Dětská traumatologie

Úrazy představují závažný zdravotnický, ekonomický a společenský problém na celém světě. Ve státech OECD vzrostl podíl úmrtí v důsledku úrazů za posledních 25 let z 25 % na 37 %. V důsledku úrazů ve státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, sdružuje 30 členských států oddaných demokracii a tržnímu hospodářství) každoročně umírá 20 tisíc dětí (v rozvojových zemích přibližně 1 milión dětí ve věku 0–14 let).

V České republice jsou úrazy nejčastější příčinou úmrtí dětí a mladých dospělých (ročně zemře na následky úrazu až 300 dětí). Zraněných dětí však nemocnice ročně hospitalizují na 30 tisíc. Tisíce z nich přežívají s trvalými následky.

Nejnebezpečnějším místem pro dítě je vlastní domov

Rodiče si často neuvědomují, že nebezpečí úrazu číhá doma na dítě na každém kroku. A právě Nejrizikovějším obdobím je batolecí věk, kdy se dítě snaží všechno objevovat, na všechno si sáhnout. Drtivá většina domácích úrazů se stane za dohledu dospělých. Co tedy hrozí a jak tomu zabránit?

• Kuchyň: nože – pořezání, vařicí voda, polévka – popálení, igelitové a mikrotenové sáčky – hrozí udušení, uklouznutí na podlaze.

• Schodiště: vhodné zábrany (v horní i dolní části schodiště), ploty a zábradlí – bez možnosti prostrčení hlavy.

• Neúmyslné udušení v posteli rodičů – dítě by mělo spát vždy v samostatné postýlce v blízkosti rodičů.

• Jedovaté květiny, léky, saponáty – otrava.

• Drobné předměty (mince, jehly, špendlíky, knoflíky) – uvíznutí v trávicím traktu.

• Popcorn, burské oříšky, rozinky, slupky od ovoce – mohou snadno zablokovat dýchací cesty.

• Ostré rohy, hrany nábytku – nejnebezpečnější je úraz rozbitým sklem.

• Pády z přebalovacích pultů, postelí, stolů, pater, žebříků.

• Poranění psem – nenechávat s ním dítě samotné.

• Utonutí – jezírko na zahradě, bazén, ale i napuštěná vana, kbelík připravený k úklidu.

• Nezajištěná okna a balkóny – vypadnutí.

Nebezpečí číhá i na hřištích, při využití volného času Falešný pocit bezpečí vzbuzují často dětská hřiště. Následky úrazů, které zapříčinila nevinná dětská hra, bývají často vážné.

• Houpačky a kolotoče – pády, špatně odhadnutelná vzdálenost blížícího se dítěte, nevyhovující stav, poranění končetin o mechanismus nářadí.

• Kovové zeměkoule – lépe vyhledávat nová hřiště s dřevěnými atrakcemi.

• Střepy, injekční stříkačky v pískovišti – pořezání, nákaza.

• Klacky – úrazy očí.

• Horolezecká stěna – pády.

• Špatně upevněné nářadí (fotbalová branka, prolézačky) – pády.

• Výfuky motorek – popálení.

• Koloboty - nebezpečný hit

• Kůň – kopnutí, pády.

• Voda (řeka, rybník, bazén) – tonutí, skoky do vody, poranění se o předměty pod hladinou.

• Kolečkové brusle, skateboardy, kola, lyže, brusle, sáně – nutno používat přilby, chrániče a rukavice. Helma může zachránit i život! 

Dítě mnohdy neuhlídá ani škola

Kdy se bojí učitelé o bezpečnost svých svěřenců nejvíce? O přestávkách, i když nejvíce úrazů se odehrává v hodinách tělocviku (zhruba polovina všech školních zranění).

• Nesprávná obuv, honění po chodbách – pády, procházení sklem, nárazy, např.: kliky, parapety.

• Klouzání po zábradlí, v zimě namrzlé venkovní zábradlí – olizování.

• Nebezpečné předměty, např.: nože, petardy, zapalovače.

• Míčové hry – fraktury, úrazy hlavy.

• Nekvalitní nebo špatně upevněné nářadí v tělocvičnách.

• Strkání se v jídelnách – pořezání o rozbité nádobí, uklouznutí po vylitém čaji či polévce, opaření horkou polévkou.

• Šikana a násilí ve školách.

