Číslo 1 / 2011
Léčba rány. Krok za krokem v základech hojení ran. Recenzovaný článek
Souhrn: Vývoj moderního způsobu hojení ran začíná rozdělovat zdravotníky na ty, kteří se profilují v tomto způsobu hojení, a na ostatní respektující sice nové možnosti, avšak mající malé praktické zkušenosti. Pro druhou skupinu je určen tento jednoduchý přehled zahrnující základní skupiny s jejich vlastnostmi a reakcemi. Léčba metodou vlhkého hojení neznamená pouze použití speciálních terapeutických materiálů, ale zaměřuje se rovněž na systémový přístup v řešení rány s využitím všech specialistů s ohledem k etiologii rány.
Klíčová slova: hojení ran – generické skupiny – zásady ošetřování ran – výběr krytí.
(Step by step in the basic of wound healing)
Summary: The development of the modern way of healing divides health care workers to those who are increasingly profiled in this method of healing, and others, while respecting the new options, but having little experience. For the second group is assigned to a similar core group, including an overview of their properties and reactions. Treatment using the moist wound healing not only the therapeutic use of special materials, but also focuses on systematic approach to wound, using all specialists with regard to the etiology of the wound.
Keywords: wound healing – generics groups – guides wounds caregiving – choice of dressing.
Úvod
Hojení ran prožívá v posledních letech svoje znovuzrození. Tato převratná změna se týká nejen používání specifických materiálů a komplexního přístupu v řešení problému, ale i zvýšeného zájmu ze strany lékařů, zdravotnických pracovníků i samotných pacientů. Každý rok představují společnosti nové materiály, objevují se stovky nových názvů. Pro lepší orientaci byly tyto materiály rozděleny podle účinku na generické skupiny tak, jak je tento systém využíván ve farmakologii. Je zcela zřejmé, že ti, kteří se věnují hojení ran jako doplňující činnosti (kromě svého základního zaměření), si nemohou udržet přehled o všech novinkách a využívat různá nabízená krytí. Přesto (v tuto dobu) zůstává několik základních skupin, s kterými je možné zajistit a léčit všechny typy ran. Alespoň jedním zástupcem z každé této generické skupiny by měla být vybavena jednotlivá oddělení nebo ordinace praktického lékaře, pokud se někdy věnují ošetření ran.
Kromě základních znaků typických pro určité stadium defektu, jako jsou sekrece, spodina rány, foetor nebo projevy v okolí, existují ještě další okolnosti ovlivňující volbu typu terapeutického materiálu.
Co rozhoduje o výběru krytí?
• mobilita pacienta – pro interval převazu, způsob fixace;
• inkontinence – interval převazu, cena krytí, konzistence krytí;
• komorbidity – očekáváme časté komplikace – častěji vybíráme baktericidní krytí;
• roční období – v létě určíme kratší interval;
• lokalita – možnost kontaminace močí, stolicí, sputem, exkrety;
• hloubka – pro udržení materiálu v lokalitě;
• spolupráce pacienta – důvěra v dodržení všech doporučení i respektování lokální léčby;
• mentalita pacienta – krátký či dlouhý interval převazu podle možností zapojení dalších pracovníků do ošetření – rodina, agentury domácí péče.
Metoda vlhkého hojení (moist wound healing) vychází z principů udržení vlhka a tepla v ráně při použití specifických materiálů. Zakladatelem nové myšlenky byl britský chirurg George Winter (1962). Teprve následně na základě zkušeností byla přidána další pravidla doplňující systémový pohled na problematiku.
Obecné zásady při ošetřování ran
• V léčbě ran platí stejný postup pro všechny rány různých etiologií, včetně výběru krytí. Určujícím kritériem je vždy stadium rány.
• Léčba rány vyžaduje systémový přístup, tj. řešení příčiny.
• Při stagnaci nebo zhoršení rány zkracujeme interval převazů nebo změníme typ krytí.
• Interval převazu ovlivňuje množství sekrece.
