Specifika ošetřovatelské péče u mormonů

Tento příspěvek je zaměřen na mapování přístupu příslušníků Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (mormonů) ke svému zdraví, na specifika životního stylu a vztah této náboženské minority ke zdravotní péči v ČR.

Problematika multikulturní péče je v současném globalizovaném světě velmi aktuální a je pravděpodobné, že se zdravotníci budou s příslušníky minorit setkávat stále častěji. Aby poskytli kvalitní ošetřovatelskou péči vycházející z principů holismu, musejí proto znát a respektovat kulturní a náboženské odlišnosti a potřeby příslušníků jiných minorit.

V České republice se k víře hlásí 32 % obyvatel; nejčastěji jde o příslušníky církve římskokatolické, řeckokatolické, českobratrské, evangelické, československé husitské, židy, buddhisty a muslimy. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů patří mezi 21 subjektů, které jsou u nás oficiálně registrovány jako církve či náboženské společnosti. K Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů se v ČR v současné době hlásí kolem dvou tisíc lidí. Celosvětově má tato církev přes 13 milionů členů, kteří se nazývají mormoni.

Mormonismus

Zakladatelem církve byl Američan Joseph Smith (1805–1844). Mormonská církev byla založena roku 1830 a dnes je známa pod názvem Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Její středisko je v Salt Lake City ve státě Utah v USA. Náboženství vychází z prvků křesťanství, judaismu a islámu. Jeho vyznavači věří, že anděl předal Smithovi zlaté desky, jejichž překladem vznikla Kniha Mormon (The Book of Mormon). Její úspěch byl zajištěn z velké míry tím, že dodávala čtenářům vědomí o důležitosti Ameriky, že posiluje sebevědomí členů církve pořádáním nejrůznějších společenských a sportovních aktivit. Popularitu církve zvyšuje i citlivost k sociálně slabým lidem, jistou roli sehrává zabudování prvků lidové pověry a magie do systému víry. Například dodnes nošené tzv. garmenty, tedy zvláštní spodní prádlo, které má majitele uchránit před zlem a nemocemi. Tyto garmenty obdrží každý mormon, který dosáhl zasvěcení v chrámu. V chrámech uzavírají mormonští manželé také věčný sňatek, který je nutný pro vstup do třetího – nejvyššího – nebe. Manželská věrnost a rodinný život jsou v této církvi velmi ceněny. Kontroverzní doktrínu mnohoženství mormoni opustili již před sto lety. Mormoni platí ze svých příjmů církvi desátek a podléhají tzv. slovu moudrosti, což je nauka zapovídající například alkohol, kávu, černý a zelený čaj, drogy a kouření. V praxi však kuřák nebude vyloučen a výši desátku také nikdo nekontroluje. Členové církve jsou vedeni k pevnému a příkladnému rodinnému životu. Alespoň jeden večer týdně slaví rodina spolu, a to hrou, četbou, zpěvem atp. Církev klade důraz i na bohatý kulturní a sportovní život. Lidské tělo je chápáno jako vzácný dar od boha, o které je třeba pečovat.

Každý mormon by měl být 24 (dívky 18) měsíců misionářem. Současná mormonská misie je stále velmi úspěšná, především v zemích třetího světa. Nově získaní členové jsou za ni vděčni, protože církev jim poskytne velmi dobré sociální zázemí i pocit dobré mravní úrovně, naplní veškerý jejich volný čas a poskytuje jim sociální záchrannou síť. V České republice působí přes sto misionářů, mladých cizinců, kteří sem přijíždějí po studiu na vysoké škole.

Vztah mormonů ke zdraví

Svatí posledních dnů mají důvěru v klasickou medicínu, někteří příslušníci někdy využívají i medicínu „alternativní“. Preferují porody v porodnicích, ale je na individuálním rozhodnutí ženy, zda si zvolí klasickou formu porodu na porodním sále, nebo alternativní formu porodu, například v domácím prostředí v přítomnosti porodní asistentky. Své potomky mormoni nechávají očkovat a docházejí s dětmi na pravidelné lékařské prohlídky. Preferují rodinného praktického lékaře. Nemají omezení v příjmu potravy, jíst mohou vše včetně pokrmů z masa. Jsou abstinenti a vyhýbají se konzumaci kávy a čaje s výjimkou ovocných. Jednu neděli v měsíci, celých 24 hodin, dodržují půst k očistě těla, nejedí a nepijí. Nemocní či jinak oslabení jedinci tento půst dodržovat nemusejí, vše je založeno na dobrovolnosti jedince. V nemocničních zařízeních neodmítají v zájmu svého zdraví žádné vyšetření ani lékařský výkon, mohou se podrobit transplantaci či přijmout krevní deriváty. Analgetika při bolesti přijímají, nezahrnují je tedy do zakázaných omamných látek. Zákaz kouření není striktní, je to pouze doporučení. Na kosmetické zákroky nemají vyhraněný názor. Většina příslušníků církve si přeje, aby je lékař pravdivě a plně informoval o jejich zdravotním stavu. Hospitalizace neomezuje způsob modlitby. Příslušníci církve se mohou modlit, kde chtějí, mohou jít do kostela či zůstat doma nebo být v nemocnici, protože věří, že bůh je všude. Nemají žádná omezení v oblasti podávání medikamentů, neodmítají žádné léky. Uznávají zdraví jako nejdůležitější hodnotu a pečují o ně zdravým způsobem života, odmítáním drog, alkoholu a kouření, je jim doporučen pohyb. Svatí posledních dnů podporují vzdělání, a mohou tedy studovat i ošetřovatelství či medicínu. V oblasti osobní hygieny nemají žádná specifika, preferují nošení garment.

Mormoni uznávají sex pouze v manželství pro zplození dětí, ale ani toto pravidlo není striktní, někteří členové církve aplikují prvky plánovaného rodičovství a vdané ženy mohou užívat antikoncepci. Církev má odmítavý postoj k interrupcím, ale pokud je riziko ohrožení života ženy, pak potrat nezakazují a nechají rozhodnutí na ní a její rodině. O staré osoby mormoni pečují jak v domácím prostředí, tak v různých specializovaných zařízeních, neexistuje zde žádné pravidlo, vše je ponecháno na rozhodnutí rodiny.

Mormoni nemají s hospitalizací v ČR problémy, pobyt v nemocnici na ně působí stejně jako na ostatní občany.

Mgr. Helena Michálková, ZSF JU, České Budějovice

Mgr. Lenka Šedová, Zdravotně-sociální fakulta Jihočeské univerzity, katedra ošetřovatelství, České Budějovice

prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D. Zdravotně-sociální fakulta Jihočeské univerzity, katedra ošetřovatelství, České Budějovice

Literatura

1. IVANOVÁ K, ŠPIRUDOVÁ L, KUTNOHORSKÁ J. Multikulturní ošetřovatelství I. Praha: Grada. 1. vyd., 2005.

2. LEININGER M. 2004. Transcultural Nursing: Concepts, Theories and Practices. New York: John Wiley and Sons. Reprint, Columbus, Ohio: Greyden Press. 1994.

3. PAPADOPOULOS I. 2006. Transcultural Health and Social Care. London: Churchill Livingstone Elsevier. 2006.

Příspěvek se vztahuje k výzkumnému grantového projektu NS/9606-3, který je realizován za finanční podpory IGA MZ ČR a probíhá na ZSF JU.

 

 

• tisk
• předplatit si