Číslo 4 / 2010
Zdravotní a psychosociální dopad vertebrogenních onemocnění na zdravotnický personál
Souhrn: Práce ve zdravotnictví je náročná ve všech bio-psycho-sociálních ohledech pro všechny zdravotnické pracovníky. Především pracovní poloha je pokládána za jeden z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících vznik onemocnění pohybového aparátu v souvislosti s prací. A právě ve zdravotnictví je důležité využívat aktivně všechny prostředky k zajištění vhodné pracovní polohy, tedy komplexně uplatnit ergonomické požadavky na uspořádání pracoviště s přihlédnutím k preventivnímu programu Škola zad. Článek předkládá výzkum provedený v roce 2009 u zdravotnického personálu několika nemocnic v jižních Čechách. Autorky se zaměřily na zdravotní a psychosociální dopad vertebrogenního onemocnění.
Klíčová slova: zdravotnický personál - vertebrogenní onemocnění - fluktuace.
Summary: Working in health services is demanding in all bio-psycho-social aspects for everyone of the health services workers. Mainly the working position is being considered one of the most important factors which are influencing the origin of the moving apparatus illnesses in connection with working. And especially in health services is important to keep using actively all means in order to assure a suitable working position, it means to apply in a complex way the ergonomical demands for a well-ordered workplace with regard to the preventive programme „The School for the Back". This article presents a research made in 2009 in a health service staff from several hospitals in Southern Bohemia. The research authors aimed mainly at the health and social impact of a vertebrogenous illness.
Keyword: health wolker - spinal column diagnosis - fluctuation.
Úvod
Bolesti zad mající původ v oblasti páteře jsou celosvětově považovány za jeden z nejzávažnějších medicínských, ekonomických a sociálních problémů. S tímto typem onemocnění se během svého života setká téměř 85 % veškeré populace. Vertebrogenní onemocnění jsou nejčastější choroby po nemocech z nachlazení, jsou druhou nejčastější příčnou pro vystavení pracovní neschopnosti (10-15 % prostonaných dní) a pátou nejčastější příčinou hospitalizace. Jsou vedoucí příčinou omezení aktivity u lidí do 45. roku věku.
V dnešní společnosti už máme všechno velmi zjednodušené. Nemusíme podávat takové fyzické výkony jako dříve, takže zatěžujeme pohybový aparát méně, často pracujeme dlouho ve stejné, nezřídka nepřirozené poloze. Pohybový aparát se tomu brání a snaží se vše kompenzovat. Vznikají nežádoucí změny v pohybovém aparátu. Nejvíce se to projeví na převodovém článku pohybového aparátu, na páteři. Vznikají onemocnění, která se k ní vztahují - vertebrogenní.
Zcela základním předpokladem správné funkce páteře je, aby všechny struktury a systémy, podílející se na pohybu, byly v dokonalé souhře. Páteř neplní své funkce odděleně, ale naopak funkce jsou vzájemně spjaty a mohou se vzájemně ovlivňovat. Totéž platí i o jejich poruchách. Porucha jedné funkce může ovlivnit i funkce ostatní. Jak se porucha projeví, závisí nejen na vyvolávající příčině, ale také na kompenzačních schopnostech celého hybného systému a celého organismu.
