Nursing Times, 2009, 105, č. 41

YATES T et al. Preventing type 2 dia­betes: applying the evidence in nursing practice (Prevence diabetu 2. ty­pu: aplikace důkazů v ošetřovatelské praxi): 10-14.

Prevalence diabetu 2. typu v posledních 50 letech závratně stoupá, takže se nyní hovoří doslova o epidemii. Diabetu před­chází stadium narušené regulace glu­kózy, označované také jako prediabetes. Podle kritérií WHO trpí ve většině zemí prediabetem kolem 15 % dospělých, od­hadem u 5-12 % z nich se vyvine diabe­tes. Vzhledem k tomu, že diabetes mellitus je hlavním rizikovým faktorem vzni­ku kardiovaskulárních onemocnění, je důležité zabránit přechodu prediabetu v diabetes. Existují důkazy o tom, že ri­ziko vzniku diabetu 2. typu u pacientů s prediabetem mohou významným způ­sobem snížit programy na podporu změ­ny životního stylu ve smyslu zvýšení fy­zické aktivity, dietních změn a reduk­ce hmotnosti. Přínos fyzické aktivity je významný i v případě, že nedojde ke sní­žení hmotnosti. Bylo rovněž prokázáno, že riziko vzniku diabetu 2. typu snižují některé perorální léky na snížení glykémie (metformin, rosiglitazon, akarbóza), avšak s výjimkou metforminu existují stále pochyby o jejich bezpečnosti a by­lo prokázáno, že změna životního sty­lu je při snižování rizika vzniku diabetu minimálně stejně efektivní, ne-li efektiv­nější než farmaceutické intervence.

Byla vyvinuta řada nástrojů na hod­nocení rizika vzniku diabetu, např. fin­ský dotazník FINDRISC se zaměřuje na 8 parametrů, z nichž se vypočítá celko­vá výše rizika. Pokud je u pacienta zjiště­no vysoké riziko vzniku diabetu, je tře­ba ho o tom velmi přesvědčivě a jasně in­formovat a vysvětlit mu všechny příčiny, důsledky a možnosti ovlivnění rizika.

WOOD J. Newer agents for glucose control in type 2 diabetes and implications for nurses (Novější prostřed­ky ke kontrole glykémie u diabetu 2. typu a důsledky pro sestry): 16. Nové britské směrnice (2009) pro ma­nagement diabetu 2. typu obsahují do­poručení týkající se několika novějších prostředků pro kontrolu glykémie u do­spělých pacientů. Zabývají se užíváním nově licencovaných léků, zejména DPP-4 inhibitorů a GLP-1 mimetik (exenatid), a rovněž dlouhodobě působících inzulinových analog. Všechny metody tera­pie byly vyhodnoceny, pokud jde o je­jich klinickou účinnost a ekonomickou efektivnost. Směrnice poskytují pře­hledné pokyny pro terapii a zdůrazňu­jí nutnost informovaného souhlasu pa­cienta a flexibilitu při dosahování cílo­vé hodnoty glykovaného hemoglobinu (HbA1c) u každého pacienta. Zvládání diabetu 2. typu vyžaduje značný podíl sebepéče, proto je důležité, aby byla léč­ba individualizovaná a aby bylo dosaže­no maximální konkordance pacienta. U každého pacienta je třeba zvážit rizi­ko vzniku hypoglykémie a jeho schop­nost ji rozpoznat a rychle zvládnout. Před každou změnou medikace je nut­no vyhodnotit následující skutečnosti: konkordanci pacienta se stávající medikací, stravovací návyky, konzumaci alkoholu, intenzitu a pravidelnost po­hybu, práci, koníčky a sociální vztahy, motivaci a schopnost zlepšit stav dia­betu, riziko hypoglykémie či riziko zvyšování hmotnosti, to, zda má pa­cient řidičský průkaz.

