Číslo 3 / 2010
Urgentní medicína – víme, co to je?
Tuto provokativní otázku položila na stůl konference, která měla podtitul Současná praxe urgentní medicíny v ČR. Konala se 29. ledna v Nemocnici Na Homolce a pořádal ji Ing. Jiří Neumann, majitel internetového portálu www.sestra.in, ve spolupráci s oddělením urgentního příjmu FN v Motole a s Ústavem teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK.
Účastníky konference, kteří do posledního místa zaplnili rozlehlý sál, uvítala přednostka ÚTPO Mgr. Eva Marková. První kongresovou otázku vznesl prim. MUDr. Jiří Zika z oddělení urgentního příjmu FN v Motole. Vymezil tím mantinely jednání, kterého se vedle lékařů účastnili i nelékaři - záchranáři a sestry.
Urgentní medicínu označil J. Zika jako obor především velmi mladý. Formální začátky její organizace a vzdělávání byly ve světě položeny cca v r. 1952 ve Velké Británii. V USA byla urgentní medicína uznána jako specializace až v roce 1979. U nás byl tento obor zařazen mezi ostatní medicínské obory teprve před deseti lety.
Jaká je realita po těchto deseti letech? Stále se vedou diskuse, kdo má mít v předmedicínské péči hlavní slovo: lékař, nebo nelékař? Stále se hledá, diskutuje, předělává. Jako každý mladý obor čeká i urgentní medicínu mnoho práce a úkolů. Tím nejdůležitějším je podle přednášejícího stanovení cílů, náplně práce sledující kvalifikaci u zdravotníků nelékařů atd. Přednášející dále uvedl náplň oboru (řeší akutní a zdraví a život ohrožující stavy ze všech medicínských oborů) a její specifika.
Na úvodní přednášku o stavu oboru navázaly další, vycházející už z konkrétních zkušeností. O nedostatcích v organizaci záchranné služby hovořil například MUDr. Ondřej Franěk, vedoucí lékař dispečinku ZS Praha. Konkrétně v přednášce Spolupráce záchranné služby s kontaktním místem v nemocnici - urgentním příjmem popsal nedostatky v komunikaci s nemocnicemi (stále ještě se klade otázka „kam s ním?") a bariéry při orientaci v areálech nemocnic. Záchranka tyto informace nemá. Jeho přáním i přáním všech záchranářů je, aby v areálu nemocnice bylo jedno nebo dvě příjmová místa, centrální příjem (emergency). Také představa, jak by takové pracoviště mělo ideálně vypadat, byla zcela konkrétní.
V odborné přednášce o úloze urgentního příjmu v současném systému zdravotní péče hovořil podrobněji J. Zika. Jeho názory vycházejí z osobních zkušeností se systémy v rozvinutých zemích. V neevropských vyspělých zemích prochází urgentním příjmem každý pacient, který není objednán, v Evropě je situace různá - není jednotná. Podobně jako jeho předřečník zdůraznil pozitiva urgentního příjmu. Během dne se hovořilo úloze nelékařů v systému záchranné služby, o komunikaci s agresivním pacientem a o dalších konkrétních tématech.
Text a fota jš
Další články v tomto čísle
- Z únorového zápisníku
- Ministryně sestra
- Nová partnerství pro větší kapacity vzdělávání sester
- Čas pro sekci domácí péče
- Kontakt formou adopce
- „Bez příkazů, prosím!“
- Co život dal a vzal
- Journal of Gerontological Nursing, 2008, 34, č. 7
- Historie českého ošetřovatelství do roku 1989
- Ženy, které měnily zdravotnictví 11. – Marie Anzenbacherová