American Journal of Nursing, 2008, 108, č. 12

KENNEDY MS. Assessing sleep in caregivers of people with dementia (Hodnocení spánku u osob pečují­cích o pacienty s demencí): 14.

Článek klade otázku, jestli je špat­ná kvalita spánku u osob pečujících o dementní jedince spojena s depresí. Výzkum na Floridské univerzitě se za­býval pečovateli, kteří si často stěžova­li na špatnou kvalitu spánku. Byly po­rovnány subjektivní i objektivní údaje ze dvou předchozích studií, týkající se spánkových vzorců u starších osob pe­čujících o jedince s demencí a u osob, které o nikoho nepečují. Střední věk nepečujících osob byl 73 let, tito jedin­ci žili v komunitě a netrpěli žádnými jinými poruchami spánku kromě ne­spavosti. Střední věk pečujících osob byl 71 let, rovněž tito jedinci neměli kromě nespavosti jiné poruchy spán­ku a poskytovali přímou péči osobám s demencí, které se v noci často pro­bouzely. Zdravotní stav obou skupin byl podobný.

Podle výsledků studie spánek pe­čujících osob měl horší kvalitu, byl charakterizován celkově kratší do­bou trvání a delším usínáním. Auto­ři studie upozorňují sestry, aby se při stanovení sesterské diagnózy pečují­cích osob zaměřovaly mimo jiné ta­ké na depresi, aby poučily pečující osoby o technikách kontroly starostí a o tom, jak zlepšit kvalitu spánku je­dinců s demencí, což má za následek rovněž zlepšení kvality spánku peču­jících osob.

KENNEDY MS. Creating new pathways in damaged brains (Vytváření nových spojů v poškozeném mozku pomocí elektrického rehabilitačního chodníku): 19.

Pacienti po srdečním infarktu jsou většinou vybízeni ke cvičení, aby si zlepšili svou fyzickou kondici. Pacienti po cévní mozkové příhodě (CMP) jsou však pouze instruováni v tom smyslu, že se mají naučit žít se svým postižením. Proto byla uskuteč­něna randomizovaná studie, jejíž vý­sledky ukázaly, že cvičení na elektric­kém rehabilitačním chodníku zlepši­lo mobilitu a kardiovaskulární zdraví pacientů i po několika letech po CMP.

Studie se účastnilo 71 pacien­tů s hemiparetickou poruchou chůze, která trvala průměrně čtyři roky, 27 pacientů z této skupiny mohlo cho­dit bez pomůcky. Polovina účastníků studie cvičila půl roku na elektrickém rehabilitačním chodníku vždy po do­bu 40 minut třikrát týdně, se zvyšová­ním intenzity i doby každé dva týdny. Kontrolní skupina se účastnila protahovacích cvičení. Rychlost chůze se u první skupiny zvýšila o 51 %, u kon­trolní skupiny jen o 11 %. Důležitým zjištěním bylo, že chůze na rehabilitačním chodníku zvýšila rovněž akti­vitu mozku, a proto autoři studie do­poručují tuto terapii jako součást re­habilitačního programu pro pacienty po CMP.

WORTH T. Preventing weight loss in nursing home residents (Prevence úbytku hmotnosti u obyvatel pečova­telských domů): 22.

Ztráta hmotnosti u obyvatel pečo­vatelských domů je spojena se špatný­mi zdravotními výsledky včetně ná­růstu hospitalizací a úmrtí. Studie obyvatel čtyř pečovatelských domů, kteří se vyznačovali nízkým orálním příjmem potravy, však ukázala, že po­moc při jídle nebo rozšíření jídelníčku o svačiny může působit jako prevence hmotnostních úbytků.

Do studie byli zařazeni senioři s průměrným věkem 82 let, většinou ženy, bydlící v pečovatelských domech tři roky, se středním až těžkým kogni­tivním postižením, s nízkým příjmem potravy. Byli rozděleni na kontrolní a intervenční skupinu, po dobu 24 týd­nů byla kontrolní skupině poskytována obvyklá péče a intervenční skupině by­la poskytována asistence při jídle, což znamenalo, že obyvatelé mohli jíst, kde chtěli, mohli dostávat přidáno a každé­mu se věnoval jeden člověk - asistent. Výsledkem byl zvýšený příjem kalorií u intervenční skupiny. Po 24 týdnech se pak z kontrolní skupiny stala sku­pina intervenční a naopak, se stejnými výsledky jako v předchozím případě.

Autoři studie upozorňují na vliv de­prese na množství přijaté stravy a do­poručují kombinaci asistence při jíd­le a léčby deprese u depresivních pa­cientů. Protože většina seniorů má ta­ké malou chuť k jídlu, je výhodné roz­dělit jídlo na více menších dávek, které jsou schopni starší lidé sníst. 

The ethics of recruiting foreign-educated nurses (Etika náboru ses­ter, které získaly své vzdělání v cizi­ně): 25-26.

V USA v současné době pracuje ví­ce než 90 000 sester, které získaly své vzdělání v cizině, což reprezentuje při­bližně 4 % všech sester. Tyto sestry musí vyhovět požadavkům kladeným na přistěhovalce, ale agentury a za­městnavatelé, kteří provádějí nábor, jsou z velké části neregulováni. Výsled­kem je výskyt nečistých praktik, a pro­to vydala skupina zdravotnických or­ganizací směrnice pro zaměstnavatele a agentury získávající nové pracovníky ve zdravotnictví - Dobrovolný kodex etického chování při získávání sester vzdělaných mimo území USA pro prá­ci v USA. Tento kodex se snaží chránit sestry před vykořisťováním a zneuží­váním a definuje minimální standar­dy pro způsob zacházení s těmito pra­covníky. Specifickým znakem tohoto kodexu je, že ti, kdo ho podepsali, sou­hlasí s tím, že budou sledováni za úče­lem zjištění dodržování kodexu.

Kodex vznikl na základě výzkum­ného projektu týkajícího se náboru sester v mezinárodním měřítku. Tento projekt odhalil závažnost problému vykořisťování sester vzdělaných v za­hraničí a špatného zacházení s nimi ze strany náborových agentur i zaměst­navatelů. Pracovní skupina pro vytvo­ření kodexu se skládala ze zástupců mezinárodních náborových agentur, zaměstnavatelů, asociací sester a sku­pin hájících práva sester vzdělaných mimo území USA.

Kodex ve své první části obsahu­je minimální standardy specifikující povinnosti náborových agentur a zaměstnavatelů, které jsou v souladu se zákony jak USA, tak země původu sester. Uvádí také v hlavních rysech transparentní praktiky zaměstnává­ní, komunikace, požadavky na vzdělá­ní apod. Dodržování těchto standardů bude monitorováno radou složenou ze členů organizací zastoupených v pra­covní skupině. Druhá část kodexu předkládá nejlepší postupy, které ma­jí náborové agentury a zaměstnavatelé používat, aby snížili negativní dopad emigrace na zdrojové země.

PhDr. Kateřina Drábková

 

• tisk
• předplatit si