Nejkrutější bývají dopravní úrazy

Právě na ulicích a silnicích přichází o život nejvíce dětí. Ty, které dopravní zranění přežijí, mají velmi často vážná trvalá postižení.

• Děti s walkmany na uších nebo s mobilem v ruce přecházejí silnici – pozor na nepozornost dětí.

• Při hře se míč zakutálí na silnici – dítě neodhadne vzdálenost ani rychlost blížícího se auta, dítě do 7 let věku si myslí, že jeho vjemy se přenášejí na ostatní osoby (schované za autem vidí přijíždějící auto a domnívá se, že řidič ho vidí také).

• Dítě držící se ruky jiné osoby se může kdykoliv nečekaně vytrhnout a vběhnout do silnice.

• Špatné přecházení silnice.

• Autosedačky v autě – dnes jsou ze zákona povinné pro děti do 12 let a osoby do 150 cm – schválené sedačky mají štítek s písmenem E a normou R 44.

• Dítě si samo otevře dveře auta a vystoupí z vozu – používat dětské bezpečnostní pojistky.

• Dítě ponechané nakrátko samo v autě – zatáhnout ruční brzdu, zařadit rychlost a vyndat klíčky ze zapalování.

• Jízda na kole – nutnost používání ochranných pomůcek – helmy, chráničů a rukavic; helmu by dítě mělo mít neustále na hlavě (i na lesní cestě).

Trauma skóre, transport

Stav poraněného dítěte je třeba zhodnotit, stanovit priority odborného postupu a zajistit odpovídající ošetření, včetně dopravy do místa, kde bude toto ošetření dostupné. Zranění mívají různou závažnost, některá nevyžadují ani hospitalizaci, lze je ošetřit ambulantně. Asi u čtvrtiny poraněných dětí je však stav natolik vážný, že je nutný transport do zdravotnického zařízení, které disponuje potřebnou zkušeností a vybavením.

Skórování Systém PTS (Pediatric Trauma Systém) je založen na hodnocení šesti ukazatelů a každému přikládá jednu za tří kategorií závažnosti postižení (tab. 1)

Skóre 8 a nižší představuje vážné poranění a riziko úmrtí, zatímco skóre 9 a vyšší je příznačné pro méně závažná poranění s vysokou pravděpodobností velmi dobrého výsledku.

Modifikovaný glasgowský skórovací systém je pro děti nejvhodnější a jeho používání se osvědčilo. Hodnotí závažnost poranění hlavy a mozku (tab. 2).

Součet skóre < 12 naznačuje těžké kraniocerebrální poranění. Součet skóre < 8 naznačuje potřebu intubace a ventilace. Součet skóre < 6 je indikací k monitoraci intrakraniálního tlaku.

Transport. V optimálním případě má být dítě převezeno na dětské traumatologické pracoviště, kde mu lze poskytnout co nejkvalitnější pomoc a definitivní léčení. Dítě lze samozřejmě převést k nejnutnějšímu ošetření na bližší pracoviště a po stabilizaci stavu je ihned dále směřovat na místo definitivního ošetření. V každém případě je ale bezpodmínečně nutné vycházet z nezbytnosti vždy udržet volné dýchací cesty, dostatečnou alveolární ventilaci, zastavit zevní krvácení, udržet normovolémii, stabilizovat zlomeniny a nedopustit prochlazení.

Vstupní zhodnocení stavu

Při přijetí je nezbytné rychlé prvotní zhodnocení, jehož priority jsou: průchodnost dýchacích cest, dostatečná výměna plynů v plicích, účinný krevní oběh, hloubka poruchy vědomí, udržení tělesné teploty.

Po krátkém, přechodném období, kdy by mělo být bezprostřední ohrožení života odvráceno a stav alespoň přechodně stabilizován, lze přistoupit k sekundárnímu zhodnocení stavu, které je již podrobnější, probíhá pod menším časovým tlakem a mělo by ozřejmit celý rozsah postižení.

Úrazy hlavy, kraniocerebrální poranění

Kraniocerebrální poranění je častou příčinou úmrtí v dětském věku nebo trvalého postižení neurologického a psychického vývoje dítěte. Na naší ambulanci často ošetřujeme děti po pádech z výšek. Nejčastěji to bývá pohmoždění hlavy. Je nutné dítě pečlivě vyšetřit, protože může utrpět rovněž otřes mozku – komoci mozkovou, případně jiná závažnější mozková poranění. RTG vyšetřením lebky je možné odhalit eventuální fraktury skeletu lebky. Pokud nejde o vpáčený typ zlomeniny, pak relativně častá prasklina lebky vyžaduje eventuální krátkodobou hospitalizaci, při které je nutno vyloučit jiná intrakraniální poranění (především krvácení do mozku). V současné době terapii těchto zranění zajišťuje neurochirurgie.

