Ženy, které měnily zdravotnictví 7. – Jarmila Roušarová (1900–1979)

Sestra Roušarová pracovala jak v nemocnicích, tak ve veřejné a komunitní péči i v ošetřovatelském školství. Významně se podílela na otevření ošetřovatelských škol na Moravě.

Jarmila Roušarová navštěvovala Státní ošetřovatelskou školu v Praze v letech 1922–1924 stejně jako Anna Rypáčková. Měla s ní podobný osud i v tom, že také v dětství ztratila oba rodiče. Neměla možnost jít studovat. Často ale vzpomínala na těžkou nemoc své maminky, kdy pobývala v různých nemocnicích a toužila být „užitečnější“ než v obchodě, kde pracovala. Brzy potom, co se stala plnoletou, opustila práci, která ji nenaplňovala, protože víceméně náhodně zjistila, že existuje dvouletá ošetřovatelská škola. A jak sama napsala, toto náhodné zjištění jí ukázalo cestu k povolání, jehož volby nikdy nelitovala. Pro Jarmilu Roušarovou bylo typické, že šla vždy tam, kde toho bylo nejvíc zapotřebí. Pracovala jak v nemocnicích a ve veřejné a komunitní péči, tak v ošetřovatelském školství a ČSČK.

Kariéra sestry – krok po kroku

Po absolvování ošetřovatelské školy byla vybrána, aby pracovala na školní stanici na I. klinice vnitřních nemocí prof. Syllaby ve Všeobecné nemocnici v Praze. Zde vedla práci žákyň. Na klinice pracovaly pouze diplomované sestry a žákyně ošetřovatelské školy. Po roce přešla na infekční oddělení Městské nemocnice na Bulovce. Od dubna 1927 byla vyzvána k práci ve Zdravotní stanici ČSČK v Praze na Hradčanech. Červený kříž ji v roce 1928 vyslal na roční studia do mezinárodního kursu pro sestry pracující ve veřejném zdravotnictví při Bedford College v Londýně. Po návratu odešla pracovat do Brna, kde zastávala funkci vedoucí sestry Ošetřovatelské a zdravotní služby v rodinách (OZSR). Významně se zde podílela na budování terénní ošetřovatelské péče. Po půlročním studiu na Vyšší škole sociální péče v Praze v roce 1930 se opět vrátila do Brna jako referentka pro ošetřovatelství a lidovýchovu při moravskoslezské divizi ČSČK. Připravovala otevření ošetřovatelských škol např. v Moravské Ostravě (1937), v Brně (1939), rozšiřovala síť OZSR v dalších moravských městech. Organizovala desítky kursů, přednášela po celé Moravě a Slezsku péči o dítě, ošetřovatelství nemocných v rodině, první pomoc, správnou výživu apod. Z Brna byla odvolána do Ústředí československé ochrany matek a dětí, kde v letech 1932–34 zastupovala diplomovanou sestru Šindlerovou, která byla na studijním pobytu v USA.

Vítězství i porážky

Po další praxi jako školní sestra ve Vršovicích nastoupila jako instruktorka Masarykovy státní školy zdravotní a sociální péče, založené při Státním zdravotním ústavu v roce 1926. Vyučovala ošetřovatelství, historii zdravotní a sociální péče, vedla školní knihovnu, budovala školní stanice ve vinohradské nemocnici. Rozdíl mezi výukou a nemocniční praxí byl však bohužel tak velký, že se nakonec rozhodla odejít.

V roce 1937 nastoupila v nemocnici na Bulovce (Bulovka měla v té době 1200 lůžek), nejprve jako řadová, brzy jako inventární sestra a postupně přejímala odborný dohled nad ošetřovatelskou péčí a hygienou v celém ústavu. Vypracovala pracovní náplň funkce sestry představené (hlavní sestry celé nemocnice) a těsně před válkou se stala první civilní diplomovanou sestrou, která ve státním nemocničním zařízení v ČSR tuto funkci zastávala.

Jarmila Roušarová zpracovala detailní směrnice a popis ošetřovatelských úkonů pro všechna oddělení v Pracovním a služebním řádu pro ošetřovatelský personál. Později ho rozpracovala v první české učebnici ošetřovatelství Pokyny k ošetřovatelské technice (vyšla 1947). Po roce 1938 byla ze svého místa sesazena a pracovala jako řadová sestra. V roce 1941 byla přeložena jako instruktorka do ošetřovatelské školy v Brně, kde prožila celou 2. světovou válku.

I sestra Roušarová byla aktivní členkou Spolku diplomovaných sester (SDS), v roce 1937 byla jeho místopředsedkyní, později místojednatelkou. V roce 1937 se zúčastnila mezinárodního kursu organizovaného Nadací Florence Nightingale v Londýně. V roce 1939 byla zvolena do výboru Společnosti čs. nemocnic. Její přednášky vycházely v časopisech Diplomovaná sestra a Československé nemocnice. V roce 1948 vyšla její knížka Žena v modrobílém.

Po válce

Po válce byla Jarmila Roušarová ústředím ČSČK vyzvána, aby převzala přípravu a vedení nových ošetřovatelských škol ČSČK – Ošetřovatelské školy ČSČK v Praze, Neklanově ulici a Vyšší ošetřovatelské školy v Praze v Ječné ulici. V roce 1946 se díky dlouhodobému úsilí Jarmily Roušarové a dalších představitelek českého ošetřovatelství podařilo obě školy otevřít. Společnou ředitelkou byla jmenována právě Jarmila Roušarová. Vyšší ošetřovatelská škola byla na svoji dobu velice pokroková. Byla určena diplomovaným sestrám, které se dále připravovaly do funkcí vrchních sester, pro práci instruktorek na ošetřovatelských školách nebo pro sociálně-zdravotní práci v terénu. V roce 1946 se Jarmila Roušarová významně podílela na přípravě Jubilejního pracovního sjezdu diplomovaných sester v ČSR, který pořádala Zemská ošetřovatelská škola v Praze u příležitosti 30. výročí založení školy. Udržovala čilé mezinárodní kontakty s řadou sester a sesterských organizací v zahraničí. Byla spolu s diplomovanými sestrami Rypáčkovou, Hennerovou a Anzenbacherovou vyslána do Londýna na mezinárodní konferenci ošetřovatelek.

Aktivní do konce života

V roce 1950 byla z funkce ředitelky školy odvolána. Začala pracovat znovu jako řadová sestra v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí. Zůstala však nezlomená a aktivní do konce života. V Podolí se záhy jako jedna z prvních sester u nás zapojila do výzkumné práce. Sledovala práci sester na novorozeneckých odděleních apod. Výsledky publikovala v Pediatrických listech a ve Zdravotnické pracovnici. Napsala mnoho odborných článků, její ošetřovatelské kapitoly se staly součástí několika lékařských publikací. Udržovala dál mezinárodní kontakty, účastnila se mnoha odborných akcí. Za svoji neúnavnou práci obdržela v roce 1960 titul „zasloužilá pracovnice ve zdravotnictví“. Po odchodu do důchodu v roce 1959 žila až do smrti spolu s další významnou diplomovanou sestrou Martou Šindlerovou v Domově důchodců v Sulické ulici v Praze.

PhDr. Helena Chvátalová

 

• tisk
• předplatit si