Čas pro sekci chirurgických oborů

V roce 1993 jsem se stala členkou České společnosti sester. Na Moravě působila zejména v Brně se sídlem v nynějším NCONZO ve Vinařské ulici. Členkami této profesní organizace byly v té době známé osobnosti ošetřovatelství jako mj. PhDr. Alena Mellanová, Hilda Vorlíčková, Květa Musilová a další. V únoru 2000, jak je známo, došlo ke spojení ČAS s ČSS, ustavující valná hromada se konala ve FTN Praha. Proběhly volby a první prezidium nové ČAS bylo na světě. Okamžitě se také ujalo svých povinností.

První i druhá předsedkyně sekce

V obou organizacích existovaly chirurgické sekce. Při sloučení měla tato odbornost v ČSS necelých 300 členek, v ČAS asi 200. V tento klíčový moment jsem byla prezidiem ČAS vyzvána, abych se ujala vedení sjednocené sekce a zorganizovala volby. Souhlasila jsem a pustila se s ostatními do díla.

Volby do výboru sekce proběhly v červnu 2000. Byly v něm zastoupeny sestry z nemocnic v Praze, Brně, Olomouci a Ostravě. Pod tímto vedením jsme pokračovaly v organizování odborných seminářů s tematikou, která se týkala chirurgicky nemocných. Úzce jsme přitom spolupracovaly se sekcí stomických sester, které s námi běžně na chirurgických odděleních pracují, a tudíž jsou našimi blízkými kolegyněmi. Členská základna se začala rychle rozrůstat, až na 1500 členek v roce 2005. Výbor se scházel většinou na akcích, aby projednal plánované aktivity a problémy ČAS. Hlavním komunikačním kanálem byl ale pro nás v té době telefon a pošta.

V roce 2004 proběhly řádné volby a já jsem se stala opět předsedkyní. V té době se trochu změnila situace. Zájem o akce sekce nadále přetrvával, avšak o práci ve výboru (v osobním čase a zdarma) se ztrácel. Přesto nakonec v malém obsazení výbor vznikl a dokonce se dařilo občas se sejít na poradě. Vzdělávací akce byly úspěšné, a to díky pomoci kolegyň, řadových členek sekce. V roce 2007 jsme se sloučily se sekcí stomických sester, ale jejich aktivní účast na akcích postupně ochabla.

„Lehká“ krize a správné rozhodnutí

Při volbách do prezidia v únoru 2007 jsem se stala jeho členkou, a to znamenalo, že jsem musela odstoupit z funkce předsedkyně sekce. Vystřídala mě Irena Dokoupilová, která do té doby vykonávala funkci pokladnice. Nyní prakticky došlo k předání funkcí. Další volby měly jen malou účast, a tak jsme zvažovaly, zda má existence sekce vůbec smysl, anebo zda by nebylo lépe ji rozpustit. Nakonec – na základě požadavku přítomných členek sekce při volbách v Praze i Brně – bylo rozhodnuto, že sekce bude pokračovat s tříčlenným výborem a revizní komisí.

Vedle mě a Ireny Dokoupilové je třetí členkou výboru Iva Otradovcová, stomasestra v ÚVN Praha, která v současnosti úspěšně studuje vysokou školu. Ve výboru zastupuje hlavně stomické sestry. Komunikujeme e-mailem, telefony nebo při setkání na akcích sekce.

Vzhledem k rozmanitosti chirurgických oborů členek, které sekce sdružuje, jsme požádaly prezidium o změnu názvu na sekci chirurgických oborů. K dnešnímu dni máme 1350 členů, pořádáme čtyři akce ročně a máme pozitivní ekonomické hospodaření.

Má význam být aktivní?

