Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 4 / 2010

O prestiži sester s ministryní zdravotnictví

Datum: 5. 4. 2010
Autor: Jarmila Škubová

Tématem prvního ročníku kulatého stolu ke stěžejním otázkám ošetřovatelství, uskutečněného v Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství (ÚTPO) 1. LF UK 24. února, byla prestiž sester. Pozvání mezi řadové, staniční, vrchní a hlavní sestry z pražských zdravotnických zařízení a učitelky ošetřovatelství přijala ministryně zdravotnictví Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA.

Kulatý stůl zorganizovala a řídila přednostka ÚTPO Mgr. Eva Marková. V úvodu připomněla laické žebříčky „popularity profesí", které profesi čes­ké sestry pravidelně ukazují jako ne­příliš prestižní. Proč tomu tak v Česku je, když ošetřovatelství je bezpochyby oborem prospěšným, náročným a od­povědným, je stále trochu záhadou.

Kompetence sester rostou ze starých kořenů

Hovořilo se o tom, že ještě není zcela „vypořádán" vztah lékaře a sestry, kte­rý historicky vznikl jako vztah nadříze­nosti a podřízenosti. Třebaže se zdra­votnictví, zvláště v posledních deseti­letích, mohutně rozvinulo a sestra se stala stejně jako lékař vysokoškolskou profesí, onen základní vztah přetrvává a je viditelný i na veřejnosti. Lidé si do­sud nejsou schopni uvědomit, že došlo k významné změně v postavení sestry.

O historických kořenech obrazu sester na veřejnosti mluvila také Da­na Jurásková. „Za socialismu se zdra­votnictví promítlo do jediné profe­se, kterou byl lékař," řekla. „Do urči­té míry tato představa trvá. Když se dnes laika zeptáte, které profese se o něj během hospitalizace staraly, pak nelékařské odbornosti nedokáže vů­bec identifikovat."

Prestiž profese souvisí podle D. Ju­ráskové s kompetencemi sester. „V pé­či o pacienta existuje obrovský prostor, množství informací, kterými se lékař vůbec nezabývá. Je to doména sester, daná uznáním důležitosti veškerých potřeb pacientů. Jejich problém není dnes v tom, zda chorobu přežijí, či ni­koli, ale to, zda ji přežijí důstojně. Tře­baže se sestry v tomto prostoru stále ví­ce etablují, jsou kvalifikovanější a ne­zastupitelnější, lidé jsou i nadále zvyklí své problémy řešit s lékařem v přesvěd­čení, že sestra udělá to, co jí řekne."

Ošetřovatelství ukazuje tvář

Velký vliv na to, jak veřejnost posu­zuje prestiž sester, je „tvář", kterou se prezentují. V zemích, kde jsou sestry vysoce hodnoceny a na žebříčcích se umisťují vysoko nad jinými profesemi, je na tento aspekt kladen velký dů­raz a běžně je akceptováno, že vzdělá­ní a schopnosti sester jsou stejně dů­ležité jako jejich příjemný a upravený zevnějšek a kultivované chování. Tam, kde sestry projevují zdravé sebevědomí prezentací svého vzdělání (tituly na vizitkách, dopisech, dveřích ambu­lancí), kde dbají na přitažlivou „tvář", kterou nastavují veřejnosti, je jejich prestiž hodnocena jako vyšší.

Prezentace oboru na veřejnosti má rysy klasického marketingu. Sestra by měla kupříkladu běžně informovat me­diálního mluvčího zdravotnického za­řízení o všech významnějších novin­kách na oddělení, měly by se pořádat tiskové konference o ošetřovatelství, pokud se něco důležitého z hlediska ve­řejnosti odehraje. Sestra by měla přispí­vat nejen do odborného tisku, ale i do dalších médií určených veřejnosti. Lé­kařům se podařilo vygenerovat takové osobnosti, které obor dokážou na veřej­nosti zpopularizovat, prospět medicíně a zároveň připsat mnoho bodů lékařské prestiži (namátkou MUDr. Miroslav Plzák, MUDr. Jan Cimický, prof. MUDr. Petr Weiss).

Přímé působení u lůžka a v terénu

S diskuse vyplynulo, že u nás k obra­zu sestry nejvíce přispívá její konkrét­ní práce u pacienta, bezprostřední kon­takt s ním. I tady jsou rezervy. „Sestry se trochu uzavřely mezi zdi institucí," míní D. Jurásková. „V terénu přichá­zejí s populací minimálně do styku. Ošetřovatelství rezignovalo na roli, kte­rou dříve mělo - na výchovu a preven­ci. Vzpomeňme na porodní asistentky, které učily matky, jak se starat o děti, které chodily do rodin a do škol edukovat mládež. Musíme se k tomu vrátit. Když budeme mít doma velké množství seniorů, když nebudeme schopni umís­tit je v ústavech, pak v terénu musí být někdo, kdo bude péči o ně koordinovat. V tomto smyslu roste a mění se význam komunitního plánování. Nesmí být už jen synonymem zdravotnictví, ale mu­sí se starat o občana ve zdraví i nemo­ci, v každé etapě jeho života. Nejdůležitější je jeho nutné propojení se so­ciální službou. Sestra v této roli by mě­la být spojovacím článkem mezi teré­nem a zdravotnictvím. Komunita by měla mít dostatek služeb a měla by po­skytovat takovou podporu, aby občané mohli žít v domácím prostředí. Sestra k práci v této komunitě přidá hodnotu, kterou nemůže poskytnout žádná jiná odbornost."

Tíha odpovědnosti

Hovořilo se o tom, že se sestry obá­vají odpovědnosti za svá rozhodnutí. Mnohdy se raději „schovávají" za léka­ře. Tento názor sdílí i D. Jurásková: „Od doby, kdy vyšel zákon o kompetencích zdravotníků nelékařů s prováděcími předpisy, uplynulo už několik let. Kolik sester je dnes samo ochotno o pacienta pečovat, aniž by jim to někdo naordino­val, a péči zdůvodnit a vysvětlit? A ne­ní to proto, že by to lékaři nepovolili. Ti sami možná ani nevědí, že sestra da­nou intervenci dělat může a že to vlast­ně umí lépe než oni. Ale sestry to neu­dělají z toho důvodu, že nejsou ochotny nést odpovědnost. Většina z nich na ni není dostatečně připravená."

Kvalifikace a nejistota

Slabá prestiž našich sester je podle D. Juráskové také důsledkem kvalifika­ce neodpovídající požadavkům na péči: „Odborná úroveň není někdy vysoká a to zvyšuje nejistotu v komunikaci s lé­kařem i pacientem. Sestra není schop­na populaci vychovat, protože jí není schopna kvalifikovaně poradit. Pokud chceme jít dopředu, musíme předehnat realitu, která je obsažena v pravidlech a zákonech. To znamená udělat vždyc­ky něco navíc. Někde to už funguje. Na­příklad v komunitní péči v edukaci diabetika. Dnes ho obvykle lékaři edukují jen při záchytu onemocnění, potom ho předávají sestrám, protože vědí, že to dělají lépe než oni. Totéž platí o pé­či o rány a některé další oblasti. Osob­nost sestry hraje jednoznačně roli. Čili oč jde? Udělat něco navíc a být ochoten přijmout riziko."

Jarmila Škubová, redakce Florence

 
  • tisk
  • předplatit si