BROWN J et al. Nursing assessment and management of alcohol-related brain damage in young people (Jak mohou sestry u mladých lidí roz­poznat známky poškození činnosti mozku alkoholem): 20-23. Dlouhodobé následky chronického abúzu alkoholu postihují ve stále vět­ší míře mladé lidi. Akutní účinky al­koholu u nich vedou k agresi, neho­dám, nechráněnému sexu, otravám alkoholem a sebevraždám. Avšak me­zi mladými lidmi se objevuje stále ví­ce případů chronického abúzu alkoho­lu, jenž může vést až k poškození moz­ku, které se projevuje jako Wernickeho encefalopatie a Korsakovův syndrom.

Příznaky a symptomy Wernickeho encefalopatie se podobají akutní alko­holové intoxikaci (ebrietě), proto zůstá­vá často nediagnostikována. Je způso­bena deficitem vitaminu B₁ (thiaminu) a projevuje se následujícími symptomy: nejistá chůze, nekoherentní řeč, zmatenost (někdy vede k halucinacím, dezorientaci a agresivnímu chování), oftalmoplegie. I když je obvykle důsledkem abúzu alkoholu, může vzniknout při chronické malnutrici jakéhokoliv pů­vodu (hemodialýza, malignity, AIDS, hyperemesis gravidarum, anorexie či bulimie). Klasickými příznaky a sym­ptomy Wernickeho encefalopatie je po­stiženo kolem 13 % těžkých alkoholiků, z nichž asi u 75-85 % se vyvine Kor­sakovova psychóza. Vzhledem ke sku­tečnosti, že Wernickeho encefalopatii je možné snadno zvrátit podáním vitaminů řady B, je důležité ji rozpo­znat a promptně léčit. To platí zejména u mladých lidí, u kterých se na ni ob­vykle nemyslí, protože nejsou považo­váni za rizikovou skupinu.

Korsakovův syndrom je ireverzibilní poškození krátkodobé paměti. Alkoho­lik si není schopen zapamatovat, co před chvílí vnímal. Je postižena i výbavnost paměti. Z toho důvodu je takový člo­věk dezorientován místem, časem a si­tuací. Protože si nepamatuje nové vje­my, vymýšlí si je (konfabuluje) a svým smyšlenkám věří. Může být přítomna i periferní neuropatie, nejistá chůze, delirium, paranoia a taktilní a olfaktorické halucinace. Ani na Korsakovův syn­drom se u mladých lidí běžně nemyslí. Stejně jako u Wernickeho encefalopatie připomínají příznaky akutní intoxika­ci alkoholem. Sestry musí znát tyto po­tenciální problémy a musí být schopny je rozpoznat a rychle a efektivně je řešit. Je třeba rovněž upozorňovat mladé lidi na nebezpečí trvalého poškození zdra­ví, plynoucí z abúzu alkoholu.

HANNA D et al. The role played by a range of psychological variables in nurses' handwashing behaviour (Jak ovlivňují psychologické proměnné dodržování zásad mytí rukou sestra­mi): 18-19. Dosud byly psychologické modely změny chování využívány k předpo­vídání zdravotního chování pacienta, avšak jen zřídka byly využity ke zkou­mání chování zdravotnických pracov­níků ve vztahu ke zdraví. Cílem studie bylo prozkoumat spo­jitost mezi uváděnou frekvencí mytí ru­kou a řadou psychologických proměn­ných u vzorku sester ve velké nemocnici akutní péče. Byla použita metoda průřezové korelační studie. Respondentky použily analogovou vizuální škálu k vyjádření, jak často v průběhu tří mě­síců podle vlastního názoru dodržely doporučenou frekvenci mytí rukou. Ke zkoumání relativního významu poten­ciálních prediktorů frekvence mytí ru­kou byla použita regresní analýza. Bylo zjištěno, že sestry si častěji myly ruce, pokud to považovaly za důležité, pokud pociťovaly podporu pracoviště a pokud se domnívaly, že nedostatečné mytí ru­kou přispívá k šíření infekce.

Mgr. Libuše Dobrovodská 

 

• tisk
• předplatit si