Číslo 5 / 2009
Co život dal a vzal
Mgr. Alice Strnadová, MBA předsedkyně sekce primárních sester ČAS
Moje kariéra je už dlouhá, a tak ji shrnu jen ve stručnosti. Po maturitě jsem pracovala jako všeobecná sestra na gynekologickém a později urologickém oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice (FTNsP), kde jsem se po dalším vzdělání stala vrchní sestrou. Od roku 2000 jsem vedoucí oddělení individuálního programu péče ve FTNsP. Vystudovala jsem vysokou školu, získala titul Mgr. a MBA. Od roku 2007 jsem vedoucí katedry managemetu a řízení Ústavu práva a právní vědy. O rok později jsem se stala odbornou asistentkou 1. LF UK Praha.
Zavzpomínám-li na své iluze a představy, se kterými jsem vstupovala na své první pracoviště a porovnám-li je s dnešní realitou a s více než dvacetiletými zkušenostmi, necítím zcela popravdě hořkost. Vybavují se mi především jedinečné osobnosti, které mne obklopovaly, se kterými jsem měla možnost setkat se a které mi byly vzorem. S trochou nostalgie si připomínám jedinečné mezilidské vztahy, které jsme mezi sebou vždy měli, vzájemně si pomáhali, byli si oporou, rádci, kamarády... Technický pokrok, zvláště ve zdravotnictví, šel „mílovými“ kroky vpřed, ale kolegialita a přátelství zůstalo, a to mne velice těší. Přiznám se, že i já jsem po roce 1990 uvažovala o odchodu do soukromého sektoru – mimo svůj obor, nikdy jsem však nenašla dostatek odvahy a síly opustit profesi. Můj muž tu odvahu měl, a tak když nyní porovnáme, co nám život dal a vzal, konstatujeme, že mně zůstaly ideály a nelehké životní poslání, jemu život přinesl mnoho zklamání z dnes již bývalých přátel, ale i úspěch a hmotné zabezpečení.
Když začaly naše dcery vyrůstat, pochopila jsem, že je nutné stále se vzdělávat, pracovat na sobě, a aby se dalo něco změnit, je třeba i vytrvat. Ono „něco“ se dá těžko definovat, neboť každý malý krok ke změně je těžký, obzvláště v naší profesi. Ale když jsem si uvědomila, že nejdřív musím začít u sebe, bylo to pro mne jakýmsi začátkem. Prožila jsem samozřejmě i nelehká období, kdy jsem měla chuť všeho nechat a odejít, ale nakonec jsem zatím vždy „odolala“.
V současné době vedu oddělení s pěti lékaři, kteří měli zpočátku problém s akceptací faktu, že jejich nadřízená je jen „sestra“, ale postupně jsme překonali i tento předsudek. Pro osobní pocit užitečnosti učím i na 1. lékařské fakultě, kde předávám svoje zkušenosti medikům a mladším kolegyním, zároveň jsem vedoucí katedry managementu a řízení na Ústavu práva a právní vědy v Praze a v neposlední řadě jsem i předsedkyní sekce primárních sester ČAS.