• U pacientů s diagnózou diabetes mellitus platí zvýšené sledování a zkrácení intervalu převazů.
• Dbáme na důkladnou fixaci materiálů tak, aby primární krytí zůstalo na ráně.
Jednotlivé úkony při ošetření rány platí v jakémkoli prostředí. Týkají se hospitalizovaného nemocného, ambulantní péče nebo pacienta v léčeného za domácích podmínek.
Pracovní postup ošetření chronické rány
• snímání krytí pomocí roztoku – sprchou, infúzními roztoky (fyziologický roztok, Ringerův roztok);
• zhodnocení charakteristických znaků: etiologie, lokalizace, rozsah, stáří rány, spodina rány, sekrece, zápach, okolí, okraje, bolest, vzhled sekundárního krytí, kvalita fixace;
• fotodokumentace; je-li to možné, záznam provádíme na začátku terapie, při změně, na konci terapie, u hospitalizovaných pacientů při přijetí, při změně, při propuštění/překladu;
• písemná dokumentace;
• obklad: komprese gázy nebo netkané textilie navlhčené roztokem Prontosanu (sterilní roztok), Prontodermu (nesterilní roztok), Octenilinu wound irrigation, Dermacynu minimálně na 20 minut, Debrisanu roztoku, Prontodermu foam, kdy pěnu aplikujeme přímo na ránu a ponecháme do vstřebání;
• a) ošetření okolí rány – prevence macerace s použitím ochranných krémů obsahujících zinek: Menalind professional kožní ochranný krém, Abena SkinCare, Vital ochranný krém se zinkem, zinková pasta;
b) ošetření suché kůže – ung. Leniens, Ambiderman, Vital krém s vitaminem E, Calcium Pantothenicum;
• aplikace terapeutického krytí, možná kombinace několika krytí; aplikace lehkého sekundárního krytí (jeden nebo více čtverců hydrofilní gázy nebo jiné gázové komprese);
• aplikace doplňujícího sekundárního krytí: savé polštářky typu Zetuvit, Vliwazel, Surgipad;
• fixace rány dle stavu, lokality a jejího stadia: elastickým fixačním obinadlem typu Gekalast, PehaCrep nebo celoplošnou náplastí.
Chyby při léčbě rány vznikají jako důsledek zavádění nových metod a moderních prostředků. Některé omyly související přímo s danou lokalitou lze ovlivnit jedinou informací o správném postupu. Jiné chyby, týkající se obvykle systémových řešení, přetrvávají po dlouhou dobu a jejich změna nebývá jednoduchá.
Chyby v ošetřování chronických ran
• použití převařené vody k oplachu rány (v domácích podmínkách);
• zbytečné použití sterilních materiálů určených k savému krytí;
• použití odvarů z bylinek jako obkladu;
• zbytečné snímání ochranné pasty a nová aplikace při každém převazu;
• dlouhodobé používání neefektivní léčby (pokud rána nevykazuje známky hojení do 14 dnů, je nutné primární krytí změnit);
• použití „slabého“ baktericidního krytí v řešení infekce, kritické kolonizace nebo kolonizace v ráně;
• u bércových vředů žilní etologie používání nedostačujících kompresivních obinadel (nekvalitních, pro jednorázové použití).
V praxi byly mnohokrát ověřeny tyto základní generické skupiny materiálů a jejich kvalitní účinky:
Hydrogely
• použití ve všech stadiích rány (nekróza až epitelizace);
• kombinace se všemi materiály (liší se množstvím gelu);
• vždy jde o rehydrataci tkáně;
• na hydrogel přímo neaplikovat savé sekundární krytí;
• názvy: ASKINA gel, GRANUGEL, HYDROSORB gel, NuGel, PRONTOSAN gel, SUPRASORB G.
