Vojenský zdravotnický nelékařský personál

Souhrn: Obsahem příspěvku je problematika poskytování ošetřovatelské péče zahraničním klientům českými vojenskými zdravotníky v polních zdravotnických zařízeních v zahraničních misích. V příspěvku je charakterizována vojenská zdra­votnická služba Armády České republiky, její jednotlivé polní prvky a příprava vojenských zdravotnických nelékařských pracovníků na působení v zahraničních misích. Příspěvek je rovněž zaměřen na vztah vojenských nelékařských zdravot­níků k oboru transkulturní ošetřovatelství a jeho aplikaci v polních podmínkách zahraničních misí.

Klíčová slova: zahraniční mise – vojenský zdravotnický nelékařský pracovník – zdravotní péče.

(Military medical service)

Summary: The content of the paper is the issue is providing nursing by Czech military medical personnel to the patients in the foreign missions. The paper is characterized by the military medical service of the Czech armed forces, its individual elements or units deployed in field and last but not least the training of medical personnel, who are designated for treat­ment of foreign patients in missions. This work is pointed to the specialty of transcultural nursing in relation to medical personnel and its application in field conditions of the missionsabroad.

Key words: foreign military mission – military medical service – health care.

Působení zdravotnických nelékař­ských pracovníků ve vojenském pro­středí sahá do hluboké historie, kde i zakladatelka ošetřovatelství Floren­ce Nightingaleová sbírala své první zkušenosti s ošetřovatelstvím ve vál­ce na bitevním poli. V současné době je zdravotnický nelékařský personál působící ve vojenském prostředí pl­ně profesionalizován nejen po strán­ce odborné, ale i vojenské. Po stránce odborné dodržují a splňují podmín­ky získání a uznávání způsobilos­ti k výkonu zdravotnického povolá­ní, které vycházejí z platné legislativy o nelékařských zdravotnických po­voláních, účastní se na celoživotním vzdělávání jak ve formě navazujícího specializačního, vyššího odborného i vysokoškolského studia, tak účastí na odborných kongresech a konferen­cích. Vojenští zdravotníci si neustále zvyšují svoji odbornou způsobilost vý­konem odborné praxe na vysoce spe­cializovaných pracovištích zdravot­nických zařízení po celé České repub­lice. Praktická příprava je pro vojenské zdravotnické pracovníky velmi důle­žitá, neboť v rámci nasazení polních zdravotnických zařízení do zahranič­ních misí musí být tito pracovníci velmi dobře připraveni řešit náročné si­tuace, spojené s působením v polních podmínkách, často ve velmi krátkém časovém limitu, samostatně a s ome­zeným logistickým zázemím. Podmínky pro působení zdravotnického pracovníka v ozbrojených složkách Základními faktory pro působení zdravotnického nelékařského perso­nálu v ozbrojených složkách jsou ze­jména zdravotní způsobilost a fyzic­ká zdatnost. Tyto faktory jsou velmi přísně sledovány a vojáci se standard­ně podrobují pravidelným zdravotním prohlídkám a před výjezdem do za­hraniční mise se podrobují ještě spe­ciálnímu zdravotnímu a psychologic­kému vyšetření. Fyzická zdatnost je sledována ve formě každoročního pře­zkoušení z tělesné zdatnosti.

Jazykové předpoklady – normy NATO

Vzhledem k působení zdravotnických nelékařských pracovníků v mnohoná­rodnostních zdravotnických týmech je kladen také důraz na jazykovou při­pravenost vojáků. Tato problematika je řešena účastí v dlouhodobých jazy­kových kursech a samostudiem, kte­ré jsou potřebné k dosažení určitého stupně jazykové připravenosti, které jsou stanoveny normami NATO.

Jazyková zkouška podle STANAG 6001 poskytuje základ pro testování jazykových dovedností zaměstnanců ve strukturách organizace NATO a ar­mádách členských států NATO a Part­nerství pro mír. Ve své podstatě se ne­jedná o zkoušku, nýbrž „deskripto­ry úrovní ovládání jazyka, sloužící pro potřeby NATO“. Na jejich zákla­dě jednotlivé členské země vytváře­jí testy a připravují zkoušky. Zkouš­ka STANAG je komplexní jazykovou zkouškou testující dovednost posle­chu s porozuměním, četby s porozu­měním, písemný a mluvený projev. Z hlediska praktického využití anglic­kého jazyka se klade důraz na komu­nikativní přístup, tj. na poslech a úst­ní projev.