Sekce pořádá, jak jsem se zmínila, minimálně čtyři vzdělávací akce ročně, střídavě v Brně a v Praze. Účast se pohybuje jednak podle zájmu o téma, ale v poslední době spíše podle toho, jak mají kolegyně splněné „kredity“. Je ale pravdou, že nabízených vzdělávacích akcí je již velmi mnoho, sestry však vždy nemají možnost se na ně uvolnit, jak by si přály, a zaměstnavatel mnohým na vzdělávání nepřispívá. Nedivím se ani, že potom opravdu zvažují, která akce je pro ně ze všech výše zmíněných pohledů přijatelnější, a stává se, že nečlenů na konferenci je více než členů ze sekce. Je pravdou, že na pořádání vzdělávací akce vynakládáme mnoho osobního času – plánováním, domlouváním erudovaných přednášejících, osobní přítomností a vyřizováním veškeré agendy. Když pak vidíme minimální zájem, zvažujeme, zda má význam se dále snažit. V takové chvíli přemýšlím opravdu o tom, že sekci rozpustíme, ale dlouho mi to nevydrží. Stačí, aby se kolegyně po konferenci usmívaly a byly spokojené a my už zase máme energii na další akce. I když je to někdy stresující, má význam pokračovat dál, úsměv a spokojenost sestry za to stojí.

Tradice, která nás těší

Již tradiční vzdělávací akcí sekce je brněnský, letos již VIII. kongres chirurgie zažívacího traktu. Jeho první ročník konaný v roce 1995 byl klasickým lékařským kongresem, (Kongres koloproktologie a viscerosyntézy). Na něm byly sestry ještě v roli posluchaček. Další ročník již byla sesterská sekce, a od roku 2001 každé dva roky pořádáme samostatný kongres sester (lékaři pořádají svůj každoročně po Evropě). Tento kongres připravuji velmi ráda, protože se zde scházejí kolegyně se zájmem o přednášky. Bývají přítomny i kolegyně ze Slovenska. Úroveň prezentací je vysoká a obsah příspěvků velmi zajímavý. Netýkají se pouze chirurgie. Snažíme se vždy, aby zazněly i příspěvky z multioborové spolupráce při onemocnění zažívacího traktu – stomatologie, endoskopie, problematika stomií, hojení ran apod. Rádi mezi sebou vítáme zástupce vzdělávacích organizací, lékaře, legislativce i zástupce alternativních oborů medicíny.

Večery jsou pak společenské, plné zábavy a navazování nových přátelství. Příprava je náročná na čas i finance. Veškerou námahu nám ale vynahrazují právě usměvavé a spokojené tváře přítomných, stejně jako děkovné pozdravy po jejich návratu domů a do zaměstnání.

Kongres, jako je tento, bychom nebyly schopny připravit bez pomoci řadových členek, které ochotně pomáhají s jeho přípravou už dlouho před termínem, bez podpory našich rodin a v neposlední řadě i bez podpory a tolerance zaměstnavatele. Všem sestrám, které nelze ani vyjmenovat, patří poděkování a vyjádření uznání za čas, který by mohly věnovat odpočinku po směnách, které bývají občas velmi náročné. A právě kvůli takovým již přemýšlíme o kongresu v roce 2011 a aktivitách v mezidobí.

Jak dál a jak lépe?

Sekce chirurgických oborů je aktivní, ale je třeba hledat nové tváře do jejího vedení, které budou nadšené a nevzdají se při prvním neúspěchu nebo nespokojenosti několika jedinců. Zvažovala se reorganizace sekcí a regionů v ČAS přiblížením se ke členům. Právě členové tento záměr zatím nepřijali, a tak bude sekce chirurgických oborů pokračovat dál, spolupracovat s kolegyněmi a kolegy, kteří jsou ochotni věnovat svůj osobní čas, zkušenosti a někdy i pohodu ve prospěch ostatních.

Eva Kvasnicová, členka prezidia ČAS, pokladní sekce chirurgických oborů, hlavní sestra Vojenské nemocnice, Brno

 

• tisk
• předplatit si