Dětská úrazovost

Souhrn: Úrazy dětí jsou závažnou problematikou dnešní doby. V České republice dochází ke vzniku velkého množství různě závažných úrazů. Epidemiologie jednotlivých úrazů se liší dle druhu a okolností vzniku těchto úrazů. I samotné úrazy lze roz­dělit dle různých parametrů, např. dle topografie, úmyslnosti, osob způsobujících zranění či mechanismu vzniku úrazu. Cí­lená prevence může vést k výraznému snížení incidence úrazů dětí. Přiložená kazuistika se věnuje případu závažného me­chanického poranění dítěte, jehož důsledkem byla ablace distálního článku IV. prstu. K vzniku tohoto úrazu došlo přede­vším z důvodu nedostatečného dohledu rodiče nad aktivitami dítěte. Cílem tohoto článku je upozornit na problematiku úrazovosti dětí, která je velmi často podceňována, přestože se týká velké části naší populace.

Klíčová slova: úraz – děti – mechanické poranění.

(Accident occurence in childhood)

Summary: Children injury is an important question in recent times. There are many injuries of different seriousness ori­ ginating in Czech republic. Epidemiology of separate injuries differs by particular circumstances of their origin. Injuries can be devided by various parameters, for instance topography, intentionality, subject and form of injury origin. Targeted prevention can influence and reduce the incidence of children unjuries. Presented case report demonstrates type of seve­re mechanical child injury which caused fourth finger ablation. Lacking parentel supervision of children activities caused this injury. This article was aimed to draw attention on children injuries which are often underestimated despite they in­ volve significant part of our population.

Keywords: injury – children – mechanical injury.

Úvod

Úrazy jsou velmi vážným zdravotně sociálním problémem. K úrazům do­chází v každém věku, ty, k nimž dojde v dětství, jsou výjimečné ztrátou po­tenciálu, který je právě u dětí nejvyš­ší. Ten může být ohrožen buď zcela (v případě smrtelných následků úra­zu), částečně (omezení v určitých ob­lastech života) či minimálně, pokud se jedná pouze o úraz bez závažného dlouhodobého vlivu na zdravotní stav jedince (ÚZIS, 2008).

Všeobecně u dětí a dospívajících dochází v převážné většině spíše ke vzniku lehkých až středně těžkých úrazů (Shaikn, Worrall, 2002). U dě­tí bývá nejčastějším základní ošetře­ní mimo zdravotnické zařízení, nevy­žadující lékařskou odbornost (Kukla, Bouchalová, Rezková, 2007). V pre­venci úrazů dětí hrají zásadní ro­li znalosti rodičů, preventivní opatře­ní (Grivna, 2003), ale i vhodná komu­nikace a edukace dítěte (Ralbovská, Knezović, 2010).

Epidemiologie úrazů

Cílem epidemiologie úrazů je zkou­mání příčiny všech nehod a úrazů. Při vzniku úrazů mají velký vliv geo­grafické faktory, věk, pohlaví, rasa, ale také ekonomické zajištění (Grivna, 2003). Je prokázáno, že závažné dět­ské úrazy následované trvalými ná­sledky jsou do jisté míry závislé na de­mografických faktorech (Lee, et al., 2006). Prostředí můžeme rozdělit do dvou kategorií: na sociálně­ekonomic­ké a fyzikální. Sociálně­ekonomickým prostředím můžeme rozumět např. akceptaci požívání alkoholu, užívání drog apod. Fyzikální prostředí je mís­to úrazu, počasí, teplota, denní doba, roční období a rizikové prostředí. Pro­středí zásadním způsobem ovlivňu­je úrazovost, ale protože jeho změna by byla časově i finančně náročná, je zpravidla nahrazována jiným preven­tivním zásahem, obvykle výchovou k bezpečnému chování a zvládání ri­zikových situací. Nejúčinnější ochra­nou dětí před úrazem zůstává bezpeč­né prostředí (Grivna, 2003).