Jedním z rizikových faktorů vertebrogenních onemocnění je typ profese. Pracovníci ve zdravotnictví jsou zatíženi řadou negativních vlivů, jako jsou únava, stres, stereotypní postavení těla, zvedání břemen, nepravidelný životní režim atd., které je ovlivňují nejen v práci, ale i v soukromém životě. Mezi další zdroje, jež ovlivní celkový stav zdravotnických pracovníků, patří i příčiny sociální. Zde se uplatňují především vztahy v rodině a v zaměstnání. Důležité je sociální klima na oddělení, které je dáno osobními vztahy mezi členy pracovního kolektivu. Vysoké požadavky na práci, nutnost podávat maximální výkon i při nedostatku personálu, nízké finanční ohodnocení nebo nedostatečná prestiž oboru jsou stresory, které vedou k únavě a k pocitu přetrvávající vyčerpanosti, psychickému strádání a vzniku poruch a onemocnění s následnou pracovní neschopností. Na zdravotníky tak působí řada zdravotních, psychosociálních a finančních faktorů, které mohou ovlivnit jejich případný odchod z oboru. Celkovou terapii vertebrogenních onemocnění můžeme rozdělit na léčbu konzervativní a chirurgickou. Operační léčba by měla být indikována pouze v krajních případech, kdy konzervativní terapie již není možná. Klíčovou informací je fakt, že výhřez není choroba, ale jen jedna z komplikací jedné nemoci, a tou je dlouhodobé selhávání páteře jako celku. Tato nemoc je ovšem z principu chirurgicky nedostupná, dostupná je právě jen její komplikace. Operační výkon je dvojsečnou zbraní a je třeba pečlivě zvážit, zda je riziko škod a neúspěchu dostatečně vyváženo pravděpodobným ziskem pro nemocného. Odolnost vůči bolesti a nároky na kvalitu života jsou zcela individuální a subjektivní, a proto se na volbě léčebného postupu musí podílet poučený pacient. Při stanovení léčebné strategie u pacientů s chronickými vertebrogenními problémy nestačí posuzovat obtíže pouze z morfologického pohledu, i když je nezpochybnitelné, že strukturální nález patří k nejčastějším důvodům obtíží. Vždy je nutné poruchu důsledněji hodnotit a případně řešit v kontextu funkčním. U pacientů s chronickými bolestmi zad je největší problém v tom, že velmi často selhává léčba zaměřená na morfologický nález včetně operačního řešení. Hlavním důvodem je, že chronické bolesti páteře představují komplexní multidimenzionální problém. V porovnání s bolestmi akutními jsou nejen výsledkem lokální iritace, ale i odrazem působení dalších faktorů - psychických, sociálních, etnických či kulturních.
Jedním z hlavních předpokladů úspěšnosti konzervativní léčby u pacientů s chronickým onemocněním páteře je, aby pacient nebyl pasivním odběratelem terapie, nýbrž se jí aktivně účastnil. Prevence onemocnění páteře vyžaduje usměrnit širokou škálu faktorů tak, aby na člověka nepůsobily negativně. Postihnout a odstranit všechny negativně působící faktory by bylo velmi prospěšné, ale prakticky je to nerealizovatelné. Jednotlivé faktory a příčiny nemají samy o sobě zásadní vliv, ale jejich vzájemná kombinace má rozhodující význam. Z těchto důvodů je potřeba přistupovat k pacientovi komplexně, sledovat nejen jeho strukturální nález, ale i psychologické a behaviorální aspekty bolesti, a to vše se současným přihlédnutím k sociální situaci pacienta.
Výzkum
Použitá metodika
Informace potřebné pro zpracování výzkumu byly získány prostřednictvím studia odborných materiálů, technikou dotazníku a metodou dotazování. Výzkum byl prováděn metodou kvantitativního výzkumu, a to anonymním dotazníkem. V dotazníku bylo užito 22 identifikačních, uzavřených a otevřených otázek. Otázky byly zaměřeny na zjištění, jaká konkrétní profese mezi dotazovanými zdravotníky je nejvíce ohrožena vertebrogenním onemocněním, zda zdravotničtí pracovníci zvažují výběr nové profese v důsledku vertebrogenního onemocnění, sledována byla také míra informovanosti zdravotníků o vertebrogenních onemocněních, jejich příznacích, rizicích a možnostech jejich léčby.
Sledovaný soubor
Výzkumný soubor pro dotazníkové šetření tvořili zdravotničtí pracovníci, kteří byli dle profese rozděleni do 4 skupin. Dotazníky byly rozdány 50 lékařům, 50 fyzioterapeutům, 50 zdravotním sestrám lůžkového oddělení a 50 sálovým sestrám, jejich návratnost činila 68 %, tj. 135 zdravotnických pracovníků bylo ochotno vyplnit předložený dotazník (tab. 1).
