Číslo 4 / 2010
O prestiži sester s ministryní zdravotnictví
Tématem prvního ročníku kulatého stolu ke stěžejním otázkám ošetřovatelství, uskutečněného v Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství (ÚTPO) 1. LF UK 24. února, byla prestiž sester. Pozvání mezi řadové, staniční, vrchní a hlavní sestry z pražských zdravotnických zařízení a učitelky ošetřovatelství přijala ministryně zdravotnictví Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA.
Kulatý stůl zorganizovala a řídila přednostka ÚTPO Mgr. Eva Marková. V úvodu připomněla laické žebříčky „popularity profesí", které profesi české sestry pravidelně ukazují jako nepříliš prestižní. Proč tomu tak v Česku je, když ošetřovatelství je bezpochyby oborem prospěšným, náročným a odpovědným, je stále trochu záhadou.
Kompetence sester rostou ze starých kořenů
Hovořilo se o tom, že ještě není zcela „vypořádán" vztah lékaře a sestry, který historicky vznikl jako vztah nadřízenosti a podřízenosti. Třebaže se zdravotnictví, zvláště v posledních desetiletích, mohutně rozvinulo a sestra se stala stejně jako lékař vysokoškolskou profesí, onen základní vztah přetrvává a je viditelný i na veřejnosti. Lidé si dosud nejsou schopni uvědomit, že došlo k významné změně v postavení sestry.
O historických kořenech obrazu sester na veřejnosti mluvila také Dana Jurásková. „Za socialismu se zdravotnictví promítlo do jediné profese, kterou byl lékař," řekla. „Do určité míry tato představa trvá. Když se dnes laika zeptáte, které profese se o něj během hospitalizace staraly, pak nelékařské odbornosti nedokáže vůbec identifikovat."
Prestiž profese souvisí podle D. Juráskové s kompetencemi sester. „V péči o pacienta existuje obrovský prostor, množství informací, kterými se lékař vůbec nezabývá. Je to doména sester, daná uznáním důležitosti veškerých potřeb pacientů. Jejich problém není dnes v tom, zda chorobu přežijí, či nikoli, ale to, zda ji přežijí důstojně. Třebaže se sestry v tomto prostoru stále více etablují, jsou kvalifikovanější a nezastupitelnější, lidé jsou i nadále zvyklí své problémy řešit s lékařem v přesvědčení, že sestra udělá to, co jí řekne."
Ošetřovatelství ukazuje tvář
Velký vliv na to, jak veřejnost posuzuje prestiž sester, je „tvář", kterou se prezentují. V zemích, kde jsou sestry vysoce hodnoceny a na žebříčcích se umisťují vysoko nad jinými profesemi, je na tento aspekt kladen velký důraz a běžně je akceptováno, že vzdělání a schopnosti sester jsou stejně důležité jako jejich příjemný a upravený zevnějšek a kultivované chování. Tam, kde sestry projevují zdravé sebevědomí prezentací svého vzdělání (tituly na vizitkách, dopisech, dveřích ambulancí), kde dbají na přitažlivou „tvář", kterou nastavují veřejnosti, je jejich prestiž hodnocena jako vyšší.
Prezentace oboru na veřejnosti má rysy klasického marketingu. Sestra by měla kupříkladu běžně informovat mediálního mluvčího zdravotnického zařízení o všech významnějších novinkách na oddělení, měly by se pořádat tiskové konference o ošetřovatelství, pokud se něco důležitého z hlediska veřejnosti odehraje. Sestra by měla přispívat nejen do odborného tisku, ale i do dalších médií určených veřejnosti. Lékařům se podařilo vygenerovat takové osobnosti, které obor dokážou na veřejnosti zpopularizovat, prospět medicíně a zároveň připsat mnoho bodů lékařské prestiži (namátkou MUDr. Miroslav Plzák, MUDr. Jan Cimický, prof. MUDr. Petr Weiss).
Přímé působení u lůžka a v terénu
S diskuse vyplynulo, že u nás k obrazu sestry nejvíce přispívá její konkrétní práce u pacienta, bezprostřední kontakt s ním. I tady jsou rezervy. „Sestry se trochu uzavřely mezi zdi institucí," míní D. Jurásková. „V terénu přicházejí s populací minimálně do styku. Ošetřovatelství rezignovalo na roli, kterou dříve mělo - na výchovu a prevenci. Vzpomeňme na porodní asistentky, které učily matky, jak se starat o děti, které chodily do rodin a do škol edukovat mládež. Musíme se k tomu vrátit. Když budeme mít doma velké množství seniorů, když nebudeme schopni umístit je v ústavech, pak v terénu musí být někdo, kdo bude péči o ně koordinovat. V tomto smyslu roste a mění se význam komunitního plánování. Nesmí být už jen synonymem zdravotnictví, ale musí se starat o občana ve zdraví i nemoci, v každé etapě jeho života. Nejdůležitější je jeho nutné propojení se sociální službou. Sestra v této roli by měla být spojovacím článkem mezi terénem a zdravotnictvím. Komunita by měla mít dostatek služeb a měla by poskytovat takovou podporu, aby občané mohli žít v domácím prostředí. Sestra k práci v této komunitě přidá hodnotu, kterou nemůže poskytnout žádná jiná odbornost."
Tíha odpovědnosti
Hovořilo se o tom, že se sestry obávají odpovědnosti za svá rozhodnutí. Mnohdy se raději „schovávají" za lékaře. Tento názor sdílí i D. Jurásková: „Od doby, kdy vyšel zákon o kompetencích zdravotníků nelékařů s prováděcími předpisy, uplynulo už několik let. Kolik sester je dnes samo ochotno o pacienta pečovat, aniž by jim to někdo naordinoval, a péči zdůvodnit a vysvětlit? A není to proto, že by to lékaři nepovolili. Ti sami možná ani nevědí, že sestra danou intervenci dělat může a že to vlastně umí lépe než oni. Ale sestry to neudělají z toho důvodu, že nejsou ochotny nést odpovědnost. Většina z nich na ni není dostatečně připravená."
Kvalifikace a nejistota
Slabá prestiž našich sester je podle D. Juráskové také důsledkem kvalifikace neodpovídající požadavkům na péči: „Odborná úroveň není někdy vysoká a to zvyšuje nejistotu v komunikaci s lékařem i pacientem. Sestra není schopna populaci vychovat, protože jí není schopna kvalifikovaně poradit. Pokud chceme jít dopředu, musíme předehnat realitu, která je obsažena v pravidlech a zákonech. To znamená udělat vždycky něco navíc. Někde to už funguje. Například v komunitní péči v edukaci diabetika. Dnes ho obvykle lékaři edukují jen při záchytu onemocnění, potom ho předávají sestrám, protože vědí, že to dělají lépe než oni. Totéž platí o péči o rány a některé další oblasti. Osobnost sestry hraje jednoznačně roli. Čili oč jde? Udělat něco navíc a být ochoten přijmout riziko."
Jarmila Škubová, redakce Florence
Další články v tomto čísle
- Z dubnového zápisníku
- Holistický přístup k pacientovi
- Povolání sestry, zdravotnického asistenta a pečovatele pohledem z praxe. V čem jsou stejná a v čem odlišná?
- Ohodnocení sester domácí péče
- Čas pro nefrologickou sekci
- Co život dal a vzal
- Nursing Times, 2009, 105, č. 41
- Ženy, které měnily zdravotnictví 12. – Ludmila Nermutová
- Studijní pobyt v Itálii – příležitost pro sestry
- Úraz oka