STANAG Level I – předpokládá se zna­lost základních gramatických struktur na úrovni základní až mírně pokročilé.

STANAG Level II – osvojené znalosti by měly umožnit komunikaci na běžná společenská témata a na obecná vojen­ská témata. Při zkoušce se vždy přihlí­ží ke specializaci zkoušeného. Zkouš­ka předpokládá znalost gramatických struktur na úrovni středně pokročilé.

STANAG Level III – tato zkouška je testem ověřujícím vysoce specializo­vanou a odbornou jazykovou přípravu. Oproti skupině I a II jsou zařazeny dal­ ší studijní požadavky. Během studia je výrazně posilován prvek samostatnos­ti. Předpokladem pro zvládnutí zkouš­ky je např. porozumění běžné slovní zá­sobě v médiích (zprávy CNN, BBC aj.), schopnost tlumočení z cizího jazyka do mateřského a naopak a používání od­borné vojenské terminologie v rámci struktur NATO. (Procházka, 2009.)

Další znalosti nezbytné pro působení v ozbrojených složkách

Mezi další oblasti, které musí vojen­ský zdravotnický nelékařský perso­nál zvládnout, patří znalosti topogra­fie a orientace v terénu, chemických a střelných zbraní, ženijní problema­tiky (minová nebezpečí), vojenské­ho vystupování, spojovací problema­tiky a obsluhy spojovacích prostřed­ků. Vojenský zdravotnický personál je v těchto oblastech připravován společ­ně s kolegy nezdravotníky ­vojáky na pravidelných vševojskových soustře­děních na vojenských útvarech a ve vojenských výcvikových prostorech, kde jsou v rámci přípravy na působe­ní v zahraniční misi předávány nejen teoretické informace, ale i připravo­vány možné modulové situace a vojáci jsou nuceni tyto situace řešit.

Vzhledem k plnění závazků v mno­honárodnostních společenstvích na území jiných států je zde patrná po­třeba připravenosti těchto pracovníků na rozličnost národností, kultur, etnik a také schopnost v takovém prostře­dí plnohodnotně poskytovat humán­ní multikulturní ošetřovatelskou péči. (Ralbovská, 2010.)

Součástí této přípravy je také zpro­středkování základních informací o jednotlivých náboženstvích, které ve výrazné míře determinují celé lidské bytí. V atmosféře multináboženské to­lerance a mezináboženského dialogu si zdravotničtí pracovníci uvědomu­jí, že souznění vzájemně spolupracují­cích stran v rámci mezináboženského dialogu není záležitostí interkurence doktrín, ale individuálního přijetí ná­boženských hodnot do psychiky jed­notlivých zúčastěných jedinců. Osob­ní duchovní zkušenost integrována do mezináboženského dialogu je neza­stupitelná. (Záviš, 2010.)

Vojensko-odborná příprava

Ostatní vojensko­-odborná příprava z oblastí neodkladná péče v poli, me­dicína katastrof, tropická medicína, toxikologie, radiobiologie, epidemio­logie a hygiena je řešena formou kur­sů, které jsou připravovány ve spolu­práci s Fakultou vojenského zdravot­nictví Univerzity obrany.

Vojenská zdravotnická služba má v českých ozbrojených silách dlouhou historickou tradici. Po vstupu do NATO se začala aktivně zapojovat do meziná­rodních operací a sledovala vývoj ve vojenském zdravotnictví států NATO. Za posledních 10 let získala mezi za­hraničními partnery vysoký kredit. Ve spojení s kvalifikovaným personálem je schopna poskytovat zdravotní péči na vysoké úrovni blížící se mírovým pod­mínkám i v náročných bojových situa­cích. (Procházka, 2009.) Vojenská zdravotnická služba je nedílnou součástí Armády České re­publiky. Je začleněna do podpůrných složek a určena ke komplexnímu zdra­votnickému zabezpečení, které zahr­nuje léčebně­-preventivní opatření, hy­gienická a protiepidemická opatření, zabezpečení technikou a zdravotnic­kým materiálem. (Býma, Matoušková, Kořínková, 2003.)

Cílem zdravotnického zabezpeče­ní vojenských operací je zabezpečit úspěch operace prostřednictvím za­chování lidské síly, záchrany životů a minimalizace fyzického a psychic­kého poškození následkem nemoci či zranění. Každý stát má zájmy stano­vené v základním právním předpise. Úkolem vlád zemí je zajistit rozvoj každé jednotlivé země a bezpečnost občanů. Přiměřená zdravotnická po­moc je důležitým přínosem pro zabez­pečení vojenských sil cestou prevence nemocí, rychlého odsunu a léčby ne­mocných a raněných a přispívá k posí­lení morálního stavu vojska.

Zdravotnické plánování

Mezi hlavní charakteristiky zdravot­nického zabezpečení v operaci patří parametry zdravotnického plánování, zdravotnická ochrana sil, časový roz­vrh léčby, návaznost léčby, prostředí a mnohonárodnost. Parametry zdra­votnického plánování jsou souhrnné zdravotnické plány, vysoká zdravotnic­ká pohotovost, zdravotnické zpravodaj­ství a včasný vstup do procesu výstavby sil. Před každou operací, během ní a po jejím ukončení je důležité zavést sou­hrnné zásady zdravotnické ochrany sil. Dle příslušné operační dokumen­tace NATO by měla být poskytnu­ta rozšířená traumatologická péče do jedné hodiny od vzniku poranění. Pro záchranu těžce raněných a pro výsle­dek léčby mají velký význam jednak rychlý odsun do zařízení se stálou in­tenzivní péčí, ale i provedení přísluš­ného chirurgického zákroku tam, kde je to nutné. Nedílnou součástí zdra­votnického zabezpečení je mnohoná­rodnost, kdy společná cvičení a vý­cvik by měly být realizovány již v do­bě míru, aby byla zajištěna vysoká úroveň zdravotnické spolupráce, kte­rá je potřebná pro úspěšnou mnoho­ národnostní součinnost během ope­rací. (Forejt, 2005.) Ke splnění úkolů musí být systém zdravotnického zabezpečení schopen zabezpečovat pacienty 24 hodin den­ně, za každého počasí, v každém te­rénu a podmínkách. Regulovat léčbu a odsun raněných dle charakteru jejich poranění a dle objektivních pod­mínek v daném systému. Zajistit pod­mínky nezbytné pro stabilizaci, udrže­ní a zlepšení kritického stavu pacienta během celého léčebného procesu.

Priority péče

Léčba s odsunem jsou vzájemně pro­pojeny. Pacienti určení k další léčbě a odsunu musí být jednotně rozděle­ni do kategorií podle priorit potřeb­né chirurgické nebo resuscitační péče. O stanovení priorit rozhoduje klinický stav pacientů.

• Priorita 1 (P1 – urgentní, neodkladná léčba). Případy vyžadující neodkladný odsun z důvodu včasného chirurgického zákroku z vi­tální indikace a zabránění vzniku komplikací, např. urgentní stavy dýchacích cest, šok v důsledku vel­kého krvácení, mnohočetná pora­nění s velkými zlomeninami.

• Priorita 2 (P2 – prioritní, přednostní, ale odložitelná léčba). Pří­pady vyžadující včasný přednostní odsun z důvodu potřeby speciali­zované péče nedostupné v místě lé­čení pacienta, např. viscerální zranění (perforace trávicího traktu, genitourinárního traktu), poraně­ní mozku a páteře, popáleniny většího rozsahu apod.

• Priorita 3 (P3 – běžná, minimální léčba). Neurgentní, tj. ostatní odlo­žitelné případy, např. méně závažná poranění CNS, poranění měkkých tkání vyžadující chirurgické ošetře­ní, menší zlomeniny apod.

• Priorita 4 (P4 – podpůrná, paliativní léčba, někdy také označována jako P1 hold). Jedná se o zranění se závažnými mnohočetnými poraněními vyžadujícími rozsáh­lou léčbu nebo s malou nadějí na přežití. Zranění dostávají přísluš­nou podpůrnou léčbu odpovídající možnostem (analgezie), např. těž­ká poranění hlavy a páteře, rozsáh­lé popáleniny a velké dávky ozáře­ní. (Homola, Matoušek, 2001.)

