Z konferencí. Letní seminář traumatologicko-ortopedické sekce

Poslední předprázdninovou akcí, na níž se sešly (nejen) členky traumatologicko-ortopedické sekce, byl seminář Komunikace se zrakově postiženým pacientem. Syndrom vyhoření, konaný 23. června v Praze.

Na úvodní vážné téma Syndrom vyhoření a jak mu předejít hovořil psychiatr MUDr. Radkin Honzák, CSc. Upozornil, že jde o problém, jímž bývají postiženi nejen zdravotníci sami, ale i široký okruh pomáhajících osob, a připomněl, že pojem vyhoření (burn-out) poprvé použil americký psycholog Herbert J. Freudenberger (1926–1999; Staff burn-out. J Soc Issues. 1974; 30: 159–165). Poté uvedl dva okruhy příčin burn-out syndromu:

1. vnější – vysoké nároky versus nízké kompetence, vysoká angažovanost vs. nízká návratnost, tj. nedostatečná sociální podpora, nedostatečná odměna;

2. vnitřní, intrapersonální – grandiozita vs. diskontace neboli příliš nadnesený a nesplnitelný požadavek následovaný vlastní kritikou za neúspěch, zklamáním a beznadějí. Je třeba si všímat již rizikových příznaků, které přednášející označil jako KZP1 (Konečně zase pátek) a KZP2 (Kruci, už zase pondělí). Pokud se podobné myšlenky začínají objevovat pravidelně, vyhoření je přede dveřmi, poznamenal přednášející. V patofyziologii burn-out syndromu jako důsledku enormního stresu se objevuje několik fází: poplach – sympatická aktivace; rezistence – příprava na přežití za krajně nepříznivých okolností (parasympatická aktivace); exhausce – zhroucení a kolaps účelné a smysluplné regulace. Tělesné příznaky syndromu vyhoření odpovídají somatickým příznakům stresu: bolesti hlavy a v zádech, oběhové a gastrointestinální problémy, poruchy spánky, pocit chladu, hlavně v akrálních oblastech, aj. Psychologické symptomy zahrnují depresi, agresi, úzkostné stavy, letargii, poruchy vyšších (etických, sociálních) citů atd. To vše má za následek hluboké osobnostní změny, které jsou podle dr. Honzáka v zásadě stejné jako symptomy posttraumatické stresové poruchy. Důsledky burn-out syndromu se pak projevují i při výkonu zaměstnání. Základem léčby je psychoterapie, nejdůležitější je ale prevence – plnohodnotný život, koncentrace na jeho pozitiva, radost z každé hezké chvilky, humor, dostatek fyzické zátěže aj. V profesionálním prostředí pak pomůže dobrá organizace práce a bálintovské skupiny umožňující skupinové sdílení, analýzu a řešení problémů. (www.radkin.estranky.cz, radkinh@seznam.cz)

Klinická pastorační péče (kdo je nemocniční kaplan a jak pomáhá) – to bylo téma, s nímž na semináři vystoupila Mgr. Markéta Čermáková, jáhenka církve česko-slovenské husitské. Hovořila o své zkušenosti z působení v pražské Všeobecné fakultní nemocnici, připojila i zajímavou kazuistiku pacienta, který původně duchovní podporu odmítal. „Skalní“ ateisty nebo věřící jiné víry by možná mohlo trochu zarazit zjištění, že nemocniční kaplanka navštěvuje u lůžka s nabídkou duchovní podpory všechny nově hospitalizované pacienty bez výjimky. Stálo by za úvahu, zda by nebylo vhodnější zeptat se na potřebu této služby pacienta nebo (zejména v případě těžce nemocného a bezmocného pacienta) jeho rodiny již při příjmu k hospitalizaci. Olga Buriánková z Tyfloservisu, o. p. s., poté hovořila o komunikaci se zrakově postiženým pacientem. Seznámila přítomné se všemi službami Tyfloservisu, které tato obecně prospěšná společnost poskytuje slabozrakým nebo nevidomým osobám starším patnácti let. Patří mezi ně například rehabilitační kursy (prostorová orientace a samostatný pohyb, sebeobsluha, čtení a psaní Braillova bodového písma, nácvik vlastnoručního podpisu, nácvik psaní na psacím stroji a klávesnici počítače, tyflografika, reedukace zraku, zraková terapie, nácvik sociálních dovedností v různých situacích a prostředích). Tyfloservis nabízí také výběr vhodných pomůcek, seznámení s možnostmi jejich získání i proškolení v jejich obsluze. Svým klientům poskytuje rovněž poradenství týkající se úprav prostředí a odstraňování architektonických bariér, speciální komunikační techniky při potížích se zrakem a současně se sluchem (Lormova doteková abeceda, prstová abeceda, znakování ruku v ruce aj.), poradí také další poskytovatele služeb. (www.tyfloservis.cz, www.sons.cz, www.vodicipsi.cz, praha@tyfloservis.cz, buriankova@tyfloservis.cz)

S potřebami zrakově postižených lidí ve zdravotnickém zařízení na závěr seznámila nevidomá Zuzana Drábková, která vyprávěla o svém životě s bílou holí a později s vodicím psem. Hovořila rovněž o některých důležitých zásadách kontaktu s nevidomým a jeho psem. Například o tom, že není vhodné psa jakkoli kontaktovat (tedy ani pohledem), protože se neumí soustředit na více podnětů. Při kontaktu s nevidomým pacientem je třeba obracet se vždy na člověka (tedy nikoli „Jé, pejsku“), přičemž postavení zúčastněných při komunikaci by mělo být: zdravotník – nevidomý pacient – pes.

Započte-li se výchova, 6–8měsíční výcvik a krmení, má dnes čtyřnohý pomocník nevidomého cenu téměř 200 tisíc korun. Podle vyhlášky MPSV č. 182/1991 Sb. je vodicí pes kompenzační pomůckou, a proto je jeho cena hrazena až do výše 100 % sociálními odbory městských a obvodních úřadů. Na příspěvek má nárok občan ČR, který je z důvodu svého zrakového postižení držitelem průkazu mimořádných výhod 3. stupně (ZTP/P). (www.vodicipsi.cz)

ew

 

• tisk
• předplatit si