Poranění hrudníku a plic

Poranění hrudní stěny a nitrohrudních orgánů není u dětí příliš časté. Kolem 90 % hrudních poranění je způsobeno tupým poraněním. Penetrující poranění se vyskytuje ve vyšší frekvenci u dospívajících. Nejčastější příčinou jsou autonehody (spolujezdec v autě 40 %, poražení autem 35%), pád z výšky 10 % a pád z kola 7 %. Relativně častým zraněním je pohmoždění plíce – kontuze, která může být příznakově chudá a na RTG snímku (během prvních 24–48 hodin) nedetekovatelná. Mezi následné symptomy patří tachypnoe, dyspnoe, popř. hemoptýza se zhoršujícími se plicními funkcemi. Zde je indikováno CT vyšetření plic. Léčení plicní kontuze je většinou symptomatické, při progresi je nutná umělá plicní ventilace. Dále se můžeme setkat se zlomeninami žeber, pneumotoraxem nebo hemotoraxem.

Poranění jícnu a bránice

Tupá nebo penetrující poranění jícnu bývají v dětském věku vzácná. Nejčastější příčinou penetrujícího poranění jícnu jsou diagnostické a terapeutické výkony (iatrogenní poranění). Perforace může vzniknout i spolknutím ostrého cizího předmětu, požitím louhu nebo kyseliny. A někdy po poranění hrudníku. Při každém podezření na perforaci jícnu je nutné kontrastní vyšetření jícnu vodnou kontrastní látkou k určení lokalizace a velikosti perforace. Malá perforace, včas rozpoznaná, může být léčena konzervativně (nazogastrická sonda, antibiotika, parenterální výživa při vyloučení perorálního přijmu potravy). Větší perforaci je nutno řešit chirurgicky. Poranění bránice je u dětí vzácné. Nejčastěji je způsobeno tupým nárazem při autonehodě nebo při pádu z výšky, kdy dochází k rupturám bránice. Při ruptuře bránice se orgány z dutiny břišní přesunují do dutiny hrudní. Poranění bránice se vždy řeší chirurgicky.

Poranění jater a žlučových cest

K tomuto poranění dochází většinou při autonehodách nebo pádu z výšky. Závažným problémem v léčení jaterního poranění je zvládnutí velkého krvácení. V současné době se 75–85 % případů tupého poranění jater daří léčit konzervativně. Je to umožněno přesným sledováním pacienta na JIP (přísný klid na lůžku, totální parenterální výživa, nazogastrická sonda, léky ovlivňující srážlivost a krvácivost) a neinvazivním diagnostickým sledováním pomocí ultrazvuku a CT vyšetřením. Při otevřeném poranění je vždy indikována laparotomie. Je nutné dlouhodobé ambulantní sledování dětí, do úplného vstřebání hematomu. Děti se musí 3–6 měsíců vyvarovat fyzické aktivity.

Poranění sleziny

Jde o poranění parenchymatózního orgánu. U dětí bývá poraněna častěji slezina než játra. Názory na léčení poraněné sleziny se za posledních 30 let výrazně změnily. Dříve se rutinně prováděla splenektomie, dnes převládá snaha o konzervativní terapii (stejná jako u poranění jater). A v případě nutnosti chirurgického zásahu je snahou provést záchovný výkon. Také u těchto dětí je nutné dlouhodobé ambulantní sledování, provádění ultrazvukových kontrol a vyvarování se fyzické námahy 3–6 měsíců od úrazu.

Poranění pankreatu

Poranění pankreatu je u dětí vzácné. Nejčastější příčinou jsou tupá poranění břicha – pád z kola přes řidítka. Závažná poranění pankreatu vyžadují dlouhodobou hospitalizaci. Dle klasifikace poranění je indikována konzervativní léčba (monitorace na JIP, prevence a léčba poúrazového šoku, totální parenterální výživa, preventivní podávání antibiotik) nebo chirurgická intervence. Funkce pankreatu zůstává většinou zachována. Pouze po totální pankreatektomii je nutná substituční enzymatická a hormonální léčba.

