Číslo 7 - 8 / 2010
Fyzikální terapie je jedním ze základních typů léčby
Souhrn: Fyzikální terapie je vedle léčby farmakologické, chirurgické a psychoterapie jedním ze základních a nejstarších typů léčby. Jen málo fyzioterapeutů se obejde bez znalostí principů a aplikace fyzikální terapie, která může značně přispět k úspěchu ostatních metod komplexní léčby. Rozhodující je kvalita teoretické a praktické přípravy v průběhu vzdělávacího procesu. Fyzikální terapie a její vhodná kombinace s ostatními fyzioterapeutickými metodami připraví studenta pro zvládnutí jeho budoucí profese.
Klíčová slova: fyzikální terapie - kvalita řídicí práce - teoretická a praktická příprava.
Physical therapy as one of the basic type sof treatment
Summary: Physical therapy, together with pharmacological, surgical therapy and psychotherapy, is one of the most fundamental and oldest types of treatment. Very few physiotherapists can get by without knowledge of the principles and application of physical therapy, which can to a great degree contribute to the success of other methods of comprehensive treatment. A decisive factor is the quality of the theoretical and practical preparation in the course of the educational process. Physical therapy and its suitable combination with other physiotherapeutic methods will prepare students to better handle their future profession.
Keywords: physical therapy - quality of the management process - theoretical and practical preparation.
Úvod
Fyzikální terapie je vedle léčby farmakologické, chirurgické a psychoterapie zcela jistě jedním ze základních a nejstarších typů léčby. Historicky se stala opomíjenou především proto, že její aplikace je náročná a výroba přístrojů není ekonomicky výnosná například tak jako výroba farmak. Ta přináší firmám obrovské zisky, jejich část potom plyne na vývoj nových, účinnějších léčiv, firmy se často přetahují o trhy, což přináší užitek i lékařům, kteří léky podávají. Výnosy u přístrojů fyzikální terapie jsou většinou minimální a životnost přístrojů dlouhá. Ani výkony fyzikální terapie nejsou příliš oceněny zdravotními pojišťovnami, a tak fyzioterapeutická pracoviště a firmy někdy i dotují výkony léčebné tělesné výchovy, které jsou náročné personálně i časově. Výjimkou je snad jedině speciální oblast radioterapie v léčbě zhoubných nádorů, která ale zase často dotuje nesmírně drahou léčbu cytostatickou.
Výuka fyzikální terapie v České republice je tradičně zavedena na vysokých školách pro fyzioterapeuty a ergoterapeuty. Fyzikální terapií se zabývá také postgraduální výuka lékařů, kteří se připravují k atestaci z rehabilitační a fyzikální medicíny.
Ve fyziatrii je fyzikální terapie denním chlebem, i když většina odborníků udává poměr 5 % jako ideální v komplexní terapii pacientů s funkčními poruchami pohybového systému. Pravdou je, že jen málo fyzioterapeutů se obejde bez znalostí principů a aplikace fyzikální terapie, která může značně přispět k úspěchu ostatních metod komplexní léčby. Například jako prostředek k uvolnění zvýšeného svalového napětí nebo zmírnění bolesti.
Ve školách, kde se fyzioterapeuti fyzikální terapii učí, se setkáváme jen u mála z nich s dostatečnými znalostmi fyziky, které jsou předpokladem pro pochopení principů působení fyzikálních podnětů na lidský organismus. Tyto principy dnes nacházíme především ve složitých neurofyziologických mechanismech, jen zcela výjimečně v prostém působení fyzikálního podnětu na tkáň. Ten častý nezájem nebo i strach, který nacházíme u studentů, často plyne z našeho příliš teoretického přístupu k výuce. Velmi důležité je uplatnění běžně známých pedagogických zásad ve výuce, jako jsou názornost a srozumitelnost s uplatněním schémat a obrázků přístrojů. Opakovaně vídáme, jak při výuce u studentů vzroste zájem o výklad, jestliže přijdeme s příkladem z klinické praxe.
