Číslo 6 / 2009
Časné a pozdní komplikace portů, prevence komplikací a jejich řešení
Port je silikonový katetr, který je zaveden do centrálního řečiště, nejčastěji přes vena subclavia do horní duté žíly, a komůrka s membránou je implantována do podkoží. Do portu se aplikují léčiva, krevní deriváty, jeho prostřednictvím lze provést odběry krve. Systém je určen k zajištění bezpečného a dlouhodobého žilního přístupu.
Zavedením venózních portů lze nabídnout pacientům vyžadujícím dlouhodobý přístup do centrálního žilního řečiště vysoký komfort za cenu malého počtu komplikací.
V případě potřeby by měl být zaveden včas. Naší snahou je zavést port každému pacientovi, jehož léčba vyžaduje dlouhodobý a kvalitní přístup, s ohledem na možná rizika. Pro zmenšení počtu komplikací je důležitý vzdělaný a zkušený ošetřující personál.
Možné komplikace u pacientů s portem
Komplikace můžeme dělit na časné a pozdní. Mezi časné patří pneumotorax, krvácení, špatná lokalizace katetru a infekce. Mezi pozdní komplikace řadíme:
• hematom – je-li vstřebatelný, používáme Hirudoid gel, u nevstřebatelného se používá chirurgické řešení, hematom se vypustí;
• alergická reakce na náplast;
• přetrvávající erytém;
• dekubitus (tlak zevnitř, tlak zvenčí);
• nekrotizace různého rozsahu (hydrogel, antiseptický obvaz, chirurgické řešení);
• infekce – prevencí i řešením je dodržování všech zásad sterility;
• rigidní port (kdy není možná aspirace, je možná aplikace);
• neprůchodnost portu, krev se při aspiraci nevrací (viz tab.).
Zabránění úniku cytostatických látek do okolí
Naším cílem je předcházet následkům úniku cytotoxických látek z portu nebo ze žíly do okolí. Vždy nemocného žádáme, aby nás upozornil na každý pocit, jako je pálení, svědění, bolest v místě vpichu a okolí, tlak, otok, prosáknutí nebo zčervenání. Současně je nutné vše průběžně kontrolovat.
Nejčastěji používané pojmy
Extravazace-paravazace: je nechtěný únik cytotoxických látek ze žíly do okolní tkáně. Jde o urgentní stav, jehož následky se mohou projevit jako lokální podráždění, zánět, infekce, tvorba puchýřů až nekróza tkáně.
Vezikanty: látky, které vyvolávají tvorbu puchýřů a vyžadují pohotové ošetření specifickými antidoty. Iritanty: látky dráždící, vyžadující stejně jako vezikanty ošetření speciálními antidoty.
Non-vezikanty: látky, které obvykle nevedou k významnému poškození tkáně.
Ošetřovací postupy pro jednotlivé látky
Během ošetřování nikdy postižené místo nevystavujte tlaku! Pokud je možnost, proveďte fotodokumentaci. Ošetřujte podle následujících kroků:
a) informujte lékaře;
b) nasaďte si ochranné rukavice;
c) okamžitě zastavte infúzi;
d) pokud je to možné, aspirujte uniklé léčivo;
e) infiltrujte postiženou oblast F 1/1, 5–10 ml;
f) odstraňte kanylu, port;
g) ošetřete extravazát;
h) elevujte postiženou končetinu nemocného;
i) poučte nemocného (také o termínu kontroly postiženého místa);
j) vše zaznamenejte do dokumentace.
Upozornění: paravazaci cytostatika odlišujte od lokální alergické reakce. Při akutním ošetření paravazátu nepoužívejte přípravky protizánětlivého nebo protiedematózního charakteru. (Triamcinolon ung., Heparoid ung., Dexamed inj., Hydrocortison inj. ung., Ketazon ung.).
V případě selhání akutního ošetření může v průběhu několika dnů až týdnů dojít k rozvoji místní reakce. Následky se mohou projevit jako zánět, infekce, tvorba puchýřů nebo nekróza. V takovém případě je vhodné dermatologické, případně chirurgické konzilium.
Intraarteriální porty
Intraarteriální porty jsou zavedeny do arteria hepatica. Při každém napíchnutí portu je vždy nutná RTG kontrola. Aplikovaná léčiva jsou podávána přes infúzní pumpu, ošetřovací postupy jsou stejné.
Soňa Mändlová, Onkologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha
