Čas pro pediatrickou sekci

Pediatrická sekce je jednou z nejpočetnějších v České asociaci sester. Na květnovou konferenci rozesílala její předsedkyně Libuše Krulišová, vrchní sestra z Kliniky dětí a dorostu Všeobecné fakultní nemocnice, více než tisícovku pozvánek. Ale i přes toto úctyhodné číslo se nepodařilo to hlavní, čeho chtěla dosáhnout – zachránit studium oboru dětská sestra.

Libuše Krulišová o dětských sestrách

Dodnes je mi líto, že obor dětská sestra, v podobě, ve které se dříve studoval na středních zdravotnických školách, zanikl. Přitom je to doslova královský obor. Nedokázali jsme si ho uhájit, a tak se zbořilo to, co bylo dobré. Tenkrát se argumentovalo tím, že dětská sestra nemůže pracovat na odděleních pro dospělé, a dopadlo to tak, že na dětských odděleních pracují sestry pro dospělé. Jaký paradox! Dětská zdravotní sestra dnes studuje přes sedm let na to, aby mohla pracovat na oddělení. Z dětské sestry se stává specialistka, a ta ve studiu pokračuje. Připadá mi to přemrštěně dlouho. Zdravotničtí asistenti vloni do praxe nastoupili jen minimálně, a tak mnohde naříkají na nedostatek sester. Uvidíme, jaké to bude letos. Na našem standardním oddělení s ním naštěstí nemáme problém. Setrvávají zde ty „starší“ spolehlivé sestry. Na JIP však už problém je – stres a následná fluktuace jsou tam obrovské. Je doménou mladých děvčat, která ale časem odcházejí na mateřskou dovolenou a sehnat za ně náhradu, jak všechny víme, není legrace. Považuji za obrovský úspěch, že se nám po mateřské dovolené obvykle na pracoviště vracejí. Je vidět, že je práce baví a práci dětské sestry se chtějí věnovat. Dalším problémem je, že absolventky nejsou na výkon profese dobře připravené. Mám pocit, že ve škole mají málo praxe, ale i teorie. Projevuje se to tak, že mladé sestry se dětí doslova bojí. Dochází jim pozdě, že práce s dítětem na oddělení je jiná než péče o dospělého. Dětská sestra musí mít dobré pozorovací schopnosti, protože dítě si přesně neřekne, co potřebuje a co ho bolí. Zvláště to platí u malých dětí. Pozorováním často zjistí, proč se dítě tak chová, jak reaguje na lékaře, jak reaguje na ni a třeba i na rodiče. Dětský věk je specifický – počítá se od prvních vteřin po narození až do 19 let. A to je kus života, který se obrovsky vyvíjí. My, dříve narozené, jsme se čtyři roky učily chápat a reagovat na specifika dětského věku. Už na škole jsme věděly, jak pečovat o dítě s infektem močových cest, když je malé, když chodí do první třídy nebo když se jedná o adolescenta. Bylo to pokaždé trochu jiné, protože dětský pacient se v každém věku chová a prožívá onemocnění jinak. Za čtyři roky jsme se toho naučily dost – měly jsme spoustu hodin psychologie a také hodně praxe na dětském oddělení.

O tom, co se povedlo

Naše sekce je jednou z takových těch zárodečných buněk ČAS. Byla jsem její spoluzakladatelka. Všechny jsme v tom čase po revoluci měly velké iluze a zapáleně jsme diskutovaly o tom, co všechno budeme dělat a jak zdravotnictví posuneme dopředu. Těšily jsme se, jak všechno bude úžasné, jak si budeme vzájemně pomáhat, jak dětem pobyt v nemocnici zpříjemníme. A pak jsme docela rychle zjistily, že to tak „hurá“ nejde. Uklidnily jsme se a rozhodly se dělat, nač nám síly stačí. Naše první semináře se vešly do jedné místnosti čítající čtyřicet míst. Začínaly jsme na prakticky na koleni a akce byly o tom, čemu se kdo věnoval – takže z oblasti novorozenecké, porodnické, onemocnění v dětském věku. Zkrátka každý přišel s tím, co uměl. Bývaly nejvýše dva semináře do roka. Že nám šlo o věc, a ne o žabomyší spory, jsme prokázaly tím, že jsme se jako jedna z prvních sekcí ČAS spojily se sekcemi České společnosti sester, které pracovaly v pediatrii. Tady začala velmi hezká spolupráce s děvčaty z Moravy, zvláště pak z Prostějova. Další velká spolupráce se rozvinula také se sestrami z Jablonce. Nyní začínáme rozvíjet spolupráci s Brnem.

