevhodný je pojem přestárlý. Přestárlý je už moc starý pro život, aby ještě vůbec žil. Setkal jsem se dokonce s pojmem nadživec.
Velmi se nyní rozšířilo slovo senior (senioři). Je dobře srozumitelné, i když obtížně definovatelné. Senioři jsou občané dříve narození, také však starší ve srovnání s juniory. Připomeňme však, že tento pojem se nemusí vždy vázat k věku, může označovat také váženou funkci bez ohledu na věk, např. v některých církvích. Analogicky jako senior zní patriarcha, event. nestor, což vyvolává vzpomínku na nejstaršího a nejváženějšího rádce Řeků před Trojou. Staršina byl náčelník kmenového nebo rodového společenství, nyní může být někdo považován za staršinu mezi svými kolegy.
S věkem je také spojena řada názvoslovných i jazykových zajímavostí (Loucká). Čeština umí vyjádřit postoje ke starému jedinci. Někdo je stařeček, staroušek, můj starý (manžel). Zdrobnělina stařičký vyjadřuje značný stupeň stáří, analogicky jako mladičký.
Za vědu zabývající se stářím může být chybně považována také senologie, protože i zdravotníci se domnívají, že je to odvozeno od senex – starý. Senologie je však obor, který se zabývá chorobami prsu (z franc. základu sein – prs, ňadra, hruď). Pojmenování dostal teprve nedávno.
Důležitý pojem věk
Ve všech učebnicích najdeme, že jednotlivé stupně lidského žití lze klasifikovat podle kalendářního (matričního) věku, každá životní etapa má své zvláštnosti. Každý má nějaký věk, neexistuje bezvěkovost. Platí to i o kategorizaci stáří. U nás se většinou držíme konvence expertů SZO. Za mladé seniory se považují osoby ve věkovém pásmu 65 až 75 let, za opravdu staré (very old) lidé nad 75 let. Je však třeba zdůraznit, že u stárnoucího člověka není rozhodující věk, ale funkční stav. Jak se měnily názory na stáří, měnila se a upřesňovala také odborná terminologie. Odráží se to např. v adjektivu senilní při upřesňování některých patologických a ve stáří častých stavů (např. demence). Učebnice psychiatrie psaly o stařecké zblbělosti, později to zmírnily na stařeckou otupělost.
V současné terminologii jsou charakteristiky senilní či adjektiva s předložkou presby (řec. Presbys – starý) vyhrazeny stavům, které se vyskytují výhradně ve stáří a jsou s ním spojeny i etiopatogeneticky (např. presbyopie – vetchozrakost). Do popředí zájmu se dostávají tzv. geriatrické syndromy. Jejich příkladem je „geriatrická křehkost“ (angl. frailty). Aktualizuje se problematika paliativní neboli útěšné, zmírňující medicíny (palliare znamenalo ve staré latině přikrytí ochranným pláštěm).
Důchod neznamená stáří
S vyšším věkem souvisí i problematika důchodu. Slovo důchod neoznačuje dobu, kdy člověk dochází k svému konci, ale tu, v níž mu docházejí nějaké dávky. Adjektivum starobní (důchod) je nevýstižnou, byť oficiální formou důchodu. Vede totiž k mýtu, že důchod znamená stáří. Zapomíná se, že začínající důchodci mají před sebou ještě celý „třetí věk“, který může trvat velmi dlouho a umožní aktivní žití. Nevhodný je také název důchod invalidní, který již svým označením degraduje občany s nějakou formou handicapu.
Prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
Další články v tomto čísle
- "Ano" Komoře
- Sestra v následné péči. Hospicová péče – III. část
- Náš úkol – usnadnit každodenní život seniorů
- Vybrané nové metody léčby diabetické nohy
- Používání tromboembolických punčoch
- Šetření dekubitů na národní úrovni
- Karcinom z Merkelových buněk
- Vojenský zdravotnický nelékařský personál
- Dezinfekce. Stratégia vzdelávacieho programu hygieny rúk pre klinickú prax
- Inkontinence. Podpora kontinence. Inkontinence a dermatitida. Větší bezpečí díky poradenství