Povolání sestry, zdravotnického asistenta a pečovatele pohledem z praxe. V čem jsou stejná a v čem odlišná?

Chtěla bych se zamyslet nad třemi povoláními: sestry, zdravotnického asistenta a pečovatele. Mají mnoho specifik, avšak jedno společné - ošetřování nemocných.

Výčet kompetencí sester by byl noše­ním dříví do lesa. Zamysleme se však nad jejich rolí v pečování o svěřené osoby a ve zdravotnickém týmu.

Chceme sestru vzdělanou, ale levnou

Dnes chceme do praxe sestru dosta­tečně vzdělanou, i když mnohá zdra­votnická či sociální zařízení sest­ry bakalářky odmítají jako zbytečný luxus. Plně jim postačí absolventka vyšší zdravotnické školy (je levněj­ší). Vzdělání je na jedné straně hezká a pro mnohé sestřičky oslňující sku­tečnost, na straně druhé se není zdra­votnickým zařízením co divit. Prostě šetří, a co víc, sestra jakéhokoliv niž­šího vzdělání má naprosto stejné kom­petence.

Nouze učí improvizaci

Když jsem pracovala v ošetřovatelské praxi (a není to tak dávno), měly mé kolegyně různé vzdělání - sestra ab­solventka SZŠ, sestra specialistka, ses­tra absolventka VOZŠ, kolega bakalář a já. Všichni jsme dělali všechno. I jíd­lo jsme s kolegou rozdávali. Mimocho­dem, já jsem nepoznala tabletový sys­tém, zato improvizovat jsme se naučili znamenitě. Vůbec si myslím, že je ses­tra mistr improvizace. Aby ne, když je v některých nemocnicích částeč­ně uklízečkou, pomocnou silou v ku­chyňce, sanitářkou, „kouskem léka­ře" (také jsem zažila, jak si lékař po­steskl, že by lékaři mohli propouštěcí zprávy nahrát na diktafon a on by je někdo přepsal - kdopak asi?). Sestra dnes pracuje formou ošetřovatelské­ho procesu, aktivně vyhledává a uspo­kojuje potřeby nemocných a píše a pí­še a píše. Její role se posunula za psací stůl. A co když nemocní na píšící ses­třičku zvoní? Potřebují ošetřit, nakr­mit, odvést na toaletu. Co pak?

Je tu zdravotnický asistent

Nemyslím si, že by sestra měla něja­ký problém se zajištěním bazální pé­če. Vždyť má k ruce zdravotnického asistenta! Ponechme stranou výčet kompetencí, jen si připomeňme, že po instrumentální stránce ošetřovatelských výkonů jsou asistenti připra­veni téměř stejně jako sestry. Avšak bez odborného dohledu sami výkon provést nesmějí. Asistenti si právem stýskají, že bez dohledu sestry sami nesmějí aplikovat injekce, odebírat krev apod. Sestra raději krev odebere sama, a ruku na srdce, v případě nezkušeného asistenta i rychleji. Vždyť šetří čas, kterého nemá nazbyt. Jen připomeňme, že před lety bylo zru­šeno dvouleté studium ošetřovatelek. V současné době se opět popularita ošetřovatelek vrací, jak vidíme podle vzdělávacích programů na středních zdravotnických školách.