Naše úžasné semináře

S tím, jak jsme sbíraly zkušenosti a přibývalo nás, zkoušely jsme „zabruslit“ i do oblastí mimo pediatrii. Například vzpomínám na velice pěkný seminář ve spolupráci s dětskou psychiatrickou léčebnou v Opařanech, reprezentovanou její tehdejší hlavní sestrou Mgr. Květou Poskočilovou. Anebo vloni v listopadu, kdy se společně s oftalmologickou sekcí a Českou společností ortoptistek uskutečnila velmi užitečná konference. Dozvěděly jsme se mnoho užitečného o očních vadách, jejichž léčba, jsou-li odhaleny a zachyceny v dětském věku, je mnohem efektivnější. Dokonce včasné rozpoznání oční vady už v dětském věku může odvrátit budoucí slepotu. Zájem o sekci od počátku mohutně rostl, hlásily se členky z celé republiky, a tak se naše semináře ze zasedaček pražských nemocnic postupně stěhovaly do přednáškových sálů v celé republice. Nejbližší konference nyní proběhla 30. května v Brně s tématem dětské onkologie a druhou, další nejbližší, plánujeme na říjen do Jablonce s tématem žloutenky v dětském věku. Předvánoční seminář bude v opět Praze. Tradičně se nazývá Vždy je něco nového v pediatrii. Letos by měl být zaměřen na dětskou neurologii. A zase by to byl průřez celou věkovou skupinou. Semináře se líbí, a kdo jednou přijde, se snad vrací rád a není to jen honba za kredity.

Jména, která je třeba vyslovit

Na úspěchu našich seminářů mají zásluhu vždy vedle přednášejících i všechny organizátorky, které chválím, kudy chodím. Když řeknou, že seminář bude, tak je – a na úrovni. Na druhou stranu bych však přece jen ráda některá jména za všechny vyslovila: vrchní sestra dětského oddělení nemocnice v Prostějově Jitka Voříšková, Renata Matějcová, která byla vyznamenaná cenou Florence Nightingale, a Jana Jírů, vrchní sestra dětského oddělení v Jablonci nad Nisou. Jejich prostřednictvím chci poděkovat všem.

Pediatrický stánek na SestraFestu

Na ošetřovatelský festival SestraFest připravila pediatrická sekce stánek s dětskou ordinací, vymýšlely jsme pro děti kvízy, byla spousta odměn. Zábavnou formou jsme poskytovaly určité rady, například co si vzít s sebou do nemocnice, jak se stravovat a další, které dětem a rodičům může poskytnout dětská sestra. Zájemci zkoušeli přebalovat miminko, vázat rány, poskytovat první pomoc atd.

Profesor Švejcar by se radoval

Dvacátý osmý duben byl pro dětskou sestru Líbu Krulišovou zvláště slavnostním. Na Novoměstské radnici v Praze byla za účasti mnohých osobností – autorů, garantů, příznivců – pokřtěna kniha pro rodiče, odborníky i zájemce Péče o dítě. Jde o nové, přepracované vydání původní publikace našeho předního pediatra prof. Josefa Švejcara, DrSc., kterou vydal JUDr. Karel Havlíček (Havlíček Brain Team). Modernizace textu se na základě nových poznatků vědy ujal kolektiv špičkových odborníků, převážně lékařů pod vedením MUDr. Pavla Frühaufa, CSc. Libuše Krulišová jako jediná v autorském kolektivu zastupuje sestry. Na základě svých odborných znalostí, ale i svých zkušeností maminkovských a babičkovských a také zkušeností maminek, které za svoji kariéru poznala, připravila do knihy jednu velkou kapitolu (Pečujeme o děťátko) rozčleněnou na několik podkapitol. Pro maminky bude jistě přínosem přečíst si o péči o novorozence a batole, dozvědět se, jak správně manipulovat s miminkem, o zásadách hygieny, oblečení, spánku, o tom, jak má vypadat pobyt venku, jak nakládat s hračkami, a na závěr ještě „nasát“ několik dobrých praktických rad „nad zlato“. Jsem si jista, že Líba Krulišová by svým příspěvkem udělala původnímu autorovi knihy (podle niž pečovaly o své děti dnešní babičky) Josefu Švejcarovi velkou radost. Mateřství a ženy byly pro něj svaté, zdravotním sestrám věřil a nesmírně si jich vážil.

Jarmila Škubová

 

• tisk
• předplatit si