Bakterie a bolest u popálených pacientů

PŘINÁŠÍME VÝBĚR Z OBSAHU ČASOPISU NURSING, 2010, 40, č. 3

DELAHANTY K, MYERS F. 3 bad bugs (Tři nebez­pečné patogeny): 24-30.

Meticilin rezistentní kmen S. aureus pozitivní na Pantonův-Valentinův leukocidin vyvolává vedle těž­kých kožních onemocnění i nebez­pečné, život ohrožující pneumonie. Toxin produkovaný těmito bakterie­mi vyvolává nekrotizující pneumonii i u dříve zdravých pacientů. Důleži­tá je včasná diagnóza, proto je třeba sledovat, zda se u pacienta po běžné viróze neobjeví hemoptýza, hypotenze či příznaky těžké sepse. Výběr an­tibiotik k terapii nekrotizující pneumonie je značně omezený. I když je vyvolávající organismus citlivý k vankomycinu, je tento lék bakteriostatický a navíc špatně proniká do plicní tkáně.

Acinetobacter baumannii je původ­cem nemocničních infekcí postihu­jících zvlášť kriticky nemocné pacienty v intenzivní péči. Léčbu těchto infekcí ztěžuje schopnost acinetobakterů získávat rezistenci k většině kli­nicky používaných antibiotik. Jsou rezistentní vůči cefalosporinům tře­tí generace, aminoglykosidům a fluorochinolonům a rovněž vůči širokospektrým antibiotikům, jako jsou karbapenemy. Vysoký počet infekcí A. baumannii se objevil u zraněných amerických vojáků sloužících v Irá­ku. Zatímco MRSA se šíří na rukou zdravotnických pracovníků, A. baumannii se neomezuje na kůži, ale mů­že přežívat i v prostředí a na před­mětech. Pro prevenci šíření infekce je proto vedle hygieny rukou důleži­tá pečlivá dezinfekce předmětů pou­žívaných pacienty. Terapie záleží na stupni rezistence organismu k antibi­otikům. U multirezistentních kmenů je možné použít imipenem, tobramycin nebo kolistin.

S multirezistentními organismy při­cházejí antibiotika a s antibiotiky sou­visí proliferace bakterie Clostridium difficile v důsledku narušení normál­ní střevní flóry pacienta. Infekce vy­volané C. difficile se mohou manifes­tovat jako lehčí průjmová onemocnění, ale také jako život ohrožující pseudomembranózní enterokolitidy. C. difficile je významným nozokomiálním patogenem již od 70. let 20. století, ale v posledních 4 letech došlo k dramatic­ké změně jeho epidemiologie a profilu. Nový kmen označovaný jako BI/NAP1 produkuje toxiny kontinuálně a ta­ké mnohem častěji vytváří spóry, což znamená, že se v nemocničním pro­středí obtížněji ničí. 

SIMMONS S. Recognizing and preventing mycoplasmal pneumonia (Rozpoznávání a pre­vence mykoplazmové pneumonie): 53-56.

Mykoplazmová pneumonie je po­važována za atypickou pneumonii a je jedním z nejčastějších typů pneumonií získaných v komunitě u jinak zdravých jedinců mladších 40 let. Je vyvolána bakterií Mycoplasma pneumoniae a vyznačuje se dlouhým ne­nápadným nástupem a dlouhým, po­malým zotavováním. Inkubační doba je 1-4 týdny. U pacienta se obvyk­le projevují příznaky infekce horních cest dýchacích (faryngitida, rýma), dolních cest dýchacích, horečka, zim­nice, únava. Mykoplazmová pneumonie se nejčastěji léčí makrolidovými antibiotiky. Antibiotika, která inhibují syntézu buněčné stěny, jako jsou peniciliny, cefalosporiny a karbapenemy, jsou neúčinná, protože mykoplazmata buněčnou stěnu postráda­jí. Z makrolidů jsou obvykle přede­pisovány erytromycin, klaritromycin a azitromycin. Je možné použít i tetracykliny a fluorochinolony. One­mocnění většinou nevyžaduje hos­pitalizaci. Závažné komplikace mykoplazmové pneumonie jsou vzácné, ale kašel může přetrvávat 4 až 6 týd­nů po terapii.ken, která vedou bolestivé impulsy. Citlivost se posléze šíří do přilehlých tělesných partií. Tento jev nazývaný sekundární hyperalgezie se objevu­je v nepoškozených tkáních obklopu­jících popáleninu a je vyvolán zvý­šenou centrální senzitizací. Pacient může trpět také alodynií, to zname­ná, že bolestivě vnímá stimuly, kte­ré normálně nejsou bolestivé. Bolest má dvě složky - základní bolest, kte­rou pacient pociťuje v klidu, a bolest vyvolanou pohybem a převazy. Zá­kladní bolest je obvykle konstant­ní s periodickými vzestupy intenzi­ty, které mohou být spontánní nebo vyprovokované. Bolest vyvolaná aktivitou je obvykle dvakrát intenziv­nější než bolest základní, zatímco bolest při převazech může být až pět­krát intenzivnější. Pacient se středně těžkými nebo těžkými popálenina­mi potřebuje kontinuální infúzi opioidů s přídavnými dávkami na tišení průlomové bolesti. Nesteroidní antiflogistika, jako je ibuprofen, mo­hou zvyšovat riziko komplikací po­stihujících kůži, GIT a ledviny, které se často při popáleninách vyskytu­jí. Pacient by měl dostávat také do­datečnou analgezii před bolestivými intervencemi, jako jsou převazy. Po­pálený pacient bude pravděpodobněji vyžadovat vyšší dávky léků a v krat­ších intervalech, než byste očekáva­li, protože jeho ledviny a játra pracují mnohem intenzivněji, aby vyloučily všechny nečistoty (včetně léků) z tě­la. Pokud je analgezie nedostatečná, může lékař zvážit mírnou sedaci ne­bo celkovou anestezii během převa­zů. Další intervence, které by moh­ly pomoci, zahrnují vhodné polohování pacienta, relaxační techniky, odvádění pozornosti pomocí hudby, televize a her nebo virtuální reality. Snažte se snížit na minimum fyzický i duševní stres pacienta omezením namáhavých aktivit a střídáním ak­tivity a odpočinku. Organizujte ošet­řovatelské aktivity tak, aby co nej­méně narušovaly odpočinek a spá­nek pacienta.

Mgr. Libuše Dobrovodská 

 

• tisk
• předplatit si