Ve fyzikální terapii samé je jeden rozpor, který pojímají různí autoři učebnic rozdílně. Jde o zařazení masáží a některých jiných metod léčby, kde je sice aplikována fyzikální energie, ale zpětnou vazbou přes receptory fyzioterapeuta. Ať už sem z úzkého hlediska fyzikální terapie tyto metody patří, nebo ne, je třeba je vyučovat jak teoreticky, tak prakticky.
Na co je nezbytné se ve výuce zaměřit?
Ve výuce fyzioterapeutů je nutné též rozlišovat výuku u budoucích bakalářů a magistrů. U bakaláře je na prvním místě potřebné umět fyzikální terapii prakticky bezchybně aplikovat při znalosti principu, a to tvůrčím způsobem, nikoliv šablonovitě. Cílem výuky u magistrů by mělo být i širší teoretické zázemí, ať už pro výzkumnou, nebo pedagogickou práci.
Studenti na svém pedagogovi zcela jistě poznají, jak je pro svůj obor zapálený, jak studuje literaturu ve své specializaci nebo se dokonce podílí na výzkumu a vývoji nových přístrojů a metod léčby ve fyzikální terapii.
Stejně, jako je v teoretické přípravě důležitá vysoká úroveň vyučujícího, který předává vědomosti studentům, musí klást škola vysoké požadavky na praktickou stránku výuky. Jestliže se má student naučit bez problémů aplikovat fyzikální terapii, musí se dostat do styku s celou škálou používaných přístrojů, osvojit si práci s nimi, a přitom využívat to, co je fyzioterapeutům vlastní - svůj cit pro situaci, stav pacienta, prostě kombinovat možnosti fyzikální terapie s již zmíněnou zpětnou vazbou přes receptory fyzioterapeuta. Mnoho se naučí zejména na klinických pracovištích, která jsou dnes již velmi moderně vybavena a kde má také možnost zapojit se do týmové práce s odborníky na daném pracovišti. Škola však musí hledat také pracoviště mimo nemocnice, taková, která mají za úkol rehabilitační péči v různých typech ústavů a lázeňských domů. Zde již bývá úroveň vybavení přístrojů velmi rozdílná. Není to jen otázka ekonomická, ale také otázka potřeby přístrojového vybavení v daném typu léčebného nebo rehabilitačního zařízení. V každém případě musí škola pro praktickou výuku vybírat taková z nich, kde lze najít možnosti pro získání vysoké úrovně praktické výuky. To spočívá rovněž v dobré organizaci léčebné a rehabilitační péče ve smluvně zajištěném zařízení.
Závěr
Právě řídicí a organizační zajištění provozu fyzikální terapie a vhodná kombinace s ostatními fyzioterapeutickými metodami připraví studenta pro zvládnutí jeho budoucí profese a je jednotícím faktorem praktické výuky ve všech typech smluvně zajištěných rehabilitačních pracovišť. Hlubší specializace a důslednější propojení teoretických předmětů s praktickou výukou, to vše je nutné chápat jako kvalitativní faktor v procesu vzdělávání a v důsledku toho jeho kvality.
PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D., Fakulta zdravotnických studií ZČU, Plzeň
MUDr. Karel Pitr, Katedra fyzioterapie a ergoterapie, Fakulta zdravotnických studií ZČU, Plzeň
Recenzovaly:
PhDr. Jitka Němcová, Ph.D., RS, Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha
Bc. Jana Krejsová, Rehabilitační zařízení M+P, Plzeň
Další články v tomto čísle
- Neobsazená doména sester
- Oslavy dne sester. ČAS protančila stoletím
- Specializační vzdělávání. Mýty a skutečnosti specializované způsobilosti všeobecných sester. 2
- Kala. M. Jak jsem se stal chalupářem.
- Koukolík F. Jádro. Televizní eseje.
- Keleman S. Ztělesněná zkušenost.
- Příspěvky k léčbě rakoviny
- Nursing Times, 2010, 106, č. 8. Sexuální zneužívání, domácí násilí aj.
- Recenzovaný článek. ?Roztroušená skleróza mozkomíšní u čtrnáctileté dívky
- Biobehaviorální přístup k chápání onkologického onemocnění