Ženy, které měnily zdravotnictví 9. – M. J. Nápravníková-Pazourková (1897–1987)

První civilní sestrou představenou v ČSR se stala Marie Nápravníková (sestra Jitka), a to v Masaryko­vých domovech v Praze-Krči. Později se stala nepostradatelnou „pravou rukou" svého manžela prof. Pazourka.

Od modistky k ošetřovatelce

Marie Nápravníková v dětství osiřela a jako dospívající se starala o mladšího bratra. Absolvovala měšťanskou a dvou­letou pokračovací průmyslovou školu, kde se vyučila modistkou. Tato profese ji ale nenaplňovala, toužila stát se ošetřova­telkou. V letech 1918—1920 navštěvova­la Státní ošetřovatelskou školu a jako di­plomovaná sestra (užívala sesterské jméno Jitka) pracovala od roku 1920 na interní klinice u prof. Syllaby v Praze. Po roce se pak stala staniční sestrou I. české gynekologické kliniky prof. Jerieho. Nejprve pracovala na rentgenologickém oddělení, pak na ambulanci a septickém operačním sále. Od roku 1924 byla ve­doucí sestrou laboratoří kliniky a dosta­la se na v té době velmi prestižní místo — stala se instrumentářkou na operač­ním sále! Právě zde poznala MUDr. Jo­sefa Pazourka, pozdějšího velmi známé­ho profesora gynekologie a porodnictví, za kterého se nakonec provdala.

Nadšená svým povoláním, laskavá i přísná

Každé léto během prázdnin se také vě­novala práci s dětmi. Vedla ozdravovnu mateřských škol Prahy, byla průvodkyní ve zdravotním vlaku ČSČK při trans­portu dětí do zahraničních ozdravoven apod. Byla nadšená svým povoláním, velmi vzdělaná, podle vyprávění současníků laskavá, ale zároveň k sobě i svému okolí přísná. Měla tedy ideální předpoklady pro další kariéru. V roce 1925 ji kuratorium Státní ošet­řovatelské školy vybralo do funkce vrch­ní školní sestry — první asistentky ředi­telky školy. Zastupovala Emilii Ruth Tobolářovou, která v té době pracovala v Bagdádu. Prováděla také inspekci na školních sta­nicích, které byly zřízeny ve Všeobecné nemocnici, v Zemské porodnici, v České dětské nemocnici, v Ústavu pro péči o dítě a v poradnách ve veřejném zdra­votnictví. Když se do školy E. R. Tobolářová vrátila, vedla školní stanici při I. české porodnické klinice prof. Jerieho.

Uznání civilních diplomovaných sester

V roce 1928 byly otevřeny Masarykovy domovy v Praze-Krči a Marie Nápravníková, sestra Jitka, se stala v této nestát­ní sociálně-zdravotní instituci první ci­vilní sestrou představenou v ČSR. To bylo velké veřejné uznání diplomova­ných civilních sester, neboť v té době funkci sestry představené zastávaly vždy sestry z řádu, který v nemocnici za ošet­řovatelskou péči odpovídal, nebo taková funkce neexistovala. Marie Jitka musela projít velmi náročným výběrovým říze­ním. K tomu, že byla nakonec vybrána právě ona, jistě přispěla její přirozená inteligence a kultivovanost. O tom, že výběr byl správný, svědčí neobvyklý roz­voj této na svoji dobu velice moderní in­stituce. Sestra Jitka byla v této funkci až do roku 1939, kdy byly Masarykovy do­movy zabrány Němci a přeměněny na vojenskou nemocnici.

Ve spolku diplomovaných sester

Podobně jako její kolegyně se i sestra Jit­ka výrazně angažovala ve Spolku diplo­movaných sester. Byla zakládající člen­kou Spolku absolventek školy ošetřovatelské (SAŠO), který se v roce 1928 přejmenoval na Spolek diplomo­vaných sester (SDS). Po mnoho let byla členkou jeho výboru. Účastnila se mezinárodního kongresu ošetřovatelek v Londýně v roce 1937.

Profese a rodina

V době, kdy vedla Masarykovy domovy, se také radikálně změnil její osobní ži­vot. Přestěhovala se z internátu pro sestry v Ječné ulici do malého bytečku v are­álu Masarykových domovů. Když se provdala za prof. Pazourka a narodily se jí brzy po sobě dvě děti (dcera v roce 1935 a syn v roce 1936), zařídila ještě větší byt ve vile Jaruška na Lhotce a ve­dení domácnosti svěřila hospodyni. Prof. Pazourek bydlel u rodičů na Vino­hradech. Teprve roku 1938 se rodina sestěhovala do velkého bytu v centru Prahy. Sestra Jitka se stala nepostradatelnou asistent­kou, „pravou rukou" svého muže a mno­ho let vedla jeho gynekologicko-porodnickou ordinaci. Zároveň se starala o vzdělávání porod­ních asistentek ve Státním ústavu pro vzdělávání a výcvik porodních asisten­tek. Škola vznikla v roce 1941 ve Všeo­becné nemocnici. Prof. MUDr. Pazou­rek byl jejím ředitelem a přednášel v této škole gynekologii a porodnictví.

Z rodinného života

Marie v sobě nezapřela „sestru Jitku" ani doma. Starala se o manžela, děti, ošetřovala nemocného otce svého man­žela, pečovala o manželovu maminku, která s nimi později žila. Když byla prof. Pazourkovi v roce 1951 zakázána pedagogická činnost na praž­ské lékařské fakultě, začal dojíždět na Vojenskou lékařskou fakultu do Hrad­ce Králové, která dokázala ocenit jeho výjimečnou odbornost. Rodina se v této nelehké době ještě více semkla. Vypráví se o vzájemné úctě, kterou si manželé Pazourkovi navzájem projevovali. Po smrti manžela si prý sestra Jitka při­pravila věci, které si přeje vzít si s sebou jednou do hrobu — byly to svatební fo­tografie a usušené květiny, které po celý společný život od manžela dostávala...

Přítelkyně

Sestra Jitka byla v dlouholetém přátel­ském kontaktu se svojí bývalou ředitel­kou Sylvou Macharovou zejména v době, kdy se Sylva natrvalo vrátila do Prahy. Stýkaly se až do Sylviny smrti v roce 1968. Další její blízkou přítelkyní z profese byla známá chirurgická sestra Karen Trpišová. Marie Jitka Nápravníková-Pazourková se dožila požehna­ných devadesáti let, zemřela v roce 1987.

PhDr. Helena Chvátalová

 

• tisk
• předplatit si