Specializační vzdělávání. Mýty a skutečnosti specializované způsobilosti všeobecných sester. 2

Mýtus 5

 

Specializační vzdělávání lze absolvovat pouze při výkonu povolání v daném oboru

Při výkonu povolání probíhá specia­lizační vzdělávání u lékařských povo­lání a u některých nelékařských povo­lání, nikoli však u sester. Zdravotnič­tí pracovníci uvedení v hlavě II, dílu 1 (kam patří mimo jiné i povolání všeo­becné sestry) musí ve vztahu k výko­nu povolání splnit pouze dvě podmín­ky - jde jednak o požadavky na prak­tickou část výuky, která je stanovena v hodinách a vzdělávací program ji mů­že (zčásti nebo celou) vázat na akredito­vané pracoviště. Druhou podmínkou je doba výkonu povolání stanovená přímo zákonem, a to v příslušném oboru spe­cializačního vzdělávání v délce mini­málně 1 roku z období posledních 6 let v rozsahu minimálně poloviny stano­vené týdenní pracovní doby nebo mi­nimálně 2 let z období posledních 6 let v rozsahu minimálně pětiny stanove­né týdenní pracovní doby. Zdravot­nický pracovník však nemusí povolání v oboru specializace vykonávat v době specializačního vzdělávání, ale ani před jeho zahájením nebo po skončení teore­tické či praktické výuky, vždy však před vykonáním atestační zkoušky.

Vzhledem k tomu, že rozsah účas­ti na specializačním vzdělávání nemá charakter výkonu povolání, ale teore­tické a praktické výuky, upravuje zá­kon o nelékařských zdravotnických povoláních i způsob započtení omlu­vené absence. Do splněného počtu ho­din stanovených vzdělávacím progra­mem akreditované zařízení započte patnáctiprocentní omluvenou absen­ci z celkového počtu hodin praktického vyučování a veškerou omluvenou absenci z hodin teoretického vyučo­vání. V případě pochybností o započ­tení rozhoduje na žádost účastní­ka specializačního vzdělávání nebo akreditovaného zařízení ministerstvo zdravotnictví ve správním řízení.

Nad rámec zákona již citovaný metodický pokyn ministerstva zdra­votnictví popisuje další podrobnosti o průběhu specializačního vzdělávání, specializovanou způsobilost lze získávat pouze ve specializačním vzdělávání

Získávání specializované způsobilos­ti do roku 2004 bylo skutečně možné, s několika výjimkami, pouze v rámci pomaturitního specializačního studia (PSS), a to výhradně prostřednictvím předchůdce NCONZO, Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdra­votnictví.

Získání specializované způsobi­losti jiným způsobem než absolvová­ním specializačního vzdělávání a složením atestační zkoušky je nyní možné ve dvou případech. Jednak minister­stvo zdravotnictví rozhodne o přizná­ní specializované způsobilosti v oboru specializace u absolventů akreditova­ného doktorského nebo magisterského studijního oboru navazujícího na zdra­votnický bakalářský nebo magisterský studijní obor, pokud odpovídá přísluš­nému vzdělávacímu programu specia­lizačního vzdělávání vydaného minis­terstvem. Druhým způsobem je získání specializované způsobilosti podle dřívějších předpisů na základě přechod­ných ustanovení zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, re­spektive zákona č. 189/2008 Sb., který tento zákon měnil.

Studiem navazujících magister­ských či (zatím pouze teoreticky) dok­torských studijních oborů je mož­né specializovanou způsobilost získat pouze u oborů, které odpovídají ně­kterému specializačnímu oboru a za předpokladu, že byl tomuto oboru již vydán vzdělávací program. Bez exis­tence závazného vzdělávacího progra­mu nelze totiž posoudit, zda navazující obor vzdělávacímu programu specializačního oboru odpovídá. Další podmínkou je, aby byl absolvován až po předchozím získání odborné způ­sobilosti k výkonu příslušného zdra­votnického povolání. Pouze pro vydá­ní „hromadného" přiznání způsobi­losti (popsaného v následujících dvou odstavcích) však musí být způsobilost k výkonu příslušného zdravotnického povolání podmínkou přijetí do studia.

