Osobnost ošetřovatelství. Nemocnice – můj život – A. Chrzová

Přišla jsem k rozhovoru za Annou Chrzovou do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ve zvláštní den. Byl poslední srpen a její poslední den ve funkci hlavní sestry.

S nemocnicí, kterou znala už jako žá­kyně a do které po ukončení střední zdravotnické školy nastoupila, ji po­jí téměř padesát let. Dvacet z nich by­la hlavní sestrou. Pražská fakultní ne­mocnice ji přitahovala ještě na škole vším: svou historickou tajuplnou krá­sou, členitostí budov rozmístěných po celé Praze, množstvím oborů, jejími lékařskými velikány, o kterých se uči­la, tradicí ošetřovatelství. Dobrovolně proto chodívala po vyučování, o sobo­tách a nedělích pomáhat pacientům. Chtěla být sestrou, a ne jen tak obyčej­nou - chtěla být výbornou sestrou, což pro ni znamenalo službu pacientům. A chtěla být sestrou právě tady, ve Vše­obecné fakultní nemocnici v Praze.

Po maturitě byla vybrána na chi­rurgickou kliniku (protože to je správ­né místo pro začínající sestru, „správný frmol"), později přešla na interní klini­ku, kde po několikaleté praxi (když se přestavovala část kliniky) jí profesor Pa­covský svěřil jedno oddělení, kde si jako staniční sestra mohla zřídit vlastní tým mladých sester a kde získala první managerské zkušenosti. Jak léta šla, stala se vrchní sestrou, v roce 1990 pak sestrou hlavní. S nemocnicí prožila i význam­né události, například když ji vedení ne­mocnice pověřilo zastupovat sestry při oslavě dvoustého výročí založení ne­mocnice a kdy statečně mezi profesory v talárech pronesla svůj projev. S ne­mocnicí zažila i soukromé radosti, na­příklad u Apolináře porodila oba své syny, provdala se za kolegu lékaře a ved­le profesních vztahů tu navázala řadu přátelství, z nichž některá trvají dosud.

Anna Chrzová je sestra začínající „od píky", které žádná práce u pacien­ta není cizí. Je sestrou, kterou pacienti dnes a denně inspirují, stejně jako ona inspiruje je. Je to sestra, které není líto spát denně čtyři hodiny, aby se v kni­hách a časopisech dozvěděla, jak na to jdou jinde, na které únava není vidět, s vřelým úsměvem, pro který ji pacien­ti nazývají „naším sluníčkem". Sestra, která se nepřestává pídit po nápadech, která dokáže vzít bloudícího pacienta pod paži a odvést ho na správné mís­to na druhý konce nemocnice, i když chvátá za svými povinnostmi hlavní sestry, managerka, pro niž je posvát­ným slovem tým. Zatímco jiné sestry denní konfrontací s bolestí a utrpením hasnou a mluví o burn-out syndromu, u Anny Chrzové je to naopak - ona hoří čím dál víc a nic na tom nemění fakt, že letos oslavila pětašedesátiny.

Všeobecná fakultní nemocnice má více než dva a půl tisíce sester a labo­rantů, ročně ambulancemi projde ví­ce než 1 milión nemocných, na lůž­kách se vystřídá více než 50 tisíc pa­cientů. Jaké to bylo řídit v tak velkém podniku úsek ošetřovatelské péče?

Nejdůležitější je výsledek - cíl, který si myslím se podařilo naplnit - a to, že jsme dokázali všech těch dva a půl tisí­ce lidí v nemocnici stmelit v pochope­ní, že pacient je prioritou a že všichni cítíme sounáležitost s nemocnicí.

Co konkrétně pro vás znamená slo­vo tým?

