Sestra v následné péči. Hospicová péče – III. část

Hospicová péče v Polsku

Většina z nás by ráda konec života strávila doma. Rádi bychom až do konce žili pokud možno tak jako dřív, mezi věcmi, které nás životem provázely, a hlavně měli nablízku ty, kteří nám rozumějí a které máme rádi. Zároveň máme strach z neosobního prostředí nemocnic a z toho, že mnoha našim trápením nebude rozuměno.

Poskytování péče umírajícím v je­jich domovech je bezprostředně spjato s podmínkami, které jsou společností vytvářeny pro laickou hospicovou pé­či. Péče rodiny a blízkých měla a bu­de mít i u nás nezastupitelnou úlohu v péči o umírající. Laickou domácí pé­či je však nutné doplnit o moderní po­stupy v medicínských oborech, psy­chologii a ošetřovatelství.

Ve světě i u nás se již mnoho let snaží tuto situaci řešit mobilní hospi­ce. Jsou to týmy odborníků, kteří chodí za pacientem a jeho rodinou a jsou jí odborně k dispozici. Organizovány jsou rozličným způsobem, ale myšlen­ka je podobná – umožnit dobrý a dů­stojný konec života v domácím pro­středí. V okolních zemích už je tato péče samozřejmou součástí zdravotní péče. U nás je forma domácí hospicové péče poskytována nejčastěji jako sou­část služeb lůžkového hospice anebo agentur domácí péče.

Respitní péče

Některé lůžkové hospice, ale i jiné or­ganizace, rozvíjejí kromě lůžkové pé­če také respitní péči a intenzivní edu­kační činnost. Respitní péče může být poskytnuta formou denní péče nebo pobytové služby. Probíhá v pra­covních dnech, týdně v nepřetržitém provozu anebo víkendově. Tato for­ma péče je situována do denního sta­cionáře. Je určena rodinám pečují­cím o středně a těžce postiženého či nemocného člena rodiny v době, kdy z jakýchkoliv důvodů nemohou péči zajistit sami. Stálá péče rodiny o pří­buzného v závěru jeho života je nato­lik vyčerpávající, že nemožnost ni­kdy si od ní odpočinout vede rodinu k jeho umístění do nemocničního ne­bo jiného zařízení. Pokud budou mít rodiny možnost využívat služeb re­spitní péče, mnoho z nich se rozhod­ne nechat si svého člověka ve vlast­ní péči. V současné době poskytu­je respitní péči na území ČR více než 27 organizací. Jejich seznam se stále rozšiřuje a je průběžně aktualizován. K dispozici je například na stránkách NICM (Národní informační centrum pro mládež).

Hospicová péče v Polsku

Hospicová péče v Polsku se rozvíjí už ví­ce než 30 let. Začátkem 70. let minulého století se utvořila v Krakově skupina, která na základě rodinných zkušenos­tí poskytovala péči osobám umírajícím v domácím prostředí. V r. 1981 vznik­lo v Krakově Sdružení přátel hospice s cílem postavit lůžkový hospic podle vzoru Hospice sv. Kryštofa v Londýně. Důvodem byly „limity“ domácí péče. V r. 1983 vznikl lůžkový hospic Pallo­tinum v Gdaňsku a v r. 1985 v Poznani první mobilní hospic.

Podle vzoru milánské skupiny pa­liativní péče bylo v r. 1988 ve Fakultní nemocnici při lékařské fakultě v Pozna­ni otevřeno oddělení paliativní péče. Zakladatel prvního polského dětského hospice byl pediatr a anesteziolog z Var­šavy Tomasz Dangel. V r. 1990 vznik­la katedra paliativní péče jako součást onkologické kliniky v Poznani, která se stala prvním pracovištěm paliativní péče ve střední a západní Evropě. O rok později vzniká v Polsku Fórum hospi­cového hnutí.

V souladu s rozvojem hospicové­ho hnutí v Evropě i ve světě zahájila v rámci Ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí v r. 1993 svoji čin­nost Národní rada paliativní a hospi­cové péče, a to jako konzultační orgán, který řídí a podporuje její roz­voj. V návaznosti na vznik této rady byl v r. 1994 Ministerstvem zdravot­ nictví a sociálních věcí jmenován ná­ rodní specialista v oboru paliativní péče. V r. 1998 Ministerstvo zdravot­nictví a sociálních věcí přijalo a vy­hlásilo Národní program rozvoje pa­liativní a hospicové péče v Polsku, vytvořený Národní radou hospicové a paliativní péče.

U zrodu hospicového hnutí v Pol­sku stáli lidé silně motivovaní křes­ťanstvím. Polský model domácí hospicové péče je úspěšný a extrémně levný. To je dáno mimo jiné tím, že je z vel­ké části založen na dobrovolnictví, které má profesionální úroveň. Míra motivace dobrovolníků, ale i ochoty a schopnosti rodin dosloužit blízkému člověku doma je přímo úměrná míře religiozity.

Ve srovnání s evropskými státy je úroveň polské paliativní a hospicové péče na druhém místě, a to hned po Velké Británii. V roce 2006 bylo v Polsku, které má téměř čtyřnásobný počet obyvatel ve srovnání s ČR:

• 62 lůžkových hospiců;

• 258 týmů mobilních hospiců (do­mácí paliativní péče) pro dospělé;

• 37 týmů mobilních hospiců (do­mácí paliativní péče) pro děti;

• 70 oddělení paliativní medicíny;

• 144 poraden paliativní medicíny.

Domácí paliativní péče je Polsku v tak velkém rozsahu uskutečnitelná mimo jiné i díky možnosti konzultací v poradnách a ambulancích palia­tivní péče a díky lůžkovému zázemí v dostupných zařízeních stacionár­ních, s nimiž je funkčně propojena. Ministerstvo zdravotnictví v Polsku organizuje pro sestry a lékaře specia­lizační vzdělávání v paliativní me­dicíně. Studium je zakončené státní zkouškou.

Pozn.: IV. díl bude věnován hospicové péči v USA.

Mgr. Šárka Urbánková, Psychiatrická léčebna Petrohrad, p. o.

 

• tisk
• předplatit si