Celkem bylo zastoupeno 33 mužů a 102 žen. Nejčastější, tj. modální kategorií byli zdravotní pracovníci ve věku mezi 25 až 44 let (tab. 2). Výzkum byl realizován v nemocnici v Táboře a v Českém Krumlově, v Nemocnici České Budějovice, a. s., a v ambulantních zdravotnických zařízeních v Českých Budějovicích. Dotazníky byly rozdány v říjnu 2008, sběr dotazníků proběhl v prosinci téhož roku a vyhodnocení proběhlo v lednu 2009. Údaje z dotazníků byly přepsány do elektronické podoby. Vyhodnocení jednotlivých dotazníků bylo vyjádřeno v grafech, procentuálně a slovně.
Výsledky výzkumu
Cílem výzkumu bylo zjistit, nakolik jsou zdravotničtí pracovníci postiženi vertebrogenním onemocněním a jaká profesní skupina je ohrožena nejvíce. Bylo zjištěno, že ve sledovaném souboru jsou vertebrogenním onemocněním ohroženy všechny uvedené profesní skupiny, nejvíce však sálové sestry. Právě sálové sestry jsou při své práci vystaveny ohrožujícímu statickému zatížení.
Dalším cílem výzkumu bylo zjistit, zda vertebrogenní onemocnění u respondentů ovlivní výběr nové profese. Výzkumem bylo zjištěno, že nejvíce se na fluktuaci zdravotnických pracovníků podílejí důvody ekonomické. Posledním cílem bylo zjistit míru informovanosti zdravotnických pracovníků o vertebrogenních onemocněních. Výzkum potvrdil, že většina respondentů má nedostatek kvalitních informací a řeší vertebrogenní problémy farmakologicky. Výzkum ukázal, že ani zdravotníci nemají dostatečně kvalitní informace, které by snižovaly obavy a zlepšily přístup k léčbě.
Diskuse
Výzkum prokázal, že vertebrogenní onemocnění jsou u zdravotnických pracovníků častá. Na 51 % respondentů trpí bolestmi zad, 36 % z dotázaných uvedlo, že jimi trpí jen občas, pouze 13 % jimi netrpí.
Mezi nejčastější lokalizace bolesti zad uvedla většina respondentů oblast bederní (graf 1).
Více než polovina respondentů byla v souvislosti s tímto onemocněním v pracovní neschopnosti. Toto vysoké číslo potvrzuje, jak jsou vertebrogenní onemocnění rozšířena i mezi odborníky. Je zde vidět, že ani zdravotničtí pracovníci neumějí toto onemocnění včas a vhodně léčit. Když porovnáme jednotlivé profesní skupiny ve sledovaném souboru, zjistíme, že z celkového počtu dotázaných sálových sester trpí bolestmi zad 56 % a v souvislosti s vertebrogenním onemocněním bylo někdy v pracovní neschopnosti 50 %.
Nejčastějším spouštěčem bolesti je zaměstnání samo o sobě. Rizikem, které zdravotnický personál nejvíce ohrožuje v zaměstnání, je dlouhodobé stání, z 23 % je to stres. Jako další nezanedbatelný činitel uvádí 19 % respondentů nedostatek pomocného personálu a 19 % zvedání břemen. Při porovnání jednotlivých profesních skupin zjistíme, že nejvíce ohrožující riziko je dlouhodobé stání. Domnívá se tak 60 % z celkového počtu dotázaných sálových sester. Naopak zdravotní sestry na lůžkovém oddělení považují za riziko především zvedání břemen (83 %). Mezi hlavní negativní vlivy, které na zdravotníky působí, patří přetížení, únava a nevhodné zatížení pohybového aparátu. Nad změnou profese již uvažovalo 50 % z dotázaných zdravotnických pracovníků. Zjistily jsme, že 31 % respondentů nejčastěji řeší bolesti zad či jiné zdravotní potíže farmakologicky (graf 2). Řešit bolesti zad farmakologicky je sice krátkodobě nejjednodušší, ale dlouhodobě nic neřešící. Člověk, který si vezme analgetikum, ovlivní pouze své receptory bolesti, tělo však nadále vystavuje špatným pohybovým stereotypům a příčina bolesti není odstraněna. Závěr
Zdravotničtí pracovníci jsou při své práci vystaveni dlouhodobé nevhodné pracovní poloze, která vede ke vzniku svalových dysbalancí a vertebrogenních obtíží. Především ve zdravotnictví je důležité využívat aktivně a prakticky všechny prostředky k zajištění vhodné pracovní polohy, jako je komplexní uplatnění ergonomických požadavků na uspořádání pracoviště. Platí to především pro sálové sestry, které jsou při své práci vystaveny významnému přetížení pohybového aparátu.