Polní zdravotnická zařízení

Polní zdravotnická zařízení jsou stan­dardizované, obvykle mobilní jed­notky určené ke zdravotnické podpoře bojových jednotek. Slouží jako místa soustředění raněných a nemoc­ných vojáků, kteří jsou tříděni, ošetřo­váni a připravováni k dalšímu odsu­nu. Vedle uvedeného základního úko­lu plní i polní zdravotnická zařízení řadu dalších úkolů, zejména v oblas­ti zásobování zdravotnickým materiá­lem, technikou, léčivy, krví a v oblasti ochrany zdraví vojsk. (Klein, 2005.)

V rámci sil NATO jsou zdravot­nická zařízení podle svých možnos­tí, schopností a kapacity obvykle rozdělena do čtyř kategorií tak, aby by­la zajištěna léčba, odsun, doplňování zásob a další funkce nezbytné pro pé­či o zdraví vojsk. U pozemních sil se pro jednotlivé úrovně používá anglic­ký pojem „roles“ (levels). Přitom ka­pacita a schopnosti nižší úrovně mu­sí být součástí kapacity úrovně vyšší. (Humlíček, 2007.)

První úroveň „ROLE 1“, praporní obvaziště. Na této úrovni je prováděná rutinní primární péče, první lékařská pomoc, třídění, resuscitace a stabiliza­ce pro transport.

Druhá úroveň„ROLE 2“,zdravotnická rota, eventuálně malá polní nemocnice. Příjem a třídění raněných, stejně ja­ko resuscitace a léčba šoku, jsou posky­továny na úrovni odborně vyšší než na Roli 1. Běžně se na této úrovni prová­dějí chirurgické výkony zaměřené na kontrolu a krvácení, záchranu končetin a stabilizaci raněného. Je zde vytvoře­na rovněž lůžková kapacita ke krátko­dobé hospitalizaci. V závislosti na pl­nění úkolu můžeme tuto úroveň posílit o stomatologii, hygienu prostředí, psy­chiatrii či psychologii.

Třetí úroveň „ ROLE 3“, polní nemocnice. Toto zařízení je určeno k posky­tování sekundární péče v rozsahu, který je omezen zásadami péče v po­li a určen délkou dočasné hospitali­zace. Jedná se o nasazenou hospitali­zační kapacitu s potřebnou podporou. V závislosti na druhu vojenské opera­ce jsou do sestavy zařazovány různé klinické specializace, včetně primár­ní chirurgie a diagnostické podpory. (Klein, 2005.)

Podle spojenecké zdravotnické dok­tríny AJP 4.10 zdravotnické zaříze­ní této úrovně má být schopné zabez­pečit nižším etapám nejen zdravot­nický materiál, odsunové prostředky, ale i poskytnout náhradní zdravot­nický personál. Základ lůžkové kapa­city polní nemocnice tvoří především chirurgická lůžka, lůžka anestezio­logicko­resuscitační péče, intenzivní a pooperační péče. Péče může být ta­ké zabezpečena nemocniční lodí. Pol­ní nemocnice jsou schopny poskyto­vat zdravotnickou péči vševojskovým útvarům. V modifikované organizač­ní struktuře mohou působit i v rámci humanitárních operací.

Zásadním odborným principem pro umístění a kapacitu polních ne­mocnic je zajištění potřebného ošetření bez zbytečných časových prodlev a poskytnutí komplexní hospitalizace. Primární chirurgie poskytovaná pol­ní nemocnicí musí být poskytnuta co nejdříve, ideálně do první hodiny, ale ne později než za 4 hodiny od vzniku zranění. (Humlíček, 2007.)

Čtvrtá úroveň „ ROLE 4“, stálé nemocnice na území státu. Provádějí pl­né spektrum definitivní zdravotní peče, která nemůže být nasazena do polních podmínek. Zahrnuje poskytování specializovaných chirurgických výko­nů, rekonstrukční chirurgii a rehabili­taci, stejně jako doléčení v neurochi­rurgických oborech. Běžně je tato péče poskytována na území vlastního stá­tu nebo u aliančních partnerů. V řadě států je tato péče zabezpečována v ci­vilních zdravotnických zařízeních.