Rozhodnutí o přiznání specializo­vané způsobilosti je možné vydat dvo­jím způsobem. Ministerstvo zdravot­nictví může v rámci posuzování způ­sobilosti absolventů oboru vykonávat zdravotnické povolání před podáním žádosti vysoké školy o akreditaci podle vysokoškolského zákona rozhodnout, že absolventi oboru jsou způsobilí k vý­konu dané specializace. V tomto přípa­dě budou mít všichni absolventi oboru bez dalšího specializovanou způsobi­lost. Tento postup lze po právní strán­ce opřít o citované ustanovení vztahu­jící se k přiznávání specializované způ­sobilosti - pak by ale vhodnější formou bylo rozhodnutí namísto souhlasné­ho stanoviska, které ministerstvo ve své správní praxi zvolilo. Druhou mož­ností je aplikace ustanovení § 2 odst. 1 písm. e) zákona o nelékařských zdra­votnických povoláních v návaznosti na vysokoškolský zákon, tedy stanovení takového navazujícího magisterského (doktorského) oboru jako oboru zdra­votnického, tj. oboru poskytujícího svým absolventům způsobilost k výko­nu zdravotnického povolání. Zde je pak namístě forma souhlasného stanoviska podle vysokoškolského zákona.

Další možností je individuální při­znávání specializované způsobilosti absolventům oboru, v případě oboru, kdy ministerstvo zdravotnictví neda­lo předem souhlas hromadný. V tom­to případě musí ministerstvo posou­dit obsah vzdělávání a porovnat jej s požadavky příslušného specializač­ního oboru. V případě, že obsah vzdě­lávání odpovídá vzdělávacímu progra­mu specializačního oboru, může specializovanou způsobilost přiznat. Ze znění zákona lze dovodit, že shoda nemusí být úplná, míra shody obsahů vzdělávání je obsahem věcného posou­zení ministerstva, popřípadě opřeného o expertní posudky. V tomto případě je způsobilost přiznávána rozhodnu­tím, na které není právní nárok (ministerstvo způsobilost může přiznat). Dále je možné aplikovat přechodné ustanovení k novelizačnímu zákonu č. 189/2008 Sb. V případě, že byl na­vazující obor později akreditován ja­ko obor zdravotnický, tj. obor při další reakreditaci, souhlasné stanovisko mi­nisterstva zdravotnictví k výkonu ab­solventů vykonávat zdravotnické po­volání (respektive specializaci daného zdravotnického povolání) získal, mají absolventi staršího oboru na přiznání specializované způsobilosti právní ná­rok. Skutečnost, že jde o tentýž obor, je podle správní praxe ministerstva zdra­votnictví posuzována na základě ga­rance děkana příslušné fakulty, že jde o obor, který odpovídá oboru pozdějšímu jako zdravotnickému. Nemusí jít tedy o obor totožný, ale děkan garan­tuje, že jde o obor v zásadě z hlediska svých výstupů srovnatelný.

Specializovaná způsobilost získa­ná absolvováním dřívějších oborů po­maturitního specializačního studia, ev. speciální průpravy, se získává přímo ze zákona, není tedy zásadně třeba vydá­vat o této skutečnosti žádné rozhodnu­tí ani osvědčení. I v případě, že takové osvědčení či rozhodnutí je například z důvodu pochybností na žádost zdra­votnického pracovníka vydáno, má deklaratorní charakter a získání specializované způsobilosti platí nikoli od data tohoto osvědčení, ale od data na­bytí účinnosti zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Vzhledem k pochybnostem o totožnosti některých dřívějších specializačních oborů byla takováto praxe v některých případech zcela namístě. Lze proto jen přivítat stanovení přehledné „převodní tabulky" do nového nařízení vlády stanovu­jícího obor specializačního vzdělávání. Je však nutné poznamenat, že zde ne­jsou uvedeny všechny ukončené obory; v neuvedených případech bude nadá­le nutné individuální deklaratorní roz­hodnutí vydávat.

Specializovanou způsobilost v obo­ru studia mají přímo ze zákona rovněž absolventi studia na vyšších nebo střed­ních zdravotnických školách v oboru diplomovaná dětská sestra, diplomova­ná sestra pro intenzivní péči, diplomo­vaná sestra pro psychiatrii, sestra pro psychiatrii nebo sestra pro intenzivní péči; absolventkám oboru střední zdra­votnické školy dětská sestra ji minis­terstvo zdravotnictví přiznává rozhod­nutím, které má konstitutivní charak­ter - specializovanou způsobilost mají v tomto případě žadatelé ode dne práv­ní moci kladného rozhodnutí.

Mgr. Eva Prošková, ÚTPO 1. LF UK, Praha

 

• tisk
• předplatit si