Číslo 6 / 2009
Ženy, které měnily zdravotnictví 2. – Nelékařky, které ovlivnily medicínu 2
V prvním dílu série článků o ženách nelékařkách, které ovlivnily medicínu, jsme věnovali pozornost Florence Nightingale jako zakladatelce moderního ošetřovatelství, ženě, která „vynalezla“ profesi zdravotní sestry. Avšak ještě o století dříve žily ve Francii dvě ženy, jejichž dílo také rozhodně stojí za pozornost.
Po dlouhá staletí ženy ani nenapadlo rodit s pomocí mužů, porod byl považován za „ženskou záležitost“. Za porody se však dobře platilo, a tak se v 17. století do tohoto ryze ženského oboru začali tlačit lékaři, tedy muži. Rodičky se ale dlouho bránily přijmout jako pomoc k porodu muže – kvůli studu se někdy nechávaly prohlédnout jen přes peřinu. Úmrtnost rodiček i novorozenců stoupala.
Angelique Marguerite Le Boursier du Coundray (1714–1794)
V 18. století žila v Paříži proslavená „porodní baba“, o níž se říkalo, že dělá zázraky. Všechny pařížské matky chtěly rodit s její pomocí, protože u ní se neumíralo. Její pověst se donesla až ke královskému dvoru a odtud vzešla pro ni atraktivní nabídka – bylo jí nabídnuto, aby na náklady dvora cestovala po Francii a učila porodní baby i lékaře svému umění – jak pomáhat rodičkám především v případech patologických poloh plodu. Anguelique Marguerite by bývala mohla klidně zůstat v Paříži a o skvělé „živobytí“ by bývala měla postaráno. Když se ale přesvědčila, jaký je stav – co se porodů týče – na francouzském venkově, skutečně celé čtvrtstoletí cestovala za tehdy velmi náročných podmínek (ve studeném kočáře, po špatných, hrbolatých cestách) po celé Francii a vyučovala.
K účelu výuky si nechala zhotovit figurínu ženského těla a pomocí panenky demonstrovala různé polohy plodu v matčině těle. Její kursy trvaly prý dva měsíce, ale pomohly porodním babám pochopit porod ve všech jeho dimenzích. Díky její první gynekologické učební pomůcce měly možnost se věci naučit prakticky, nikoli jen teoreticky. Centrem porodnického umění se tehdy nakonec stalo město Dijon, kde se v jejích kursech vyučilo asi 400 žen! A nejen tam, ale všude, kde porodní baby a lékaři navštěvovali školu paní Le Boursier, začala úmrtnost matek a novorozenců klesat.
Nevídané úspěchy na poli porodnictví ji vynesly na pole slávy – dostávalo se jí nebývalého uctívání, stala se z ní jakási národní hrdinka. Ačkoli byla šlechtického původu a také ve spojení s královským dvorem, i v tak dramatickém období, jakým byla Francouzská revoluce, kdy byla většina monarchistů vězněna, žila již stará paní Le Boursier v poklidu v Paříži a byla jí vyplácena vysoká penze od státu. Když pak zemřela, oplakávala ji celá Francie. Napsala knihu o porodech, která dodnes patří k základům moderního porodnictví.
Marie Catherine Biheron (1719–1786)
V téže době jako paní Le Boursier žila ve Francii další žena nelékařka, která ovlivnila medicínu – dcera věhlasného pařížského chirurga, Marie Catherine Biheron. Marie Catherine se od dětství velice zajímala o anatomii. Jejího otce naštěstí ani nenapadlo dceři takovou ve své době „neženskou“ zálibu rozmlouvat, či dokonce zakazovat – naopak jí dovolil účastnit se jeho přednášek i pitev. Dívka byla fascinována dokonalostí lidského těla, jeho jednotlivými funkcemi, svazky nervů, svaly, cévami. A protože v té době neexistovala žádná názorná pomůcka, vzala si do hlavy, že si ji vyrobí sama.
Lidské tělo z vosku
Když se začala zavírat v zahradním domku na otcově zahradě, kde měla ve skleněných vitrínách části mrtvých těl, pitvala je a zkoušela podle nich z vosku modelovat jednotlivé části lidského těla, začalo se v sousedství šuškat, že se Marie Catherine zbláznila. Ta se však o řeči sousedů nestarala a žádným způsobem se nedala od svého záměru odradit. Na svém hlavním díle, ženském těle z vosku, pracovala sedmadvacet let. Toto voskové tělo mělo všechny orgány, cévy, svaly. Když je uviděli studovaní lékaři, nemohli uvěřit, že působí tak věrně a živě.
Marie Catherine začala občasně přednášet o funkcích jednotlivých orgánů, které po tolik let pečlivě a namáhavě studovala. Když přicházeli další a další zájemci, staly se její přednášky pravidelnými. Na každou přednášku přinášela svůj slavný model. Ten totiž mohla rozložit na jednotlivé části a každý z jeho dílů, ať už to byla horní či dolní končetina, plíce, srdce, žaludek či ledvina, byl precizně provedený a přesně odpovídal orgánu živého člověka. O voskovém modelu a přednáškách slečny Biheron se brzy mluvilo nejen v Paříži, ale její pověst překročila hranice Francie. Část jejího životního díla nakonec skončila na přání carevny Kateřiny Veliké v ruském držení.
PhDr. Helena Chvátalová
Obtížné porodní polohy a manévry usnadňující porod z učebnice babictví Justine Dittrich Siegemund, Die Königl. Preussische und Chur-Brandenb. Hof-Wehe-Mütter: Ein höchst nöthiger Unterricht von schweren und unrecht-stehenden Geburthen (Berlin, 1690)