Mezi poúrazové komplikace patří poúrazová pseudocysta pankreatu (cystická dutina bez vlastní výstelky, vzniklá ve zhmožděném parenchymu žlázy). Velká část pseudocyst se spontánně resorbuje a nevyžaduje terapii, pouze dlouhodobé sledování.

Poranění ledvin

Trauma urogenitálního ústrojí je u dětí po úrazech kraniocerebrálních jedním z nejčastějších poranění. Polovina dětí má přitom současně přidružená traumata. Všeobecně lze pokládat traumata, která lze léčit konzervativně s eventuální drenáží katetrem, za lehká či střední, a traumata, která vyžadují chirurgický zákrok, za těžká.

Nejčastěji se setkáváme s kontuzí ledvin, která se klinicky manifestuje hematurií. Při pozitivním ultrazvukovém nálezu a nálezu krve v moči se dítě vždy hospitalizuje. Je nutné opakované sledování ultrazvukem a vyšetření moči na mikroskopickou hematurii.

Při ruptuře ledviny se musí posoudit, zda je postižen pouze parenchym ledviny – léčba je konzervativní. Pokud se ukáže únik moči z dutého systému, je indikována operace.

Cizí tělesa v GIT

U dětí jde o poměrně častou diagnózu. Většina cizích těles spontánně projde přes trávicí trakt bez problémů. Pokud je těleso RTG kontrastní, provádí se RTG vyšetření trávicího ústrojí (od řezáků ke konečníku). Při průkazu cizího tělesa v GIT je rodičům doporučeno podávat dítěti stravu hojně zbytkovou (chléb, zelí, tvaroh, strouhaná jablka, mrkev atd.). Dále je nutné pečlivě prohlížet stolici. Pokud těleso do 7–10 dnů nevyjde, opakuje se RTG vyšetření a eventuálně se dítě přijímá k endoskopickému vynětí tělesa – jen tehdy, je-li ještě v žaludku. Pokud je cizí těleso již ve střevech, indikuje se chirurgická revize.

Chemická poranění horní části GIT 

Nejčastěji jde o požití náhodná a v této skupině jsou v 95 % postiženy děti do 5 let věku (80 % dětí do 2 let). Druhou skupinou jsou adolescenti, u kterých jde často o následky suicidálních pokusů. Důležitá je první pomoc, kdy podáváme větší množství vlažné vody či čaje. Nemocniční péče o pacienta spočívá v pečlivé monitoraci a observaci. Základem je protišoková léčba, infúzní terapie a parenterální výživa, zavedení nazogastrické sondy, užití širokospektrých antibiotik a iniciální podání kortikoidů. Nedílnou součástí je tlumení bolesti. Při respiračních obtížích je nutná endotracheální intubace. V léčbě možných striktur jícnu se uplatňují zejména opakované balónkové dilatace. Při neúspěchu je v některých případech nutné přistoupit k operačnímu řešení (výživová gastrostomie, resekce postižené části jícnu nebo náhrada jícnu žaludkem či střevem).

Popáleniny

Kůže je největším orgánem těla, zabezpečujícím schopnost existence v zevním prostředí (identický obal jedince, ochrana vnitřních orgánů, bariéra vstupu infekce, termoregulace, regulace ztráty tekutin). Poranění je vždy bolestivé, šokující, život ohrožující; rovněž tak i výrazně život komplikující ve svých důsledcích (jizvy, deformity, omezení hybnosti). Závažnost poranění je dána věkem, lokalizací, rozsahem a hloubkou popálení. Nejvíce jsou ohroženy věkové skupiny do 2 let a nad 60 let věku. Dětská kůže je jemnější, náchylnější k termickému postižení, lépe se však hojí. Kůže ve stáří je hůře živená, minimálně hydratovaná, tenká, špatně se hojí.

