Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 2 / 2010

Trend – poptávka po sestrách. Ne příliš staří pro pečovatelství?

Datum: 5. 2. 2010
Autor: Heilberufe č. 7/2009

V Německu, kde jsou trendy podobné jako u nás, je v současnosti skoro 50 miliónů lidí v „popracovním" věku. Do roku 2050 jich má ale přibýt ještě 39 miliónů. Paralelně s tím stoupne počet osmdesá­tiletých a starších z dnešních čtyř na deset miliónů lidí.

Situaci ve zdravotnických profesích bude tedy stále výrazněji ovlivňovat po­ptávka po pracovních silách, obzvláště už tak přetěžovaných zdravotních a ne­mocničních sestrách a pečovatelkách.

Starších zaměstnanců se nelze vzdát

Žádný div, že na personálních odděle­ních nemocnic a pečovatelských domů v Německu se stává stále důležitější jed­no téma: jak udržet pečující a ošetřova­telské síly tak dlouho, jak je možné, zdravé a práce schopné. Naléhavé otázce se věnuje řada studií, kupříkladu vý­zkum realizovatelnosti demografických obměn v pečovatelství, zpracovaný pro Spolkový úřad pracovní medicíny a ochrany práce a další centrální oborové instituce.

„Cílem studie bylo především prověřit, ve kterých oblastech je nutné počítat s nápravnými opatřeními," říká psycho­ložka a koordinátorka Daniela Kunze, z univerzity Potsdam. S pomocí rešerší použitelné literatury, on-line anket a telefonických interview byl tak získán aktuální přehled o němec­kém pečovatelském a ošetřovatelském prostředí.

756 zařízení zodpovědělo dotazníky kompletně, 32 z nich bylo navíc připra­veno dát k problematice podrobnější in­terview. Tři citlivé aspekty přípravy zdravotníků v těchto souvislostech přitom výzkum­níkům zvláště bily do očí. „Je sice mnoho kursů dalšího vzdělávání, ale nebývají často sladěny s celkovou koncepcí ošet­řovatelství. Vedle toho existuje často pří­liš málo programů, které se zaměřují na rozvoj řízení kvality. A konečně řada ko­legů absolvuje kursy, které nevyplývají z potřeb zdravotnictví, " míní Daniela Kunze.

Kvalifikovaný personál chybí už dnes

Demografická fakta hovoří jasnou řečí. Průměrný věk stoupá sice pomalu, ale nepřetržitě. Počet zaměstnanců nad 45 let bude v příštích letech výrazně vzrůstat. Jsou zde i další, situaci zhoršující faktory: stále více pracovníků v oboru se cítí pře­těžováno, a proto hledají jiné zaměstná­ní anebo jsou nuceni odejít do důchodu. Tento vývoj je na pováženou, neboť se současně situace zostřuje vzrůstající po­třebou péče. Řídnoucí síť pečovatelských sil tak musí zaopatřovat stále se zvětšují­cí množství těch, kteří péči vyžadují.„Pečovatelství je nedostatkové zaměstnání. Od mnoha vedoucích pečovatelských služeb a zařízení slyšíme, že na trhu jsou sotva ještě nějaké osoby s potřebnou kvalifikací," uvádí Monika Kunz z odbo­rového svazu pečovatelských profesí.

Pozice starších sester v týmu

Studie realizovatelnosti demografické obměny v povolání ukazuje, že speciální kursy pro starší spolupracovníky, které by situaci mohly napomáhat, bývají dosti zpochybňovány. Povrchní odsudky je často stigmatizují jako důchodcovské nebo „celulitida-kursy," uvádí Daniela Kunze. Na semináře pro starší, ve kte­rých se kolegové nad 45 let musí učit, jak nejlépe nemocného zdvihnout a uložit do postele, se nikdo příliš rád nehlásí. Lépe je tedy stavět v tomto případě do popředí zájem o zdraví spolupracovníků, a ne výběr podle stáří. „Jak se naučit (pro vlastní záda šetrnému) zdvihání a přenášení pacientů, má koneckonců pozitivní přínos pro všechny, i když mla­dá páteř může samozřejmě jednostrannou zátěž zvládnout lépe". Také zbývá objasnit otázku, proč jen 29 % pečujících je připraveno účastnit se nabízených seminářů. S odhlédnutím od finančních důvodů předpokládá psycho­ložka Kunze jako hlavní důvod podobu rozvrhů služeb s mimořádnými dalšími nároky na personál, zrovna tak jako smě­novou práci, čili důvody, které pro kursy neponechávají čas ani kapacitu. Navíc úkoly, se kterými se starší pracov­níci hůře vyrovnávají, mohou být v týmu zdrojem konfliktů. Mladší si stěžují na­příklad, že vedení starším kolegyním ubírá „zdvihací práci" a přidává ji těm mladším, aniž by se přesun nějak kompenzoval. Týmy s určitým poměrem starších spolupracovníků a za určitých okolností mají víc nevýhod než výhod, jak ukazuje také nedávno zveřejněná studie Institutu pro pracovní psycholo­gii na univerzitě Dortmund a Technické univerzity Drážďany. Výzkumníci sice zjistili, že se rozdílné věkové skupiny v jednom zařízení nemusí projevovat ne­gativně na pracovních výkonech. Obraz se ovšem mění, když se klima výrazně soustřeďuje na odlišování starších. Pak jsou členové skupin méně spokojeni s jejich prací, identifikují se vzácněji se sku­pinou a jsou náchylnější k syndromu vyhoření.