Výzkumem bylo zjištěno, že na fluktuaci zdravotnických pracovníků se nejvíce podílejí důvody ekonomické. Domníváme se, že management našich zdravotnických zařízení by mohl s touto problematikou lépe pracovat za pomoci nástrojů personálního řízení, jako je vytváření podnikové kultury a komunikace. V době obecného nedostatku zdravotníků je třeba těmto „antifluktuačním" nástrojům věnovat intenzivní pozornost.
Ukázalo se, že ani zdravotníci neumějí toto onemocnění včas a vhodně léčit. Problém by pomohla vyřešit investice do zvýšení informovanosti zdravotnických pracovníků formou motivačních preventivních programů s praktickými ukázkami, vhodným příkladem je preventivní program Škola zad. Preventivní programy by se v budoucnosti mohly významně podílet nejenom na snížení pracovní neschopnosti, ale i na snížení počtu invalidních důchodů. Vždyť právě zdravotníci jsou často prvním informačním zdrojem pro veřejnost, a tento zdroj by měl být co nejkvalitnější.
Domníváme se, že ideální motivací k aktivnímu přístupu pacientů k léčbě je, když si za ni platí. Potom nežádají jenom léky, ale chtějí se dozvědět, co se sebou mají udělat, a navrženou léčbu dodržují. Každý pacient by měl začít sdílet odpovědnost za terapii, a přitom být realistický v očekávání léčebných výsledků. Nejenom úleva od bolesti, ale zvýšení celkové funkčnosti a zlepšení kvality života v psychosociální rovině jsou měřítkem úspěšnosti terapie.
Vertebrogenní onemocnění významným způsobem zasahují do ekonomiky společnosti. To by mohlo být stimulem pro odbornou veřejnost, aby tuto problematiku řešila. Tato práce informuje o důležitosti problematiky, o možnostech léčby a přístupů k vertebrogenním onemocněním. Další výzkum, validní zkoušky a experimenty by měly směřovat k získání a ověření účinnějších léčebných postupů, které by kvalifikovaně sjednotily způsob a kvalitu péče o tyto pacienty.
Mgr. Veronika Kubelová. Katedra sociální práce a sociální politiky ZSF JU, České Budějovice
Mgr. Ivana Beránková
Literatura:
1. BERÁNKOVÁ I. Zdravotní a psychosociální dopad vertebrogenních onemocnění na zdravotnický personál. Diplomová práce, vedoucí Veronika Kubelová.České Budějovice: JU ZSF, 2009.
Recenzovali:
Mgr. Lenka Šedová, katedra ošetřovatelství, ZSF JU, České Budějovice
As. MUDr. Martin Rehák, I. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN, Praha
Další články v tomto čísle
- Z dubnového zápisníku
- Holistický přístup k pacientovi
- O prestiži sester s ministryní zdravotnictví
- Povolání sestry, zdravotnického asistenta a pečovatele pohledem z praxe. V čem jsou stejná a v čem odlišná?
- Ohodnocení sester domácí péče
- Čas pro nefrologickou sekci
- Co život dal a vzal
- Nursing Times, 2009, 105, č. 41
- Ženy, které měnily zdravotnictví 12. – Ludmila Nermutová
- Studijní pobyt v Itálii – příležitost pro sestry