Polní zdravotnické zařízení mu­sí být schopno nasazení v místě vzni­ku potřeby zdravotní pomoci, a to v reálném čase. Požadavek na mobili­tu je odlišný podle typu polního zdra­votnického zařízení v návaznosti na úroveň poskytované péče. Se zásad­ním požadavkem na mobilitu v první úrovni a s narůstající odbornou kapa­citou (role 2 a 3) narůstají i požadavky na materiální vybavení a zabezpečení, a tím se výrazně zvyšují nároky na jejich přepravu. (Klein, Ferko, 2005.)

Vstupem do Severoatlantické alian­ce převzala Česká republika nejen vý­hody plynoucí z členství, ale i mnohé povinnosti. Jednou z nich je spolupůso­bení příslušníků Armády České repub­liky (AČR) v zahraničních misích pod vlajkou NATO. (Majer, 2003.) V součas­né době působí jednotky AČR na několika místech po celém světě a vojáci reprezentují armádu a celou Českou republiku. Do povědomí veřejnosti nej­více pronikly mise ISAF v Afganistánu, KFOR v Kosovu, AFOR v Albánii, Enduring Freedom v Kuvajtu, EUFOR a SFOR v Bosně a Hercegovině.

­

Zahraniční misi určuje charak­ter vojenské operace, která předsta­vuje základní způsob koncentrované­ho a koordinovaného použití sil a pro­středků v daném prostoru a čase ke splnění vojenských a nevojenských úkolů, popř. i jejich kombinaci k do­sažení politických, vojensko­strategic­kých, operačních nebo i jiných cílů.

Závěr

Vojenská zdravotnická služba, zejména polní nemocnice, patří k elitním jed­notkám AČR, které mají bohaté zkuše­nosti z působení v mezinárodních ope­racích. Několika zahraničních misí, nejprve jako civilní zaměstnanec a poz­ději také jako voják ve funkci zdravotní sestry, se měla možnost zúčastnit také spoluautorka tohoto článku Mgr. Hana Koďousková. Jednalo se o zahraniční mise na území bývalé Jugoslávie, Albá­nie, Turecka, Iráku a Afganistánu, které měly různý charakter. Působila v růz­ných typech polních zdravotnických zařízení, na různých úrovních posky­tované péče, v rozdílných klimatických a bezpečnostních podmínkách.

PhDr. Mgr. Dana Rebeka Ralbovská, Ph.D., ČVUT v Praze, fakulta biomedicínského inženýrství

kapitánka Mgr. Hana Koďousková, hlavní sestra Nemocniční základny v Hradci Králové

MUDr. Marián Liberko, ČVUT Praha, fakulta biomedicínského inženýrství

Literatura:

1. Býma S, Matoušková R, Kořínková L. 2003. Rekrutace, vzdělávání a kariéra vojenských sester v US Army. In: Vojenské zdravotnické listy. ISSN 0372-7025, 2003, roč. LXXII, č. 3, s. 90–93.

2. Forejt J. 2005. Základní dokumenty NATO ve vojenském zdravotnictví. In: Vojenské zdravotnické listy. ISSN 0372- 7025, 2005, roč. LXXIV, č. 3–4, s. 85–103.

3. Homola A, Matoušek R. 2001. Neodkladná péče v poli. 2. vyd. Hradec Králové: Vojenská lékařská akademie 2001. 162 s. ISBN 80-85109-46-8.

4. Humlíček V. 2007. Polní nemocnice. Brno: Univerzita obrany, 2007. ISBN 978- 80-7231-319-8.

5. Klein L, Ferko A. 2005. Principy válečné chirurgie. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 140 s. ISBN 80-247-0735-7.

6. Majer P. 2003. Armáda České republiky a zahraniční mise. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2003. ISBN 80- 7278-183-9.

7. Procházka J. 2009. 10 let členství České republiky v NATO. 1. vyd. Brno: Ministerstvo obrany České republiky 2009. 128 s. ISBN 978-80-7278-491-2.

8. Ralbovská R. 2010. Multikulturní přístup pro pomáhající profese. 2. vyd. Praha: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Evropské vzdělávací centrum, s. r. o. 2010. 102 s. ISBN 978-80-87386-02-6.

9. Zaviš M. 2010. Medzináboženský dialóg formou lásky k človeku. In: Pavlova misia a multikultúrna spoločnosť. 165 s. ISBN 978-80-223-2969-9. S. 62–73.

 

 

• tisk
• předplatit si