Epidemiologie úrazů obsahuje vzá­jemné ovlivňování tří faktorů: hos­titel, přenašeč a prostředí, tzv. epidemiologická trojice (Espitia­-Harde­man, Paulozzi, 2005). Hostitelem se rozumí člověk postižený úrazem. Pře­našečem jsou různé druhy a formy přenosu energie, vektoru, kterým mů­že být osoba či věc. Častým přenaše­čem je kupříkladu schodiště, patrové postele, skleněné dveřní tabule apod. (Grivna, 2003). Posledním faktorem je prostředí (Grivna, 2003). K zabránění úrazu se lze na každý z těchto fakto­rů zaměřit jednotlivě i současně (Čel­ko, 2006).

Dělení úrazů

Úrazy lze rozdělit dle úmyslnosti, me­chanismu úrazového děje, osoby způ­sobující zranění, místa vzniku, druhu úrazu, poraněné části těla, okolnos­tí vzniku úrazu, činností souvisejících s úrazem, následku úrazu apod.

Dělení úrazů dle úmyslnosti:

Úmyslné jsou úrazy vzniklé záměr­ným sebepoškozením nebo jako po­škození zdraví druhou osobou (CDC – National Center for Injury Prevention and Control, 2006). Mezi úmyslná po­ranění dětí patří i týrání dětí, tyto děti nejčastěji vykazují známky poranění měkkých tkání, tepelná zranění a zlo­meniny (Mok, 2008).

Neúmyslné úrazy se podílejí na vět­šině úmrtí v důsledku úrazu. Jde pře­devším o dopravní nehody, náhodné otravy, utonutí, pády apod. (Grivna, 2003). Neúmyslná zranění jsou hlavní příčinou smrti dětí, mnoha těmto zra­něním se mohlo předejít vhodným do­zorem dospělých osob (National Cen­ter for Injury Prevention and Control, 2006). Např. v r. 2003 způsobily neú­myslné úrazy v USA 34,6 % všech úmr­tí ve věkové kategorii 1–4 roky, 37,8 % všech úmrtí ve věkové kategorii 5–9 let, 37,5 % ve věku 10–14 let a 47,9 % ve věku 15–19 let (Gardner, 2007).

Dělení dle osoby způsobující zra­nění: osoba si způsobí úraz sama so­bě, úraz způsobila druhá osoba, úraz způsobila skupina osob (Espitia­Har­ deman, Paulozzi, 2005).

Dělení úrazů podle topografie. Uvádíme nejčastější: Úrazy hlavy jsou u dětí velice běžné, udává se přibližně sto tisíc hospitali­zací ročně (Braininjury.com, 2010). Poranění hlavy patří mezi velmi nebezpečná zranění, která mohou kon­čit fatálně. Příčinou jsou nejčastěji dopravní nehody, pády z výšky, z ko­la apod. U dětí je mnohem obtížněj­ší určit míru ztráty mozkových funk­cí než u dospělých osob (Braininjury. com, 2010). Z provedených výzku­mů vyplývá, že úraz hlavy v anamné­ze představuje rizikový faktor pro další poranění hlavy v dětském vě­ku (Swaine, et al., 2007). Po úrazech hlavy (29,2 %) jsou nejčastější pora­nění horní a dolní končetiny (25 %). (Yard, et al., 2006.) Častým následkem úrazů hlavy je otřes mozku, způsobený nejčastě­ji úderem nebo pádem. Výskyt obličejového traumatu je u malých dětí relativně obvyklý, s převahou lehkých úrazů. S postupujícím věkem jejich závažnost vzrůstá (Shaikn, Worrall, 2002).

Poranění pohybového aparátu dětí je možné dělit na poranění je­ho jednotlivých funkčních částí. Výrazně se liší od poranění pohybového aparátu dospělých osob. Tento rozdíl je dán především rozdíly v anatomii, fyziologii a patofyziologii dětí a do­spělých (Šnajdauf, et al., 2002). K po­raněním pohybového aparátu dochází především v souvislosti s pádem nebo přímým nárazem (Maňák, Wondrák, 2005).

