Péče o kůži při inkontinenci

Inkontinence bývá staršími lidmi i zdravotnickým personálem pokládána za běžný doprovodný jev stárnutí a odpovídajícím způsobem je také přijímána. Přesto, anebo právě proto většina postižených o tomto tématu nehovoří, a když, tak jen nerada.

Třebaže expertní standard Podpora kontinence při ošetřování byl zveřej­něn (v SRN) již v roce 2007, je zachá­zení s inkontinencí stále pozname­náno značnou nejistotou a povrch­ními znalostmi. V mnoha případech se omezuje jen na zaopatření inkontinence samotné. Přitom se často ob­jevují změny na kůži, které vyžadují speciální péči.

Působení moči na kůži

Kůže tvoří bariéru mezi tělem a oko­lím a se svými téměř dvěma čtvereč­nými metry je velmi důležitým orgá­nem. Rozhodující roli hraje přitom epidermis, která k ochraně pod ní le­žících vrstev vylučuje hydrolipidový film a také pot a kysličník uhličitý.

Inkontinence, která je pro tento orgán speciální zátěží, tak má vliv na vnímání teploty, na hmat a citlivost na bolest a konečně i na to, jak se člo­věk cítí celkově. Ochranná funkce epidermis může být poškozena vlhkostí, oděrkami, otlaky a agresivními látka­mi obsaženými v moči a stolici.

Při dlouhodobě působící vlhkos­ti má kůže sklon k maceraci, která za­se může vést k trhlinkám a povrchovým defektům, a to velice rychle. Tím se otevírá brána bakteriím a plísním. Hlavními problémy při inkontinenci jsou opruzeniny, infekce, ekzémy nebo plenková dermatitida. Kromě toho tr­pí mnozí pacienti tím, že inkontinence a její důsledky omezují jejich kaž­dodenní sociální aktivity, ať už kvůli bolestem, nošení inkontinenčních po­můcek, kvůli zápachu anebo obavám z častých odchodů na toaletu. Proto platí potřeba přesně diferencovat indi­viduální cíle postiženého i obecné cí­le ošetřování.

Individuální cíle péče

Individuální cíle mohou být uskuteč­ňovány jen tehdy, má-li člověk s inkontinencí důvěru v pečujícího a o svých potřebách a požadavcích může otevře­ně hovořit. Právě při volbě prostřed­ků a materiálu se často představy a cí­le pečujících a rodinných příslušníků neshodují s individuálními požadavky postižených.

Často se rodina i pečující personál přiklánějí k tomu, volit prostředků co nejvíce, aby se zamezilo zvlhčení odě­vu a ložního prádla. Pro postižené je naopak příjemnější a normálnější sná­šet lehčí inkontinenční vybavení, po­něvadž méně omezuje mobilitu. Vý­hodné také je, když může postižený zvolený systém co nejsamostatněji obsluhovat, což ulehčuje nezávislý od­chod na toaletu.

Rozlišování mezi blízkými a vzdá­lenějšími cíli je většinou obtížné. Při stávajícím poškození kůže je samozřejmě nejbližším úkolem nejprve vy­léčení defektu. Vzdálenější cíl se mě­ní málo. Je jím vždy dobrý zdravotní stav pacienta a funkční neporušená kůže. Významným cílem je také do­sažení lepšího profilu kontinence či profylaxe infekce močových cest a de­hydratace. Kromě toho je nezbytné re­alizovat kontroly péče pacientů o ků­ži, a to v individuálně stanovených termínech. Zde je co zlepšovat. Pro­tože je inkontinence nezřídka vnímá­na nikoliv jako zdravotní problém, ale jako „normální" důsledek stáří, často se v ošetřovatelských plánech objevu­jí výroky jako „dobrý zdravotní stav" nebo „intaktní kůže", aniž by se pro­jevila vůle zlepšit inkontinenci jako takovou.

Jaké vlastnosti by měly mít absorpční prostředky

U nepoškozené kůže se provádí inten­zivní, individualizovaná péče. Část postižených, zejména starších, trpí jejím vysoušením, a proto musí být zvláště obezřetně ošetřována a omý­vána. Kvůli snižujícímu se zavodnění, které se projevuje většinou po šedesát­ce, bývá kůže hrubá, šupinatá, se sklo­nem k svědivosti.

