Voda z vodovodu na rány – ano, či ne?

Názory na výběr prostředků k lokální terapii chronických ran se často u odborníků rozcházejí. Omývání ran jako součást jejich léčby ran je naproti tomu v Německu převážně akceptováno. To uvádí sociální a zdravotní manažerka Kerstin Protz v Heilberufe č. 7/2009 v článku, z něhož podstatnou část otiskujeme.

Typickým projevem u chronické rá­ny je biofilm, hlenovitý povlak, ve kte­rém jsou obsaženy jak aerobní, tak anaerobní bakterie. Mikrobiální or­ganismy, zejména bakterie, mají ten­denci se shlukovat do složitých útva­rů pokrývajících tenkou vrstvou jejich tělíček rozsáhlé povrchy. Ve formě biofilmu obsahujícího milióny bakterií jsou bakterie odolnější vůči účinkům antibiotik a jiných antimikrobiálních prostředků, způsobují celou řadu pro­blémů lidskému imunitnímu systému a jsou zdrojem spousty nemocí. Hoje­ní rány dokáže biofilm bránit někdy i dlouhodobě.

Proplachování rány umožní mj. li­kvidaci tohoto „ochranného" filmu. Dalším žádoucím důsledkem proplachování rány je odstranění odpadních produktů procesu hojení, jako jsou zbytky buněk, části nekrotické tká­ně, zbytky obvazů a jiné cizí látky. Ta­ké adekvátní posouzení rány je možné teprve po jejím očištění od těchto cizích tělísek. Proto je proplachování ran při výměně obvazů naprosto namístě.

Perfúzní roztoky k výplachům ran

Perfúzní roztoky, které v moderním ošetřování ran nacházejí využití, dis­ponují určitými vlastnostmi: jsou fy­ziologické, sterilní a při použití nevy­volávají žádné bolestivé reakce nebo podráždění. Aby byla zaručena dobrá pozorovatelnost rány, musí být roz­tok bezbarvý. Roztoky musí být možné ohřívat, aniž by tyto vlastnosti ztratily. Neměly by také obsahovat žádné kom­ponenty, které by mohlo tělo vstřebat.

Takové požadavky splňuje napří­klad Ringerův roztok a fyziologický roztok kuchyňské soli (NaCl 0,9 %). Na rozdíl od posledně jmenovaného ob­sahuje Ringerův roztok dva další elek­trolyty - kalium a kalcium. Perfúzní roztok obou zmíněných elektrolytů vyrovnává ztrátu elektrolytů v ráně, která vzniká jejím vyplavováním.

Ringerův roztok má být nasazo­ván přednostně při nadprůměrně čas­to prováděném vyplachování. Některé perfúzní roztoky jsou doplňkově obo­haceny o účinné látky. Sem patří na­příklad roztok polyhexanid nebo Serasept, příp. Octenisept - roztok, Prontosan, Lavasorb a Lavanid.

Mnohé z tradičně užívaných perfúzních roztoků však už dnes zasta­rávají. Etanol způsobuje například bo­lest, peroxid vodíku a destilovaná vo­da jsou nepřiměřeně agresivní. Roztok Ethacridinlactat vede ke zbarvení, které ztěžuje posouzení rá­ny a roztok Glucosel bývá vstřebáván do těla.

Používání perfúzních roztoků

Před použitím by měly být roztoky vždy lehce ohřáté, aby průběh vypla­chování byl pokud možno nebolestivý. Dále by se mělo zabránit nadměrnému ochlazení rány. Mitóza (dělení buněk) začíná až při 28 stupních Celsia, a pro­to si tento aspekt zaslouží zvláště vel­kou pozornost. Ohřát roztok na teplotu blížící se teplotě lidského těla je možné v teplé lázni, v kojenecké termolahvičce nebo ohřívacím boxu. Menší obsahy mohou být také ohřáty v kapse kalhot nebo pod tekoucí teplou vodou. Ohřev mikrovlnnou troubou se nedoporuču­je, neboť tento přístroj nedovoluje na­stavit ohřátí na danou teplotu. Pozor! Je tu dokonce nebezpečí popálenin.

Při hlubších ranách je možné po­užít jednorázový proplachovací katetr nebo kanylu. Jestliže se jedná jen o povrchovou ránu, může být tekutina aplikována přímo z lahvičky nebo po­mocí injekční stříkačky.

Při proplachování ran platí hlav­ní zásady:

•  Použité množství by nemělo být větší než potřebné.

•  Aby se vyloučilo nebezpečí traumatizace tkáně, neomýváme ránu kapa­linou pod nepřiměřeným tlakem.

