"Ano" Komoře

V tomto čísle časopisu, o pár listů dál, zveřejňujeme zprávu o prvních diskusích nad možností zřízení komory zdravotníků nelékařů v České republice. Byla jsem u nich, i v kuloárech, a neslyšela jsem jediné „ne“ komoře. Sestry se ptají, proč by Česká re­publika neměla mít profesní komoru sester, když úspěšně funguje v mno­ha zemích Evropy. 

Například Dánsko má své profesní sdružení, jehož čle­ny je až 95 procent všech ošetřovate­lek. Ve Velké Británii je povinné člen­ství v profesní organizaci a bez regis­trace v ní není možný výkon povolání. Ve Španělsku působí komora sester, v Polsku je Národní ošetřovatelská ko­mora, v Irsku je komora pro vzdělává­ní a registraci a též v Itálii je členství v komoře předpokladem pro výkon profese. V Německu je profesní sdru­žení s dobrovolným členstvím, Fran­cie a Řecko komoru sester nemá. Nejblíže nám je Slovensko, které jako prv­ní země z bývalého východního bloku vytvořilo už v r. 2002 právní podmín­ky pro vznik Komory sestier a porod­nych asistentiek (SK SaPA). Druhým důvodem, proč „ano“, je názor, že v našem zdravotnickém sys­tému, který se určitým způsobem vy­víjel, je nezbytné, aby sestry a ostatní nelékaři měli svébytnou, nezávislou a silnou organizaci, na úrovni komory lékařů, která by uměla účinně hlídat, chránit a registrovat své členy.

Rozřešení, zda chceme komoru, či nikoli, předchází otázka. Jaká taková komora má být: co má být jejím obsa­hem, koho má sdružovat, zda má být členství povinné apod. Nad tím se asi bude ještě velmi rokovat.

Velmi cennými pro rozhodová­ní o konkrétní podobě komory jsou pro nás zkušenosti ze Slovenska. Jako inspirace poslouží i časopis, kte­rý slovenská komora vydává, Ošetro­vateĺstvo a porôdná asistencia. Na­ příklad hned v úvodníku v č. 4/2011 prezidentka SK SaPA PhDr. Mária Lé­vyová píše s oprávněnou hrdostí o pe­tiční akci, kterou komora iniciovala v souladu s její hlavní úlohou, kterou je obhajovat práva a dobro sesterské­ho stavu. Obsahem petice je mj. poža­davek, aby sestry a porodní asistent­ky mohly pracovat ve slušných pra­covních podmínkách a za mzdu, která bude objektivně reflektovat psychic­kou a fyzickou náročnost povolání, aby se zabránilo zhoršování stavu slo­venského zdravotnictví, např. rušení lůžek v zařízeních primárně určených k péči o pacienty dlouhodobě nemocné, bez odpovídajících, ve světě běž­ných, alternativ.

Jak komora našich slovenských ko­legyň s peticí uspěla? Nakonec se po náročných debatách petičního výbo­ru s předsedkyní vlády a představite­li státu na jednotlivých ministerstvech podařilo, aby jednotlivé požadav­ky z petice byly postupně zakotveny v právních předpisech upravujících propojení zdravotní a sociální péče, rozvoj dlouhodobé péče, domácí péče, mzdové ohodnocení sester, zlepšení podmínek při výkonu povolání a pod­poru celoživotního vzdělávání.

Pro slovenské sestry je realiza­ce toho všeho ještě během na poměr­ně dlouhou trať, pro české zkušenos­tí k zamyšlení.

Jarmila Škubová

 

• tisk
• předplatit si