Hospitalizaci vyžaduje popálení obličeje, krku, rukou, plosek nohou a genitálu. Dále se hospitalizuje vždy, když je rozsah popálení větší než 5 % u batolat, 10 % u dětí do 10 let, 15 % u dětí do 15 let a 20 % u dospělých. Rozsah popálenin stanovíme u dospělých podle „pravidla devíti“ (hlava 9, ruce po 9, nohy po 18, hrudník 18, záda 18, genitál 1). U dětí ale toto pravidlo není vhodné. Jako bazální orientace o rozsahu postižené plochy lze použít pravidlo „ dlaně“ – dlaň dítěte = 1 %. Pro hodnocení rozsahu dětských popálenin je vhodnější tabulka podle Lunda-Browdera. Hloubka postižení se podle mezinárodní klasifikace dělí: 1) povrchové – částečné poškození kůže se zachováním folikulů a mazových žlázek; 2) hluboké – ztráta kůže v celé tloušťce. Tuto hloubku určujeme tzv. testem kapilárního návratu:

• červená spodina pod tlakem prstu bledne, po jeho oddálení se opět barví = kapilární řečiště je zachováno, postižení je povrchové, čití zachovalé;

• spodina je bledá nebo pod tlakem prstu bledne a po jeho oddálení nejeví známky kapilárního návratu = ischémie až odúmrť tkáně, čití je vymizelé,

Popáleniny dělíme podle hloubky postižení kůže na 4 stupně:

1. Zarudnutí, otok.

2. Puchýř s růžovou, eventuálně červenou spodinou, dobrý kapilární návrat, zachovalé čití, rychle se hojí.

3. Spodina s výbledem, negativní kapilární návrat, špatně se hojící nekróza.

4. Ztráta celé tloušťky kůže s možným postižením dalších tkání (svaly, kosti), Nejčastější příčinou popálenin v dětském věku je opaření horkým nápojem (káva 27 %, čaj 22 %) a horkou vodou (24 %). Dále jsou to úrazy v domácnosti, při vaření – trouba, plotýnka, hrnce na stole. Největší devastaci tkáně působí elektrický proud a úrazy bleskem.

V přednemocniční péči je nejdůležitější účinná a správná první pomoc, zejména odstranění zdroje tepla (uhašení ohně, svlečení nasáklého oděvu), a dále chlazení, nejlépe vodou teplou 8  ̊C, po dostatečně dlouhou dobu. Pozor ale na celkové podchlazení. Naprosto zakázané je užití ledu, který zvýší vazokonstrikci s prohloubením nekrózy tkáně.

Ambulantní lokální ošetření menších popálenin: po dezinfikování pomocí Betadine, popř. umytí betadinovým mýdlem, se na postižené místo přiloží mastný tyl a hydroaktivní koloidní gelové krytí (nyní např. Flamigel, Flaminal, dříve známý Aquagel). Tyto hydrogelové obvazy zabraňují pronikání infekce do rány s velkou absorpční kapacitou. Absorbují sekret z rány, kterou současně dekontaminují, urychlují granulaci a epitelizaci z okrajů, zabraňují přerůstání hypertrofických jizev. Flaminal navíc působí na nekrózy a pomáhá k jejich odloučení. V naší současné praxi je to nejčastější způsob ošetřování kožních defektů. Důležité je připomínat rodičům, aby dítěti podávali dostatek tekutin, popř. doporučujeme analgezii (většinou Paralen nebo ibuprofen).

Při větším rozsahu popálenin je nutná hospitalizace, kdy se kromě lokálního ošetření musí poskytnout i péče celková. Dítěti se musí zajistit žilní vstup pro podávání infúzí (zejména během prvních 24 hodin), zavést močový katetr pro sledování hodinové diurézy. Při retenci je nutno podat diuretika. Musí se sledovat vitální funkce, při velkém rozsahu popálenin je indikována UPV. Velice důležitá je analgezie a sedace. Monitoruje se vnitřní prostředí (glykémie, minerály, bílkovina, krevní obraz a CRP). Při rozsahu popálenin nad 10 % se dále zavádí nazogastrická sonda. Antibiotika se indikují také při rozsahu popálenin nad 10 % nebo při bakteriálních komplikacích. Pokud je u dítěte pozorován protrahovaný šok při neefektivní terapii, podávají se kortikoidy. Absolutní indikace kortikoidů je při inhalačním traumatu (kortikoidy působí protiedematózně). Převazy popálenin se provádějí podle stavu pacienta, nejdříve však za 48 hodin po přijetí, dále ve 3–4denních intervalech. Je-li potřeba, provádějí se v celkové anestezii. Po propuštění do domácí péče dochází dítě na ambulantní převazy i 2–3 měsíce.

Doléčení ploch po popáleninách: Jizvy po popáleninách je dobré promazávat (např. měsíčková mast) a masírovat (tlakové masáže). Pokud je jizva keloidní, mohou se použít speciální masti Contractubex gel nebo Dermatix gel. Dále jsou vhodné tlakové obvazy, tlakové obleky, laser terapie biostimulačním laserem. S odstupem možno dle potřeby provést korekci hypertrofických a deformujících jizev.