Když jsem začínala, měli jsme báječnou staniční, u které jsme se něco naučili. Od té doby je pro mě důležitý adaptační pro­ces, přijetí nového člověka a vtáhnutí ho do kolektivu. Proto máme tak propracovaný adaptační proces. Pro tým jsou dů­ležitě i společenské akce - dočetla jsem se třeba kdysi, že se ve světě slaví den ošetřovatelství. Tudíž jsem v nemocni­ci založila velmi oblíbenou tradici oslav, při kterých máme příležitost odměňovat nejlepší sestry - byla to například setká­ní na Nebozízku, divadelní představení, tombola na parníku, setkání v ZOO, kde sestry z VFN adoptovaly lamu a pojme­novaly ji Florence. Pořádáme dostatek vzdělávacích akcí, přičemž každý rok za­čínáme telekonferencí. Staniční a vrchní sestry se snaží, aby jsme se denně učily jedna od druhé a co nejvíce a nejčastě­ji realizovaly něco vhodného ke spoko­jenosti nemocných. Když spolupracujete v týmu, zjistíte, jak co zlepšit.

Zřídila jste v nemocnici Call cent­rum. Jak funguje?

Díky Call centru máme zpětné vaz­by od pacientů. Před šesti lety dostaly sestry od tehdejšího ředitele nemocni­ce Pavla Horáka pravomoc ptát se pa­cientů na spokojenost s lékařem, sest­rou, s péčí. Proškolené sestry přijdou na oddělení a zatelefonují informovaným pacientům propuštěným z nemocnice. Téměř nikdo z nich naši předběžnou žádost neodmítne. Jsme chváleni, ale jsou i stížnosti, třeba tam, kde ještě není zmodernizováno, na zastaralé so­ciální zázemí anebo na stravu. Lidé ma­jí dnes mnohem vyšší nároky než dřív. Všechny připomínky pak předáme od­dělení, kterého se týkají, jeho vrchní sestře, která nás informuje o řešení.

Říká se o vás, že máte hlavu stále pl­nou nápadů. Kam na ně chodíte?

Nápady mě navštěvují všude, i doma. Například mě napadlo, že by bylo dob­ré, kdyby staniční sestry hodnotily práci vrchních. Přitom nejde o to, vyplnit něja­ký dotazník, ale zamyslet se nad tím, co pro ně vrchní dělá, co by od ní sestry po­třebovaly a pojmenovaly to. Nebo jsme si udělali plán, jak odstranit profesní slepo­tu. Chodíme po nemocnici a díváme se na ni pohledem člověka zvenčí. A ještě k to­mu přidáme otázku: a co zlepšíš? Mně vůbec nevadí, když někdo přizná, tohle jsem nedokázala, ale jsem šťastná, když řekne, uděláme to takhle a takhle. A já zase můžu poradit, protože moje zkuše­nosti jsou jiné. Snažím se vidět nemocni­ci v celém jejím globálním rozsahu.

Co plánujete od zítřka?

Chci se nyní po dva roky věnovat projek­tu, který jsme zahájili v červnu letošní­ho roku. Úsek ošetřovatelské péče a Od­bor vzdělávání se staly garanty projektu Další vzdělávání nelékařského zdravot­nického personálu ve Všeobecné fakult­ní nemocnici. To je moje dítě, které jsem vymyslela, a byla bych ráda, abychom z toho udělali kurs, který bude přínosný pro nemocnici, případně komerčně i pro ostatní zájemce mimo VFN. Dříve jsme udělali mnoho kursů, z nich pro projekt vybrali to nejlepší: kurs argumentace a efektivní komunikace pro vedoucí NZP, kurs komunikace pro sestry v přímém kontaktu s pacientem, inovační kurs pro sanitáře, inovační kurs kardiopulmonální resuscitace a odborný kurs pro sestry pracující v angiologii. Dále bych chtěla z toho nejlepšího ze seminářů v nemoc­nici udělat konference. Účastním se též vzdělávání lektorů v rámci dalšího pro­jektu nemocnice - vzdělávací akademie, který je určen nezdravotnickým zaměst­nancům nemocnice.

Jarmila Škubová

 

• tisk
• předplatit si