Úrazy dutiny břišní lze rozdělit na otevřené a uzavřené. U obou typů to­hoto poranění může dojít k poraně­ní břišní stěny a nitrobřišních orgánů (Maňák, Wondrák, 2005).

Poranění stěny hrudníku a nitrohrudních orgánů není u dětí příliš časté. Celková mortalita u sdruženého poranění hrudníku a srdce se pohybu­je v rozmezí 10–15 % (Šnajdauf, et al., 2002). Ke vzniku těchto poranění do­chází nejčastěji v souvislosti s tupým násilím nebo proniknutím cizího předmětu do hrudníku.

Traumata urogenitálního traktu jsou u dětí jedním z nejčastějších po­ranění. Polovina dětí má k nim při­družená traumata. Mortalita v sou­vislosti s izolovaným traumatem to­hoto traktu je vzácná (Šnajdauf, et al., 2002).

Dělení dle mechanismu úrazového děje Dle mechanismu úrazového děje lze nejčastější úrazy rozdělit na zevní násilí, mechanické pády, otravy, tonutí, termické úrazy, sportovní úrazy, do­pravní úrazy apod.

Prevence dětských úrazů

Dětská úrazovost je velmi závažným problémem, přesto se dá cílenou pre­vencí většině úrazů předejít (Shendur­nikar, 2010). Mezi nejdůležitější pre­ventivní opatření patří především do­hled, seznámení dítěte s úrazovými riziky a vytvoření bezpečného pro­středí (Grivna, 2003). Děti jsou zvláště zranitelné neho­dami především z důvodu jejich vro­zené touhy prozkoumat okolí a neschopnosti vnímat nebezpečí svého počínání (Shendurnikar, 2010). Pro vytvoření efektivní preven­ce úrazů je nezastupitelná znalost jak samotného traumatu, tak i celé úrazové situace, v níž k nim došlo. Hlav­ní komponenty úrazové situace před­stavuje úrazový faktor lidského a fy­zického prostředí (Kukla, Bouchalová, Rezková, b) 2007).

Aktivní prevence. Dítě často správně neodhadne rizikovou situaci, přecení své síly nebo se neřídí pokyny dospělých osob, kteří nad ním vy­konávají dohled. To vše může mít za následek úraz. V tomto případě po­může trvalá aktivní prevence, která zahrnuje to, že dítě se v průběhu své­ho vývoje naučí rozeznávat riziková místa, předměty a situace a naučí se chovat bezpečně (Dětství bez úrazů, o. p. s., 2009).

Pasivní prevence. Úraz může být způsoben nedbalostí dospělých, kteří dítě nevybavili ochrannými pomůc­kami nebo pro dítě nevytvořili bez­pečné prostředí. Odpovědnost za bez­pečné prostředí neleží ovšem jen na rodičích, děti se pohybují ve výchov­ných zařízeních, ve městě, hrají si na hřištích. Dospělí mohou zabezpečit nebezpečná místa, změnit místní do­pravní situaci, budovat bezpečná dět­ská hřiště a připravit dětem bezpeč­ný domov (Dětství bez úrazů, o .p. s., 2009).

Kazuistika

Anamnéza. Muž při práci na cirkulač­ní pile nevěnoval dostatečnou pozor­nost hře svého 5letého dítěte. Chlapec vložil IV. prst pravé ruky do řemenů pily, přičemž došlo k ablaci jeho dis­tálního článku. Po ošetření úrazu ro­diči bylo dítě okamžitě transportová­no na chirurgickou ambulanci zdra­votnického zařízení.

Diagnóza: semiamputatio phalan­gae distalis digiti 4 manus l.dx., abla­tio digiti 4. man l dx. Traumatica. Průběh léčby: V 16 hodin navštívil chirurgickou ambulanci otec s 5letým chlapcem se závažným poraněním IV. prstu pravé ruky. Stav pacienta byl neprodleně konzultován s vyšším spe­cializovaným pracovištěm, na zákla­dě této konzultace nebyla stanovena indikace k replantaci, ale přistoupe­no k pouhé adaptační sutuře. Pacient byl přijat k hospitalizaci na pediatric­kém oddělení a připraven k operační­mu výkonu.