Poranění pohybového aparátu

Lze je dělit na poranění jednotlivých funkčních částí, tj. poranění kostí, kloubů a jejich adnex, svalů a šlach. Patologické obrazy poranění jsou různé. Vždy může nastat kontuze s obrazem pohmoždění tkáně s vývojem hematomu. U kostí jde hlavně o zlomeniny. Obraz zlomenin je různý, od pouhých fisur až po tříštivé, otevřené, ztrátové zlomeniny. Poranění kloubů rozdělujeme podle závažnosti od formy lehké distorze (kdy jde spíše o distenzi kloubního pouzdra a vazů), přes těžkou distorzi i s možnými trhlinami vazivových struktur až po luxace a luxační zlomeniny jako nejzávažnější poranění kloubu. U svalu je nejzávažnějším poraněním jeho ruptura, např. spojení sval – šlacha, nebo v samostatné tkáni svalu. Šlachy bývají poraněny tak, že jejich ruptury diagnostikujeme buď přímo v průběhu šlachy, nebo v místě úponů. Léčba poranění pohybového aparátu v dětském věku. Jejím cílem je snaha vytvořit podmínky pro rychlé a dokonalé zhojení poraněných tkání bez výskytu časných nebo pozdních komplikací. Základní postup léčby spočívá v dodržení postupu standardních kroků:

1) Diagnóza – u poranění pohybového aparátu bývá poměrně jednoduchá. Opírá se o anamnézu, klinické vyšetření dítěte, prostý snímek skeletu ve dvou na sebe kolmých rovinách (standardní projekce), vyšetření ultrazvukem (když přetrvává chrupavčitý model skeletu, když chceme odhalit eventuální náplň kloubu či hematom nebo poranění šlach a svalů), CT vyšetření (vhodné u poranění páteře, pánve a velkých kloubů) a vyšetření MRI (pro diagnostiku měkkých tkání kolene, ramene nebo oblasti páteře).

2) Repozice – při léčení dětských zlomenin se snažíme postupovat spíše konzervativně. Bohužel i zde jsou výjimky, kdy je nutné přistoupit k vyššímu stupni léčby. Jde o speciální manévr či manévry, jejichž úkolem je napravit posun úlomků zlomeniny. Vždy je nutný individuální přístup k dítěti a zmírnění či eliminace bolesti. Krátkodobá celková anestezie je jistě nejbezpečnější metodika.

3) Stabilizace – znamená zabezpečení nehybnosti zlomeniny, a to buď konzervativně – sádrovou dlahou či sádrovým obvazem, nebo operačně (např. fixace pomocí Kirschnerových drátů nebo zevních fixátorů).

4) Fyzikální terapie – je nedílnou součástí léčby poranění pohybového aparátu. Pohyb, a tedy normální funkce pohybového aparátu, zabraňuje atrofii svalstva, kloubním kontrakturám, změnám trofiky končetin a zrychluje a zkvalitňuje fyziologické hojení. Intenzita rehabilitace musí být přímo úměrná postupu hojení. Nadměrná pohybová aktivita vede ke zpomalení hojení. Přiměřená pohybová aktivita je prospěšná.

Polytraumata

Jsou-li poranění vícečetná a kombinující se, hovoříme o sdružených poraněních. Zvláštní skupinu tvoří tzv. polytraumata. Jde o mnohočetné (sdružené) poranění několika orgánových systémů nebo tělní oblasti, spojené s postiženími základních životních funkcí – dýchání, oběhu, vědomí a vnitřního prostředí, která vedou k bezprostřednímu ohrožení života. Léčení polytraumat vyžaduje přesně koordinovanou spolupráci jednotlivých odborníků při dané strategii vyšetřovacích a léčebných postupů. Toho lze dosáhnout na lůžkách CDT – center dětské traumatologie, specializovaných pracovišť pro léčbu dětských traumat. V České republice jich funguje osm – FN Motol, Praha, FTNsP Praha, FN Hradec Králové, FN Ostrava, FN Plzeň, MN Ústí nad Labem, nemocnice České Budějovice, FDN Brno.

(Učební text e-learningového kursu společnosti INES International, Ltd. Redakčně upraveno.)

 

• tisk
• předplatit si