Odškodnění psychické újmy na zdraví

Poskytování zdravotní péče je upraveno řadou právních předpisů různé právní síly. Je oprávněný požadavek, aby právní předpisy korespondovaly s vývojem medicíny a poskytování zdravotní péče upravovaly tak, aby odpovídaly potřebám a chránily zájmy nejen pacientů, kterým je péče poskytována, ale i těch, kteří zdravotní péči poskytují. A to včetně oblasti odškodnění škod vzniklých při poskytování zdravotní péče.

Kazuistika

Před 4,5 roky záchranář poskytoval péči pacientovi, který byl po autohavárii dezorientovaný, takže nebylo reálně možné odebrat všechny potřebné anamnestické údaje. Při ošetřování dutiny ústní, kdy byly odsávány hlen, sliny a krev, pacient kašlal a plival obsah dutiny ústní kolem sebe. Ošetřující měl rukavice. Přestože měl i brýle, stalo se, že se při náhlém zakašlání dostal krvavý obsah dutiny ústní pacienta ošetřujícímu do obou očí. Současně s poskytováním péče pacientovi bylo neodkladně provedeno ošetření očí i u záchranáře. Druhý den, po zlepšení a stabilizaci stavu, pacient sdělil, že je HIV pozitivní. Poškozený záchranář byl bez odkladu přijat na příslušné oddělení jiného specializovaného zdravotnického zařízení, kde byla ihned provedena všechna doporučená vyšetření a ošetření, aby se zabránilo možnému vzniku závažného onemocnění. Nebylo možné v loučit přenos infekčního agentu krevní cestou z úst zraněného do očí ošetřujícího. Poškozený byl po dobu 14 dnů práce neschopný. Pak do práce nastoupil s tím, že je velice stresován skutečností, že může být nakažen HIV, a v práci mu bude lépe. Psychologickou nebo psychiatrickou intervenci nepožadoval. Po zjištění (na základě vyšetření), že je trvale HIV negativní, se stav upravoval a přetrvává pouze pocit, že odškodnění nebylo dostatečné. Podle něho nebyl odškodněn psychický stres a přetrvával pocit, že zaměstnanci nejsou dostatečně chránění.

Odškodnění v důsledku duševní újmy

HIV pozitivní pacient nic nezanedbal. Ihned potom, co se zorientoval, svoji HIV pozitivitu hlásil, jak mu ukládá právní předpis. Zraněnému tedy nelze nic vytýkat. Poškozený, který byl 14 dnů práce neschopný, dostával v souladu s platnými předpisy po tuto dobu plný plat. Zaměstnavatel uhradil vše, co na něm bylo požadováno.

Je nesporné, že reálná obava a vědomí, že mohu být nakažen virem HIV, je velice závažná skutečnost, na kterou při odškodnění právní předpis pamatuje. Při odškodnění takového případu je možné vycházet z ustanovení vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, kde je stanoven možný rozsah odškodnění v případě vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací. Bylo by též možné věc hodnotit jako posttraumatickou stresovou reakci. Problém je ovšem v tom, že poškozený musí svoje psychické útrapy doložit, a to psychiatrickým vyšetřením, které stav objektivizuje.

Pozor na promlčecí lhůtu

Poškození zdraví je však třeba řešit v zákonem stanovené lhůtě, jinak se nárok na odškodné promlčí. Promlčecí lhůta pro náhradu škody na zdraví je dvouletá a běží ode dne, kdy se poškozený dověděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

V tomto konkrétním případě je opravdu nutné zdůraznit, že právo svědčí pouze tomu, kdo se ho včas a správným způsobem domáhá. Chyba nebyla na straně pacienta ani zaměstnavatele.

Kde tedy byla chyba?

HIV pozitivní pacient jednal v rámci možností správně. Nejednal protiprávně. Zdravotnická zařízení jsou a musí být pojištěna na škodu, včetně škody způsobené zaměstnancům. A to nejen na škody hmotné, ale i na škody nehmotné, tedy na škodu na zdraví. Zaměstnavatel uhradil vše, o co byl žádán a co bylo doloženo. Jednal v souladu s předpisy. Zaměstnavatel nemůže a nebude při odškodnění jednat za zaměstnance.

Poškozený nevyužil včas všech možností, které mu právní předpis dává. Nedoložil psychickou újmu a sám nebo prostřednictví právního zástupce o odškodnění psychické ujmy včas nežádal.

JUDr. MUDr. L. Vondráček, Mgr. Z. Volejníková

 

• tisk
• předplatit si