Antiseptika
• obvaz první volby – akutní rány, chirurgické rány apod.;
• rychlá účinnost, ale o to častější výměna (za 24 hodin);
• obsahují různé druhy látek – povidone-jod, chlorhexidine, polyhexanid, stříbro;
• názvy: INADINE, BACTIGRAS, SUPRASORB X – phmb, BRAUNOVIDON;
• doporučení: tvorba povlaku, stagnace rány, zelené zbarvení charakteristické pro Pseudomonas aeruginosa – nutná změna krytí, například algináty se stříbrem nebo aktivní uhlí se stříbrem.
Obvazy s aktivním uhlím
• řeší infekci, kolonizaci bakteriemi, zápach;
• pro silnou, střední sekreci z rány;
• u malé sekrece kombinace s hydrogelem;
• převazy 2–4 dny;
• názvy: ACTISORB Plus, VLIWAKTIV Ag, bez obsahu stříbra – Askina Carbosorb, Carboflex;
• upozornění: problémy se snímáním krytí – vhodné použít k sejmutí roztok nebo kombinovat s neadherentním krytím.
Algináty, hydrofibery
• se stříbrem nebo bez stříbra;
• řeší infekci, kolonizaci bakteriemi;
• silně a středně secernující rány;
• častěji u hlubších ran;
• převazy 2–4 dny;
• názvy: se stříbrem – SILVERCEL, SUPRASORB A Ag, ALGISITE Ag, MELGISORB Ag, Tegasorb alginát Ag, Seasorb Ag;
• názvy: bez stříbra – SORBALGON, KALTOSTAT, SUPRASORB A;
• názvy: hydrofibry – AQUACEL, AQUACEL Ag.
Neadherentní krytí
• atraumatické snímání;
• využití i jako kombinace s různými materiály k udržení vlhkosti a lepšímu snímání;
• převazy 1–3 dny;
• názvy: ADAPTIC, Na ULTRA, ATRAUMAN, ASKINA SKILNET, MEPITEL.
Závěr
Přehled nabízí velmi stručné informace o základních materiálech používaných v systému vlhkého hojení ran. Zajímavá polymerová krytí, jež imitují kůži, hydrokoloidy, kolageny a mnohá další doplňují celou řadu terapeutických materiálů, jejichž používání urychlí hojení, jsou komfortní pro pacienty i zdravotníky. Kombinace materiálů nebo takzvaná sendvičová krytí v několika vrstvách nad sebou jsou pestrými způsoby, kdy můžeme, zvláště u menších defektů, hojení přizpůsobit potřebám pacienta, lokalitě nebo stadiu rány. Tyto varianty vycházející z praxe jsou však určitou nadstavbou vyžadující zkušenosti v hojení ran.
Lokální terapie je však pouze jednou částí celku, který doplňují další oblasti různě zasahující do systému hojení. Celkově pak tvoří komplexní systém léčby jakékoli rány. Mezi tyto oblasti patří základní diagnóza a komorbidity, fyzioterapie, léčba bolesti, řešení výživy, životospráva, psychický stav nemocného, léčba stresu a řešení příčiny každého nového problému.
V diskusi nad novými materiály budoucnosti se někdy hovoří o jednom krytí na všechna stadia ran pro jednoduchost výběru. Pokud by tato situace nastala, ztratí lokální terapie na pestrosti a napětí při očekávání výsledků. Domnívám se, že to je jeden z důvodů, proč si moderní způsob hojení ran oblíbilo takové množství sester.
Mgr. Markéta Koutná, Poradna pro léčbu rány KARIM 1. LF UK a VFN, Praha
Další články v tomto čísle
- Úvod do ergoterapie
- Jak čelit rakovině
- Internet jako cesta pomoci. Internetové poradenství pro pomáhající profese
- Sestry promluvily
- Nový katalog prací
- Péče o mrtvé tělo i truchlící pozůstalé
- Podíl manuálních lymfodrenáží na hojení chronických ran
- Odběr kapilární krve – rutina s mnoha riziky?
- Rodičem po transplantaci kmenových buněk krvetvorby v dětství
- Psychosociální podpora předčasně porodivších žen po úmrtí novorozence