Importované nemoci a možnost jejich endemizace

Od začátku 90. let 20. století dochází k prudkému rozvoji individuálního i organizovaného turismu a s otevřením hranic získávají české společnosti stále víc zajímavých zakázek v cizině. Navíc velké množství Čechů pracuje pro zahraniční zaměstnavatele na terénních projektech v rozvojových zemích. Čeští cestovatelé vyrážejí do tak odlehlých oblastí, jako jsou Tichomořské ostrovy, izolované vesnice v Papui-Nové Guineji nebo pralesy na Madagaskaru. I přes vývoj stále nových očkovacích látek a léků, včetně nové generace antimalarik, ještě pořád existují stovky patogenů, proti nimž jsou možnosti naší ochrany jenom nespecifické. Mezi nejčastější zdravotní problémy při pobytu v cizině patří vedle úrazů infekce dýchacích cest, zažívacího traktu a různé druhy kožních problémů. U některých nemocí existuje i potenciál tzv. endemizace v domovském regionu. To znamená, že po jejich importu do domovské země je možnost nákazy místních obyvatel, kteří nikdy rizikové oblasti nenavštívili.

Nejrizikovější oblasti

V absolutních číslech je výskyt zdravot­ních problémů nejčastější v populárním Egyptě, většinou ve formě gastroenteritidy. Často se však neobjevují v oficiál­ních statistikách, protože jenom ma­lá část nemocných vyhledá po návratu domů lékařskou pomoc. Klasický prů­jem se zvýšenou tělesnou teplotou, bo­lestivými tenesmy, někdy doprováze­ný zvracením, vyžaduje dostatečnou rehydrataci, dietu a užití vhodného střevního dezinficiens. Pro tento účel je vhodný známý egyptský lék Antinal, z našich zejména Ercefuryl. I přes pově­ry, že průjmům označovaným jako „po­msta faraonů" se nelze vyhnout, účin­ná prevence existuje: konzumace vý­lučně tepelně upravené zeleniny (nikdy ne syrové listové), ovoce s hrubou slupkou a jenom pokud si ho sami oloupe­me, žádné krémy, majonézy, zákusky, zmrzliny od pouličních prodavačů, vo­du jenom balenou a led do nápojů vý­lučně z pitné vody. Samozřejmostí je důkladná hygiena rukou. V relativních číslech je ze zdravotního hlediska nejrizikovější Indie. V této zemi, která je směsicí různých kultur a náboženství, hrozí bezpočet rizik, zejména pokud jde o gastrointestinální infekce. Uvedená preventivní opatření jsou proto i tady nesmírně důležitá, samozřejmě v kom­binaci s očkováním proti virové hepatitidě A, choleře a ETEC (enterotoxigenní E. coli) nebo břišnímu tyfu.

Nejvyšší mortalitu má malárie

Nejvíc obětí ze všech exotických nemo­cí si na našem kontinentu každoročně vyžádá malárie, a to i přesto, že se nikde v Evropě nevyskytuje. Až 300 Evropa­nů ročně zaplatí za svou neinformovanost nebo lhostejnost životem. Před ně­kolika měsíci byl např. v celém Dánsku zakázán prodej last moment zájezdů do západní Afriky poté, co několik pacien­tů nestihlo před odjezdem navštívit spe­cializované centrum, a dva z turistů za­platili daň nejvyšší. Existuje přitom ce­lá plejáda antimalarik (Lariam, Malarone, Delagil, Plaquenil, Doxybene apod.), které poskytují před touto potenciálně smrtelnou nemocí spolehlivou ochranu. Hlavním problémem je, že jejich renomé u laické veřejnosti je poměr­ně neopodstatněně negativní. Pokud se dodrží individuální kontraindikace a cestovatel je dostatečně poučen o způ­sobu jejich užívání, výskyt nežádoucích účinků je minimální. Například tolik očerňovaný Lariam způsobuje problé­my pouze u 3 % osob, zbylých 97 % benefituje z jeho ochranných antimalarických účinků bez problémů. Nejnebezpečnějším ze čtyř druhů malarického původce je současně druh nejčastější -Plasmodium falciparum. Jím způsobe­ná infekce může probíhat nenápadně i bez zvýšené teploty, případně formou průjmu, a tím stěžuje včasnou diagnos­tiku nemoci. Protože vektor této nemo­ci Anopheles sp. se v Evropě i na našem území běžně vyskytuje, může být infi­kovaný cestovatel za jistých okolností zdrojem infekce i pro své okolí. Nedáv­ný případ této nebezpečné infekce na Korsice u osoby, která nikdy nenavští­vila malarické oblasti, jasně dokazuje možné nebezpečí. Jak se později zjisti­lo, místní komár přenašeč nasál krev ji­ného Korsičana, který se vrátil z poby­tu v Africe, než byl tento pacient hos­pitalizován a umístěn do izolace. Občas dochází i ke vzniku fenoménu zvaného letištní malárie. Příznaky nemoci jsou pozorovány u osob bez cestovatelské anamnézy, žijící ve vzdálenosti něko­lika kilometrů od velkého mezinárod­ního letiště. I přes povinnou dezinsekci letadel leteckým personálem po odletu z rizikové země (letušky obcházejí leta­dlo s dezinsekčním sprejem), je malarický komár schopen přežít i několika­hodinovou cestu při nízkých teplotách a udržet si svou infekčnost. Následně po příletu může v teplém ročním obdo­bí nakazit hned několik osob v perimetru svého doletu 3-5 kilometrů.