Pečovatelka není uklízečka

Variant profesionální přípravy pečo­vatele je více. Může absolvovat tříleté studium, jež je zakončeno závěrečný­mi zkouškami s výučním listem. Dá­le je k dispozici čtyřleté studium na střední odborné škole sociální a stu­dium je zakončeno maturitní zkouš­kou. Existuje dokonce i krátkodobý rekvalifikační kurs v počtu minimál­ně 150 hodin pro ty, co jsou v praxi. Pečovatel, respektive pečovatelka se uplatňují v sociálních službách, na rozdíl od předchozích povolání, jejichž představitelé se uplatní ve zdravotnic­kých zařízeních, ale i v některých za­řízeních sociálních služeb. S pečova­teli se tedy nesetkáváme v nemocnicích, pokud neabsolvovali sanitářský kurs, aby mohli být zařazeni jako zdravotničtí pracovníci. Pečovatel te­dy může pracovat v domovech pro se­niory, v zařízeních pro osoby se zdra­votním postižením či v domácnostech klientů. Poskytovatelé sociálních slu­žeb se řídí zákonem o sociálních službách z roku 2006. Co pečovatelka umí, smí, může vykonávat? Setkala jsem se i s představou, že je to jakási pomoc­nice v domácnosti, která uklízí, cho­dí po nákupech a vaří. To jsou ovšem některé činnosti, které spadají do její kompetence. Kompetence pečovatelek a pečovatelů jsou stanoveny vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se prová­dějí některá ustanovení zákona o soci­álních službách v návaznosti na zákon o sociálních službách. Pečovatel zajišťuje u svých klientů čin­nost ošetřovatelskou a sociální. Přímá práce s uživatelem sociálních služeb - klientem - zahrnuje následující oblas­ti, v nichž se pečovatel může uplatnit:

•  Činnosti v domácím prostředí se­niorů. Jde především o saturaci zá­kladních a vyšších potřeb, zajištění nákupů, doprovod k lékaři, na vy­šetření, pobyt s klientem v domá­cím prostředí po různě dlouhou do­bu dle potřeb klienta. V těchto pří­padech je pečovatel zaměstnán např. u pečovatelské služby, u humanitár­ní organizace Charita apod.

•  Péče o osoby s fyzickým, dušev­ním, mentálním a jiným handica­pem o nesoběstačné klienty růz­ného věku. Pečovatel zajišťuje např. hygienickou péči, příjem potravy, tekutin apod.

•  Činnosti v institucionální péči - v domovech pro seniory, domovech s pečovatelskou službou apod.

•  Péče o děti s mentálním a jiným postižením v domácí či institucio­nální péči - v dětských centrech, denních stacionářích apod.

•  Péče o klienty závislé na omamných látkách, provádění terciární preven­ce - streetworking.

Kompetence pečovatele

Uvedeme si výčet činností, které pečo­vatel zajišťuje a je za ně osobně odpo­vědný:

•  osobní asistence, tj. pomoc při stra­vování, osobní hygieně, pohybu a přemisťování;

•  nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, nácvik soběstačnosti;

•  pomoc při obstarávání osobních zá­ležitostí - doprovod klienta na úřad, k lékaři, na vyšetření, na terapii, do jiných institucí;

•  péče o domácnost klienta - úklido­vé práce, praní a žehlení prádla, ná­kupy dle přání klienta;

•  průvodcovské a předčitatelské služby;

•  provádění fyzioterapeutické péče dle pokynů, aktivní a pasivní cviky;

•  edukační (vzdělávací) činnosti - nácviky dovedností (jak si namazat chleba), edukace za účelem zlepšení či udržení zdraví a kvality života; 

•   zprostředkování návazné péče či pomoci;

•   pomoc při vytváření integrační strategie a plánů k začlenění jed­notlivce či etnické skupiny do společnosti - tvorba individuální­ho plánu klienta, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím;

•   kontakt s rodinou, nejbližšími oso­bami klienta;

•   péče o volný čas klienta, organizace a vyplnění volného času; 

•   hodnocení sebepéče, sebeobsluhy, pokroku v denních aktivitách klien­ta, hodnocení ztráty sil a schopnosti o sebe pečovat.

•   Působí jako občanský advokát, po­máhá klientovi s postižením při prosazování jeho práv.

Zmíněné služby jsou poskytovány za úhradu, tedy klienti si za ně platí.

Je mi líto...

Je mi líto sester, pro jejichž vzdělání a kompetence nemají lékaři pochopení, je mi líto zdravotnických asistentů, kte­ří po kvalitním čtyřletém studiu mohou samostatně pacienta nakrmit nebo mu dát napít. Je mi také líto, když je „po­mocnice" pečovatelka zavolána do bytu klienta, aby uklidila. Dobře vím, že ve zdravotnictví a v sociální oblasti převa­žují optimističtější situace, avšak i ty vý­še uvedené bývají k vidění nezřídka.

Mgr. et Mgr. Jana Mlýnková, 1. LF UK v Praze, Střední odborná škola sociální, o. p. s.

 

• tisk
• předplatit si