Při použití jakýchkoliv prostřed­ků při inkontinenci je velice důležité citlivé zacházení s intimními partie­mi pacienta, neboť třeba ošetřování postiženého s obnaženými genitáli­emi pro něj znamená nepříjemný až trýznivý zážitek. Jestliže dokáže per­sonál vytvořit dobrou, profesionál­ní atmosféru, mívá to pak dobrý vliv i na vynucenou frekvenci používání prostředků.

K výměně inkontinenčního mate­riálu musí docházet vždy, když se na kůži tvoří vlhkost. Přitom je samozřej­mě (především v ambulantní péči ne­bo při nočním ošetřování) včasná vý­měna inkontinenčních prostředků obtížná. A jsou-li opatření péče nedo­statečná, musí být odpovídajícím způsobem zvýšena frekvence výměny nebo vybrán jiný systém pé­če. Při volbě odpovídajících prostředků jsou důležité následují­cí faktory:

•    neparfémování;

•    nadměrné hromadění tepla, izolovanost;

•    prodyšnost;

•    přilnavost;

•    kapacita příjmu tekutin;

•    vnější kontrola (např. barevnými markery) stavu nasycenosti materiálu.

Jestliže se kožní defekty již vytvoří, je nutné přistoupit k dalším prostředkům. Při opruzení, infekcích a defektech kůže, kdy dochází k poškození vrchní vrstvy pokožky, je in­dikováno antiseptické ošetřování. Při bakteriálních superinfekcích nebo kandidóze musí být použity cílené terapeutické prostředky, a to pod vedením ošetřujícího lékaře. Masti obsa­hující antibiotika nebo protiplísňové přípravky nepůsobí profylakticky, ale jsou podávány proti zjištěnému druhu mikro­organismů.

Časté chyby pacientů i pečujících

V běžné praxi dochází k tomu, že zvláště léčivé masti s antimykotickým účinkem jsou nekontrolovaně, většinou den­ně užívány. Tyto preparáty nejsou na předpis a bývají rovněž pacientům doporučovány ošetřujícími. Těmito cestami vzni­kají rezistence a u kožních komplikací pak dochází jen k pře­chodnému zlepšení. Právě tak je třeba přesně zvažovat lokál­ní kožní terapie, neboť vedle možnosti vytvoření rezistence ne­bo omezení účinnosti je dokonce popsán zpomalující efekt při léčení ran.

Defekt kůže se může objevit také při aplikaci inkontinenč-ních materiálů s polyuretanem, hydrokoloidními sloučenina­mi nebo algináty. Je nutné ovšem také dávat stále pozor na to, aby pomůcky dobře držely, ale zároveň nebyly příliš utažené. K ochraně kůže při průjmu můžeme použít preparáty fungující jako ochranná bariéra kůže, které agresivní substance řídké sto­lice na pokožce v nejkratším čase rozloží.

Také způsob výživy a pitný režim sehrávají při ochraně po­kožky při inkontinenci významnou roli. Odpovídajícím zásobe­ním uhlohydráty, bílkovinami, vitaminy (zejména A, C a E), sto­povými prvky (selen, zinek a železo) a tekutinami se podporuje neporušenost kůže, a tím i její obranná i ochranná funkce. Jest­liže postižený nemůže potřebnou výživu s normální stravou při­jímat, je možná substituce jednotlivých látek prostřednictvím dodatečné nebo doplňkové výživy.

Zásady čistoty a péče o kůži:

•    čistá voda;

•    nepotit se;

•    při silnějším znečištění používání mycí emulze s nízkou kyselostí (kolem pH 5,5);

•    šetrné dávkování mycích prostředků;

•    důkladné splachování substancí s kůže;

•    mycí žínky nepoužívat víckrát;

•    dobře vysušovat, ale neprodřít kůži;

•    raději sprchy než koupání;

•    volit spíše méně teplou vodu;

•    prostředky péče používat podle typu pleti;

•    žádné masti, pudry a pasty;

•    vysušit záhyby kůže.

(Simone Schmidt, nemocniční sestra a manažerka domácí péče, Ladenburg, podle Heilberufe č. 3/2009. Překlad jš)

 

• tisk
• předplatit si