Číslo 5 / 2009
Nursing, 2008, 38, č. 4
Přinášíme výběr z obsahu časopisu Nursing, 2008, 38, č. 4, který je k dispozici v knihovně NCONZO. V případě zájmu o některý z uvedených článků vám rádi zašleme xerokopii, můžeme zajistit i jeho překlad (překladatelské služby účtujeme dle ceníku knihovny).
LEIGHTON SC. The spin on apheresis (Aferéza – seznámení s touto mnohostrannou léčebnou metodou založenou na separaci jednotlivých složek krve. Co může udělat sestra pro bezpečí dárce i pacienta): 29–31.
Při aferéze jsou složky krve (červené nebo bílé krvinky, krevní destičky nebo plazma) separovány po odběru krve pomocí speciálních přístrojů pracujících na principu odstředivky – separátoru krevních buněk. Část buněk je z krve tímto způsobem odebrána a zbývající složky krve jsou vráceny dárci nebo pacientovi zpět do žíly. Existuje mnoho druhů aferézy, které léčí různá onemocnění, např. iniciují tvorbu kostní dřeně u pacientů po chemoterapii, působí na reakci štěpu proti hostiteli apod.
Odběr krve může být naprogramován tak, aby z krve byly separovány pouze určité složky krve. Zbývající složky při návratu do žíly pacienta mohou být doplněny náhradní tekutinou. Většinou se odebírá maximálně 15 % objemu krve pacienta. Odebraná krev se smíchá s koagulačním prostředkem, aby se zabránilo sražení krve, odstředivka separuje částice podle velikosti a hustoty – tato procedura může probíhat kontinuálně nebo cyklicky. Délka procedury se velmi různí podle mnoha faktorů, např. druhu procedury a objemu odebrané krve.
Článek uvádí různé postupy aferézy, jejich indikace, vysvětluje jejich podstatu, např. sběr periferních kmenových buněk (k obnově buněk kostní dřeně po vysokých dávkách chemoterapie), sběr granulocytů (bílé krvinky dárce se používají u pacientů po transplantaci kostní dřeně, kteří mají rozsáhlou infekci), leukoferézu (deplece leukocytů), odstraňování destiček z krve (podobné jako leukoferéza), výměnu plazmy apod.
Praktické rady pro sestru jsou zaměřeny na úkony před procedurou (např. kontrola informovaného souhlasu pacienta, jeho informovanosti ohledně podstaty, výsledků i možných nežádoucích účinků procedury a její délky), je zdůrazněn význam sledování pacienta během procedury, aby se zabránilo možným komplikacím, které jsou vyjmenovány a vysvětleny.
MURPHY K. Shedding the burden of depression and anxiety (Deprese a úzkost – jak může sestra pomoci svému pacientovi překonat vyčerpávající projevy těchto běžných duševních chorob.): 34–41.
Článek seznamuje sestry s podstatou těchto chorob, s nejnovějším výzkumem a možnostmi sesterských intervencí. Deprese a úzkostné poruchy jsou dnes nejrozšířenějšími duševními poruchami v USA. Velmi negativně ovlivňují kvalitu života a v některých případech mohou být životu nebezpečné. Sestry se tedy mohou setkat s takto postiženými pacienty v jakémkoliv prostředí.
Jsou popsány možné příčiny vzniku těchto poruch (genetické faktory jsou z nich nejsilnější), jejich podstata, klinické příznaky a různé druhy (výrazná deprese, která může ovlivnit chuť k jídlu, kvalitu spánku, pracovní výkon i mezilidské vztahy, je diagnostikována na základě současného výskytu nejméně pěti příznaků uvedených v článku, dále dystymie, která je podobná depresi, ale má mírnější příznaky, a pět druhů úzkostných poruch).
Léčba těchto poruch může být medikamentózní, která je nejúčinnější a relativně bezpečná, dále psychoterapie (např. kognitivně-behaviorální léčba zaměřená na změnu myšlení, psycho-dynamická terapie – individuální nebo skupinová – založená na vlivu podvědomí a zážitků, které obsahuje, na náš psychický stav, a další), elektrokonvulzivní terapie, stimulace vagu a transkraniální magnetická stimulace.
Úloha sestry spočívá v hodnocení a ochraně pacienta, především před možnými nežádoucími účinky medikamentózní léčby i před sebou samým (suicidální myšlenky a plány), s tím související monitorování pacienta, edukace pacienta i jeho rodiny. Tabulka uvádí přehled nejčastěji používaných léků. Nejúčinnější formou léčby je kombinace léků a psychoterapie.
EDMONDSON D, SCHIECH L. Esophageal cancer – a tough pill to swallow (Karcinom jícnu – rizikové skupiny obyvatel, stanovení diagnózy, úloha sestry při terapii): 44–50.
Karcinom jícnu je choroba, která je v mnoha případech diagnostikována až v pozdním stadiu, a je proto často smrtelná. Vyznačuje se velmi agresivním zhoubným bujením., riziko onemocnění se zvyšuje s věkem (téměř polovina nemocných je starších 70 let) a u mužů se vyskytuje třiapůlkrát častěji než u žen. Dělí se na dva hlavní typy – spinocelulární karcinom a adenokarcinom jícnu.
Článek uvádí rizikové faktory vzniku obou typů, podezřelé příznaky, např. obtížné polykání, různé způsoby terapie (chirurgický výkon, radioterapie, chemoterapie, cílená léčba a další). Názorně, pomocí obrázků, jsou popsány různé chirurgické výkony, průřez zdravou i nemocnou tkání jícnu.
U každé z uvedených terapií jsou přehledně popsány činnosti sestry, zvláště pomoc pacientovi při zvládání nežádoucích účinků chemoterapie, nutriční problémy a případná paliativní opatření. Velký důraz je kladen na psychickou podporu pacienta i jeho rodiny po stanovení diagnózy i při léčbě a uzdravování.
D ́ARCY Y. First strike: Does preemptive analgesia work? (Je preemptivní analgezie účinná?): 52–55.
Článek nabízí zamyšlení nad touto kontroverzní metodou tišení bolesti. Preemptivní analgezie znamená použití určitého postupu nebo podání určitého léku před operací za účelem zmírnění nebo snížení pooperační bolesti. Někteří lékaři věří, že preemptivní analgezie pomáhá pacientům překonat pooperační bolesti a snižuje potřebu opioidů tím, že blokuje systém zpracování bolesti těla a omezuje reakce na bolestivé periferní stimuly. Jiní lékaři však tvrdí, že tato koncepce není podložena výzkumem. Článek podává přehled dosavadních výsledků výzkumu, rozdělených podle způsobu použití analgetik.
PhDr. Kateřina Drábková, NCONZO, Brno (katerina@knihovna.nconzo.cz)