Výkon byl proveden na chirurgic­kém sále v celkové anestézii. Při chi­rurgickém výkonu nebyla indiko­vána replantace distálního článku, ale pouze adaptační sutura. Distál­ní článek byl zavěšen jen na kožním můstku o síle asi 3 mm na ulnár­ní straně distálního článku v úrov­ni ohybové rýhy distálního interfalangeálního kloubu. Článek prs­tu byl oddělen šikmou tržnou ránou přes lůžko nehtové a jeho bázi k linii distálního interfalangeálního klou­bu ulnárně a přerušoval měkké tká­ně, včetně nehtového lůžka a skeletu distálního článku. Rána byla dlouhá 35 mm. Poraněná oblast byla omyta 3% hydrogenem, šetrně proveden débridement lacerovaného podkoží na amputátu. Dále byla adaptačně repo­nována fraktura a suturovány měkké tkáně Vicrylem. Lalok se nejevil zce­la lividní, avšak nekrvácel. Z důvo­du nejistého prokrvení amputátu ne­byl proveden pokus o osteosyntézu. Následně byla rána překryta mast­ným tylem a fixována sádrovou dla­hou. Po výkonu byl pacient pravidel­ně kontrolován na chirurgické am­bulanci. V dalším průběhu byla rána při převazech klidná bez známek in­fektu, amputát se přihojil. Po týdnu hospitalizace byl pacient odeslán do domácího léčení.

Diskuse

Při prevenci dětských úrazů u dě­tí hraje vždy nezastupitelnou roli ne­ustálý dohled dospělé osoby a snaha o maximální snížení rizikových fak­torů, které by mohly vznik úrazu za­příčinit. Ve výše uvedeném případě se mohlo úrazu zcela zabránit, pokud by dítě mělo dostatečný dohled ne­bo se alespoň nevyskytovalo v nebez­pečném prostředí v blízkosti cirku­lační pily, na níž jeho otec pracoval. Spojení těchto dvou rizikových fak­torů v konečné fázi vedlo ke vzniku poměrně závažného poranění. Když rodič pracuje s potenciálně nebez­pečnými přístroji či stroji, dítě by se nikdy nemělo pohybovat v jeho oko­lí. Pokud již ke vzniku úrazu dojde, je nutné zachovat chladnou hlavu, za­jistit efektivní první pomoc a násled­né odborné šetření vzniklého pora­nění.

Závěr

Po chirurgickém ošetření klienta do­šlo během 4 týdnů ke zhojení. Am­putát se během této doby beze zbyt­ku přihojil. Přestože léčba proběhla bez komplikací, dítě si ponese po ce­lý život jako následek tohoto úrazu deformovaný nehet. Každému úrazu předchází riziková situace, kterou lze rozpoznat a vyhnout se jí. Úraz není nevyhnutelný.

PhDr. Jana Novotná, Ministerstvo zdravotnictví České republiky Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

MUDr. Zdeněk Eibel, Nemocnice Jihlava, Chirurgické oddělení

doc. PharmDr. Pavol Beňo, CSc., Fakulta zdravotnictví a sociální práce, Trnavská univerzita v Trnavě

Literatura:

1. Brain Injury.com.Brain injury in children (http://www.braininjury.com/children. html). 2010 (10.11.2010).

2. Centers for Disease Contgrol and Prevention, Injury (http://www.cdc.gov/). 10.04.2008 (10.11.2010).

3. Čelko M. Epidemiologie úrazů (http://www.lf3.cuni.cz/studium/materialy/epidemiologie/epivyucz/ Epidemiologieurazu.pdf ). 16.02.2006 (10.11.2010).

4. Dětství bez úrazů o. p. s. Dětství bez úrazů (http://www.detstvibezurazu.cz/). 07.04.2006 (12.07.2009).

5. Espitia-Hardeman V, Paulozzi L. Injury Surveillance Training Manual. Atlanta: 2005, s. 18.

6. Gardner HG. Office-Based counseling for unintentional injury prevention. Pediatrics. 2007, vol. 119, no. 1, s. 202–206, ISSN 0031-4005.

