Učíme se rozumět

Neslyšící v každé zemi mají svůj národní znakový jazyk. Český znakový jazyk je relativně mladý - byl vymezen zákonem o znakové řeči (č. 155/1998 Sb.) a následně novým zákonem o komunikačních sys­témech neslyšících a hluchoslepých osob (č. 384/2008 Sb.), který upravuje jeho původního znění.

Český znakový jazyk je hlavním doro­zumívacím prostředkem českých nesly­šících, v němž se jednotlivé znaky spo­jují ve vyšší významové celky. Veřejnosti známější je znakovaná čeština, umělý komunikační systém, který byl vytvořen slyšícími lidmi, kteří se chtěli domluvit s neslyšícími. Jedná se pouze o kopii českého slovosledu, kde jsou znaky čas­to doprovázeny artikulací jednotlivých slov. Pojem znaková řeč má spíše pra­covní charakter, v zákoně o znakové řeči (č. 155/1998 Sb.) je uváděn jako pojem nadřazený znakovému jazyku.

Kursy českého znakového jazyka

Pracujeme na Foniatrické klinice VFN a 1. LF UK, ve Sluchovém centru. Tady se nejčastěji setkáváme s pacienty s po­ruchami sluchu. S nimi je práce mno­hem složitější, než s ostatními pacienty, kteří k nám přicházejí např. s obtížemi hlasovými či řečovými. Jsou mezi nimi často lidé, kteří mezi sebou dokážou komunikovat, aniž by pronesli jediné slovo. Domlouvají se svým vlastním ja­zykem — českým znakovým jazykem. Je to jazyk neslyšících.

Abychom si ho byli schopni osvojit, je třeba dlouhé a intenzivní výuky, stejně jako když se učíte jakýkoliv cizí jazyk. Odbor vzdělávání VFN ve spolupráci s organizací Pevnost — Institut Neslyší­cích pro specializované vzdělávání, o. s., pořádá pro pracovníky úseku ošetřova­telské péče již třetím rokem kursy čes­kého znakového jazyka (www.pevnost.com). Výuka probíhá v prostorách vzdělávacího centra VFN. Naším lek­torem a zároveň nejdůležitější osobou je Martin Wiesner. Obdivujeme jeho trpělivost, dokonalost a přístup k nám, studentům začátečníkům.

Naučit se znakový jazyk není legrace

I po dvou letech máme pocit, že naše prsty jsou žalostně neohebné. U znako­vého jazyka je velmi důležité postavení každého prstu, těla i mimika obličeje. Často se nám stává, že při nesprávném provedení znaku dojde k záměně vý­znamu sdělení. Každý znak proto mu­síme mnohokrát opakovat. Připadáme si jako v divadle, kde hrají občas kome­dii, jindy drama. Hodiny výuky probí­hají v tichosti, ale někdy se stane, že při vysvětlování dojde k záměnám význa­mu slov a učebna se otřásá smíchem. Poslední hodina kursu již není v učeb­ně, ale naše setkání se uskutečňuje v re­álném prostředí, např. v kavárně. Pijeme kávu a snažíme se vybavit si všechny znaky, které jsme se naučili. Znakujeme, tzn. že si „povídáme". Okolí se diví, ohlíží se po nás, dokonce se nás i ptají, co to děláme. Závěrečná hodina kursu je výjimečná i tím, že si alespoň na chví­li před zraky veřejnosti vyzkoušíme znakový jazyk, a tak trochu i pocity ne­slyšících.

Kursy nenavštěvují pouze sestry z foniatrie, ale i z chirurgie, gynekologie, lékárny VFN a další. Při výuce se dozvídáme nové věci ze světa neslyšících a sluchově postižených, a to je pro nás, slyšící, hodně poučné. Na závěr bychom chtěly poděkovat ma­nagementu nemocnice za jejich moder­ní přístup a podporu, odboru vzdělává­ní VFN za skvělou organizaci a spolupráci a našim neslyšícím učite­lům za trpělivost.

Ivana Cechová, Foniatrická klinika VFN a 1. LF UK, Praha, Sluchové centrum

Radmila Plucnarová, Foniatrická klinika VFN a 1. LF UK, Praha, lůžkové odd.

 

• tisk
• předplatit si