Endemizace západonilské horečky v USA

Jak málo stačí k endemizaci exotické nemoci v některé z vyspělých zemí mír­ného klimatického pásma, dokazuje případ z USA. Hejno migrujících ptáků muselo koncem 90. let 20. století oble­tět hurikán v karibské oblasti na obvyk­lé trase ze severní Afriky do Latinské Ameriky severním obloukem. Jejich krátkodobé mezipřistání ve státě New York na východním pobřeží USA ved­lo k tomu, že jejich krev s virem západonilské horečky (WNF, West Nile Fever) nasáli místní komáři, kteří následně tuto původně výlučně regionální afric­kou nemoc přenesli i na člověka. I přes veškerá protiepidemická opatření včet­ně plošného dezinsekčního sprejování rozlehlých oblastí a masivní informač­ní kampaně zaměřené jak na odbornou, tak i na laickou veřejnost se v průběhu následujících let WNF rozšířila do té­měř všech federálních států USA, prav­děpodobně natrvalo. V této zemi tak na exotickou nemoc umírá každý rok ně­kolik osob, především ve vyšším věku. Už z názvu západonilská horečka vy­plývá původní rozsah endemických oblastí této nemoci. Je pro nás proto fak­tem hodným pozornosti, že ptáci a lidé s přítomností asymptomatické infekce již byli zachyceni blízko jižních hranic ČR, v Rakousku i v západním Maďar­sku. V jižních oblastech Evropy včet­ně Kypru nebo Řecka se tato nemoc už prokazatelně, i když zatím velmi vzácně vyskytuje a přenáší. O tom svědčí i ne­dávný, intenzivně medializovaný pří­pad závažné neuroinfekce herce Pav­la Nového po dovolené ve Středomo­ří. Pečlivé používání repelentů je proto jednoznačně namístě.

Tropická horečka chikungunya blízko nás

Další příklad, tentokrát z našeho konti­nentu, je z nedávné doby. Chikungunya je tropická virová horečka přenášená komárem a projevující se zvýšenou tě­lesnou teplotou, bolestí hlavy a zejména intenzivní artralgií a myalgií s občas­ným výskytem kožního exantému. Vy­skytuje se formou epidemií zejména ve spádových oblastech Indického oceá­nu, jako jsou ostrovy Madagaskar, Komorské ostrovy, Mauricius a především Réunion, a relativně běžná je také na in­dickém subkontinentu a Srí Lance. Pro­tože jde o oblasti turisticky populární, nákaza evropských cestovatelů a im­port nemoci do domovské země nejsou vzácností. K dosud největšímu případu endemizace došlo v severní Itálii v tu­risticky oblíbené provincii Emilia Romagna (nacházejí se zde např. Bolo­ňa, Rimini, nedaleko leží San Marino). Stačila návštěva jedné infikované osoby z Indie k tomu, aby komáři přenašeči infikovali stovky místních obyva­tel. Protože docházelo i k nákaze osob bez jakékoliv cestovatelské anamnézy, bylo možné danou situaci považovat za endemizaci nemoci. I tady přes veškerá preventivní opatření došlo k rozšíření nemoci i do dalších oblastí severní Itá­lie. K zastavení šíření nemoci přispělo nakonec to, co člověk neovlivňuje - zá­konitosti přírody. S podzimním pokle­sem teploty došlo k utlumení aktivity bodavého hmyzu a frekvence přeno­su klesala postupně až k nule. S jistým napětím se očekávalo, jestli virus pře­žije zimní období, teď už však může­me konstatovat, že k tomu naštěstí ne­došlo. Podobná situace se však v teplém ročním období může opakovat kdyko­liv a kdekoliv. Vždyť poslední epidemie horečky chikungunya byly hlášeny na turisty oblíbených Maledivách, v zá­padní Africe nebo v Indonésii.

Informovanost o zdravotních rizi­kách především při cestách do rozvojo­vých zemí je otázkou nejenom odpověd­nosti vůči vlastnímu zdraví a životu, ale v širším kontextu i způsobem ochrany zdraví rodiny, blízkých i ostatních osob v domovské zemi. Tropické země dobře vědí, jak důležité je svou populaci chrá­nit, jednou z forem ochrany je například povinné vyžadování očkování proti žlu­té zimnici při přechodu hranice z endemických oblastí. Bez mezinárodního očkovacího průkazu s platným očková­ním proti této nemoci nebude cestova­teli v některých oblastech Afriky a La­tinské Ameriky umožněn vstup do ze­mě, a to ani s platným pasem a vízem. Část odborné i laické veřejnosti si dosud neuvědomuje, že otevřený svět a obrov­ský rozvoj především letecké dopravy přinášejí nové výzvy, kterým je potře­ba čelit dobrou informovaností a pečli­vou přípravou. Prevence je totiž mnoho­násobně levnější, a navíc může zachrá­nit mnoho lidských životů.

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., Medical Director Očkovacích center Avenier a JLF UK Martin

Fota autor

 

• tisk
• předplatit si