Číslo 7 - 8 / 2009
Pacient po DMO v domácí péči
Dětská mozková obrna (DMO) je pohybové a mentální postižení od lehčího až po nejtěžší stupeň vyžadující trvalou péči. Domácí péče o klienta po DMO přináší: a) pomoc rodině, která o nemocného pečuje 24 hodin denně, b) rehabilitační cvičení, posilování končetin a svalů, c) prevenci dekubitů.
Markovi, klientovi naší agentury domácí péče, po narození diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu. Za pomoci asistenční služby pětkrát týdně na 4 hodiny navštěvoval denní dětský stacionář. Zde byl zapojen do kolektivu podobně postižených dětí a pod dohledem speciálně vyškolených rehabilitačních pracovníků a dalších zdravotníků prováděl potřebná rehabilitační cvičení. Nyní již věkem patří do skupiny dospělých, návaznost na dětský stacionář ale u nás v okrese není. Proto veškerou péči o svého syna převzali rodiče, kteří byli o jeho nezvratném stavu informováni. S pomocnou rukou přišla i naše agentura domácí péče, která na ordinaci lékaře zajišťuje ošetřovatelskou rehabilitaci se zaměřením na posílení horních a dolních končetin.
Do této rodiny docházím již přes rok. Zpočátku jsme si museli s Markem na sebe zvyknout. Bylo třeba zjistit, jaké má potřeby a návyky, navázat kontakt a postupně začít spolupracovat. Marek je zcela ležící pacient, sám se neposadí, nenají a veškerou péči musí provádět jeho okolí – není vůbec soběstačný. Od matky jsem si zjistila, že Marek má velmi rád říkanky, básničky a písničky. Ty mi hodně pomohly k odstranění jeho počátečního strachu.
Své prožitky a radost projevoval a nadále projevuje smíchem, zvedáním rukou, snahou se pootočit se na bok a zvýšenými výkřiky radosti.
Rehabilitační cvičení doporučila obvodní lékařka. Jde například o procvičování horních končetin, procvičování jemné motoriky – do ruky mu vkládám různé předměty, dále pažemi kroužíme nahoru a dolů, zprava doleva apod. Do péče zapojuji i některé prvky z konceptu bazální stimulace: 1. iniciální dotek při příchodu na uvítanou a při rozloučení; 2. kontinuální dotek, který mi pomáhá navázat pocit jistoty a bezpečí. Rehabilitační cvičení provádíme na lůžku, které je obklopeno známými věcmi – plyšovými hračkami, polštářky, speciálními pomůckami pro polohování (polohovací hadi, válce), také míčky pro masáž různých partií těla a končetin. Nad lůžkem má klient magnetofon se svou oblíbenou hudbou, kterou si při cvičení pouštíme. Po mém odchodu mohou rodiče pokračovat v rehabilitaci. Cviky s Markem provádíme na koberci, který je speciálně upraven, je pestrý a bezpečný.
Při všech činnostech je důležitý klidně vedený rozhovor, při němž poznávám, zda se klientovi činnost líbí a je spokojen. Vidím-li na něm únavu, mohu ho posadit do speciální sedačky či vozíku a projíždět s ním po upraveném bezbariérovém domě nebo provádět jinou pro něj zajímavou činnost. Díky velké péči rodičů, kteří upravují celý dům i zahradu, spolu můžeme měnit i prostředí. Od klientovy matky vím, že Marek miluje vodu, na léto má i krásný bazén, kde lze rovněž provádět cvičení (provádějí je rodiče).
Pavlína Frühaufová, HCSS s. r. o., agentura domácí péče, Ústí nad Labem
Foto archiv
Další články v tomto čísle
- O jednom nenápadném úspěchu
- Kompetence
- Tři otázky České asociace
- Nedostatek zdravotnického personálu v sociálních službách, aneb když sestra „nemůže“
- Nemocný a sestra v domácí péči
- Čas pro sekci chirurgických oborů
- Co život dal a vzal
- Nursing Times, 2009, 105, č. 1, 2
- Ženy, které měnily zdravotnictví 3. – PhDr. Alice Masaryková
- Kombinovaná hereditární trombofilie (dysfunkce antitrombinu a mutace FV Leiden)