•  Je třeba zajistit dostatečnou mož­nost odtoku kapaliny.

Nekonzervované roztoky je třeba kvůli možné kontaminaci likvidovat.

Antiseptika do ran

Mikroorganismy v ráně jsou potírány antiseptiky. Tyto chemické substance, které jsou lokálně aplikované, zárod­ky zničí nebo alespoň zabrání jejich rozšíření. Antiseptika mohou působit jako bakteriocidní, bakteriostatické, fungicidní a fungiostatické. Při před­pokládané nebo již diagnostikované infekci rány jsou na řadě lokální antiseptika, dodatečně pak je třeba zajistit systematičtější terapii antibiotiky.

Požadované vlastnosti těchto an­tibiotik jsou: aby nebyla vstřebatelná, aby nevytvářela rezistenci, netoxická vůči buňkám, nebránící uzdravová­ní rány, bez vyvolávání kožní reakce (kontaktní alergie). K tomu musí být bezbarvé, bezbolestné, volně aplikova­telné, zasahující široké spektrum zá­rodečných kmenů, se schopností dlou­hodobého účinku. Vhodné prostředky existují také na bázi octenidinu (0,1 % ig v kombi­naci s Phenoxyethanolem, jako Octenisept) nebo polyhexanidu, například Serasept - roztoky, případně připrave­né podle receptů v lékárnách.

Antiseptikum Octenisept má zvlášť rychlý nástup působení (od jedné do dvou minut). Prostředky na bázi polyhexanidu vyžadují deset až patnáct minut, až k deaktivaci zárodků. Polyhexanid platí v současnosti za jedi­nečné antiseptikum podporující hoje­ní ran. Pro nasazení antiseptik do rá­ny platí táž kritéria jako výše uvedená pro proplachování ran roztoky.

Sprchování ran vodou z vodovodu

Sprchování ran tekoucí vodou je kon­troverzní a velmi diskutované. V Ně­mecku má voda z kohoutků kvalitu vody pitné. Podle schválených norem ovšem může tato pitná voda obsaho­vat až 100 zárodků na ml, a tak samo­zřejmě není sterilní. Ventily, hadice, směšovací komory a další části sprchy jsou dalším rezervoárem vodních zá­rodků, zvláště legionely a pseudomonád. Pravidelné výměny těchto zaří­zení sníží výskyt těchto mikroorga­nismů jen na krátký čas. K tomu také tryskající voda může při výstupu rozstřikovačem sprchy na podklad rány a do jejího okolí transportovat mikro­organismy pod tlakem. V jedné studii ke zjištění nozokomiálních Pseudomonas aeruginosa kolonizací a infekcí u pacientů intenzivní péče se také do­kládá, že může být vztah mezi mikro­organismy zanesenými kontaminovanou vodou a pozitivním testem na trachealsekret.

V trachealsekretu každého druhé­ho uměle rozdýchávaného pacienta byl identifikován klon mikroorganismů, který byl shodný s původcem nákazy v použité tekoucí vodě. Tyto poznat­ky přibližují závěr, že prostřednictvím rukou medicínského personálu a jeho oblečení a sprchové vody jsou zárodky transportovány od umyvadla k umy­vadlu, až nakonec dospějí znovu k pa­cientovi. Možnosti mikrobiální zátě­že se skrývají ve výlevkách, odpadech a dalších toaletních zařízeních.

Proto se v doporučeních Institutu Roberta Kocha k prevenci infekcí kon­statuje: „K proplachování ran smí být využívány jen sterilní roztoky. Voda z vodovodu obsahuje mikrobiální zá­rodky." Také evropský lékopis a ex­pertní standardy péče o osoby s chro­nickými ranami vyžadují sterilitu roz­toků k vymývání ran. Koupání pacientů s ranami by tu­díž nemělo být praktikováno. Mikro­biální zárodky, hnis a exsudát z rány v uzavřené nádobě, jakou je vana, neodtékají, ale dostávají se znovu k ráně a přispívají k množení zárodků v ní. Množení zárodků také nezabrá­ní aplikace homeopatického množ­ství antiseptik. Infikování rány nesterilní vodovodní tekutinou je možné předejít použitím speciálního steril­ního sprchového filtru. Takové sprchy, ale i vany, se musí před takovým spr­chováním a po něm vždy dezinfikovat. V současnosti nejsou v Německu tyto filtry zdravotními pojišťovnami hra­zeny.

Přeložila jš

(Heilberufe 7/2009, Leitungswasser - ja oder nein? Kerstin Protz, Managerin im Sozial und Gesundheitswesen, Wundexpertin ICW e.V. Hamburg)

 

• tisk
• předplatit si