Nová představa o starých

První výzkumníci, kteří se zabývali pra­covními schopnostmi starších lidí, byli Finové. Známé je například jméno Juhani Ilmarinen. On a jeho spolupracovníci rozpracovali také první myšlenky a cesty, jak si mohou zaměstnanci co nejdéle udržet pracovní schopnosti. Koncept spočíval na čtyřech ukazate­lích:

  na individuálním zdravotním stavu a schopnosti výkonu;

• na pracovním prostředí;

• na úrovni kultury řízení;

•  na profesionálních kompetencích jed­notlivých spolupracovníků.

Aby bylo dosaženo úspěšného výsledku, musí spolupůsobit všechny čtyři faktory. Je známo, že starší spolupracovníci ne­mívají už zrak jako orel a sluch jako rys a svaly už také nejsou, co bývaly. Zrovna tak většinou pomalu mizí takzvaná bys­trost, mimo jiné schopnost rychle se učit novým věcem, provádět současně více činností nebo flexibilně reagovat na nové situace. Na druhé straně bývají některé schopnosti dokonce lepší, jako například mají lepší koncepční myšlení a schop­nost řešit problémy, přehled v oboru a znalost faktů a schop­nost koncentrovat se až do pauzy na oddech. V normálních poměrech zvládají starší spolupra­covníci všeobecně dobře také fyzickou i psychic­kou zátěž.

Co říkají dosavadní poznatky?

„Mnoho vzdělávacích se­minářů a předloh končí v prázdnu, kursy často proběhnou, ale v podsta­tě nejsou vnímány jako důležité", uvádí koordinátorka Kunze. Výkazy a výsledná zjištění těchto projektů často mizí v zá­suvkách. Její požadavek zní proto takto: „Pečovatelská zařízení a nemocnice musí více chodit na světlo veřejnos­ti. Také představení tu mají podíl odpovědnosti. Jestliže nejsou například sami spojeni s programy, nebudou je jako důležité moci zprostředkovat ani svým spolupracovníkům." Další poznatek je, že po­měrně málo zařízení něco dělá pro skutečně efektiv­ní vzdělávání řídících pracovníků. Přitom je už dlouho známo: dobré ří­zení je pro pracovníky důležité, ale úplně nejvíc pro ty starší.

Počty a fakta:

• V roce 2050 bude de­set miliónů lidí v Ně­mecku osmdesátiletých a starších. V součas­nosti jde asi o čtyři mi­lióny německých obča­nů. 

• Třetina lidí zde bude v roce 2050 star­ší než 65 let.

• Aktuálně je v Německu asi 50 miliónů lidí v produktivním věku (mezi 20 a 64 lety). V roce 2050 se odhaduje tento počet jen na 39 miliónů.

• V roce 2050 zde bude pravděpodobně o milión péče potřebných lidí víc.

• V současnosti pracuje v Německu 1,4 miliónu pečovatelských sil. V roce 2050 by jich muselo být víc o půl mili­ónu, aby pokryli potřebu.

• Podíl padesátiletých a starších, kteří pracují ve zdravotnictví, se trvale zvy­šuje. Jestliže jich bylo ještě v roce 2002 862 tis., stoupljejich počet v roce 2007 už na 1 085 000.

• Podle nedávno zveřejněné studie (Ro­bert Bosch Stiftung) budou do roku 2035 padesátiletí a starší příslušníci pečovatelských a ošetřovatelských profesí největší skupinou zdravotnic­kých pracovníků v nemocnicích.

Co mohou starší spolupracovníci a spolupracovnice

Nebývají nespokojení se svou prací, s pracovním místem a „neulejvají" se jako ti mladší.

Nalézají „vztah k domu" i ošetřovatel­skému vedení lépe než jejich mladší spo­lupracovníci.

Identifikují se pevněji s podnikem. Vykazují menší sklony k fluktuaci. Podílejí se na zvyšování kvalifikace, zře­telnější zpětná vazba je zaznamenána až ve skupině nad 60 let. Emočně se ztotožňují lépe s těmi, kdo potřebují péči a vnímají silněji, „že se jim pak něco vrátí".

Mohou se tak hrozícímu syndromu lépe bránit lépe než mladší kolegové a kole­gyně.

Celkově bývají psychickou náročností a zátěží pečovatelské profese méně ohroženi než mladší spolupracovníci a spolupracovnice.

V tělesném ohledu pociťují starší spolupracovníci silněji náročnost profese, což se ovšem pro ně příznivější organizací práce alespoň částečně může kompenzovat.            

Angelika Friedl

(Podle Heilberufe č. 7/2009) Překlad jš

 
  • tisk
  • předplatit si