7. Greplová I, Machová A. Prevence úrazovosti dětí – edukační činnost sestry. Prevence úrazů, otrav a násilí, č. 1, roč. 3, České Budějovice: 2007, s. 51–55. ISSN 1801-0261.

8. Grivna M a kol. Dětské úrazy a možnosti jejich prevence. 1.vyd. Praha: Centrum úrazové prevence UK 2. LF a FN v Motole, Praha, 2003, s. 137. ISBN 80-239-2063-4.

9. Kukla L, Bouchalová M, Rezková B. Epidemiologie nejčastějších úrazových nehod v brněnském souboru studie ELSPAC. Prevence úrazů, otrav a násilí, č. 1, roč. 3, České Budějovice: 2007, s. 20–32. ISSN 1801-0261.

10. Kukla L, BouchalovÁ M, Rezková B. Epidemiologie úrazových nehod v brněnském souboru ze studie ELSPAC. Prevence úrazů, otrav a násilí, č. 1, roč. 3, České Budějovice: 2007, s. 7–19. ISSN 1801-0261.

11. Lee L, Mao C, Thomson KM. Demographic factors and their association with outcomes in pediatric submersion injury. 2006, vol. 13, no. 3, s. 308–313. ISSN 1553-2712.

12. Maňák P, Wondrák E. Traumatologie repetitorium pro studující lékařství. 5. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, s. 96. ISBN 80-244- 1009-5.

13. Mok YQJ. Non-accidental injury in children – an update. Injury, 2008, vol. 39, no. 9, s. 978–985, ISSN 0020-1383.

14. National Center for Injury Prevention and Control. CDC Injury Fact Book. Atlanta: 2006, s. 111.

15. Ralbovská R, Knezović R. Komunikace pro pomáhající profese II. Praha: EVC, 2010, s. 155. ISBN 978-80-87386-05-7.

16. Shaikh ZS, Worrall SF. Epidemiology of facial trauma in a sample of patients aged 1–18 years. Injury, 2002, vol. 33, no. 8, s. 669–671, ISSN 0020-1383.

17. Shendurnikar N. Accident Preven- tion In Childhood (http://www. indiaparenting.com /raisingchild/ data/raisingchild027.shtml). 2010 (02.08.2010).

18. SwaineBR et al. Previous head injury is a rizik factor for subsequent head injury in children: a longitudinal cohort study. Pediatrics, 2007, vol. 119, no. 4, s. 749–758, ISSN 0031-4005.

19. Šebková S. Úrazy dětí, 1. díl (http://www.medicina.cz/verejne/clanek. dss?s_id=5922&s_rub=340&s_sv=1&s_ ts=38964,718171296). 12.12. 2003, (11.12.2008).

20. Šnajdauf J, Cvachovec K, Trč T. et al. Dětská traumatologie. 1.vyd. Praha: Galén, 2002, s. 180. ISBN 80-7262-152-1.

21. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Vývoj úrazovosti dětí do roku 2006 (http://www.uzis. cz/rychle-informace/vyvoj-urazo- vosti-deti-roku-2006). 26.02.2008 (02.10.2010).

22. Yard EE. et al. Illness and injury among children attending summer camp in the United States, 2005. Pediatrics, 2006, vol. 118, no. 5, s. 1342–1349, ISSN 0031-4005.

23. Viqué J. Zdraví dítěte. 1 vyd., Čestlice: Rebo Production, 2006, s. 293. ISBN 80-7234-535-4.

Recenzovaly:

PaedDr. Zdenka Šándorová, Ph.D., FZS UP, Katedra porodní asistence a zdravotně-sociální praxe, Pardubice

Mgr. Markéta Moravcová, Ph.D., FZS UP, Katedra porodní asistence a zdravotně-sociální praxe, Pardubice

 

• tisk
• předplatit si