Očkování proti nemocničním a profesionálním infekcím

Vakcinace je jedním z nejvýznamnějších objevů v historii medicíny a i historicky první Nobelova cena za medicínu byla udělena Emilu von Behringovi za objev očkovací látky proti záškrtu. Díky očkování se lidstvu podařilo eradikovat smrtelné a zohyzďující pravé neštovice (variola), z většiny kontinentů eliminovat obávanou přenosnou dětskou obrnu (poliomyelitida) a výrazně zredukovat výskyt mnoha dalších nemocí, v posledních letech zejména spalniček v rozvojových zemích.

Rychlý pokrok v oboru

I když lidský imunitní systém je velmi komplikovaný, u některých vakcín stačí na vyvolání doživotní imunity jenom 2 nebo 3 dávky (např. virová hepatitida A a B). S pokrokem medicíny dochází i k prudkému rozvoji vakcinologie, rok co rok se objevují aktuální informace o vakcínách – nových i stávajících, a pokud někdo nestíhá tento vývoj sledovat, vychází ve své praxi ze zastaralých dat, a tak zvolený postup nemusí být vždy lege artis. Požadavky na výrobce vakcín jsou čím dál tím přísnější, registrující orgány vyžadují přesné informace o výsledcích náročného klinického zkoušení. Díky tomu jsou vakcíny stále bezpečnější a při zohlednění individuálních kontraindikací na straně pacienta lze jednoznačně říci, že vakcinace je účinnou a bezpečnou metodou ochrany zdraví populace.

Zvláštní a mimořádné očkování

V rizikovém prostředí, kam patří i nemocnice, je jejich význam ještě větší. Pacienti i personál jsou při pobytu ve zdravotnických zařízeních v riziku akvirace nozokomiální nákazy nebo profesionální infekce. Dlouhou dobu byl u zdravotníků pozorován 3–4násobně vyšší výskyt virové hepatitidy typu B. Po zavedení povinného hrazeného očkování proti této nemoci došlo k redukci jejího výskytu na úroveň běžné nerizikové populace. Vakcinace proti virové hepatitidě B patří do skupiny tzv. zvláštního očkování, jež je indikováno pro osoby činné při vyšetřování a ošetřování osob, manipulaci s biologickým materiálem a zdravotnickým odpadem, včetně zaměstnanců léčeben pro dlouhodobě nemocné (LDN), domovů pro seniory, ústavů sociální péče (ÚSP) a dalších pracovišť, pokud provádějí invazivní výkony. Indikace tohoto očkování platí i pro zaměstnance integrovaného záchranného systému, stejně tak i pro studenty lékařských a jiných zdravotnických fakult, středních a odborných škol připravující se na vyšetřování a ošetřování pacientů ve zdravotnických zařízeních a v ústavech sociální péče. Vakcinaci se nemusí podrobit osoby s prokazatelně prožitým onemocněním ani osoby s titrem protilátek anti-HBsAg na úrovni minimálně 10 IU/l. Zaměstnanci LDN, domovů pro seniory, ÚSP a domů s pečovatelskou službou by měli být očkováni i proti sezónní chřipce a nákazám vyvolaným bakterií Streptococcus pneumoniae. Specifickou skupinou jsou zdravotníci v laboratořích, pracující s virulentními kmeny vztekliny, u kterých je indikováno očkování proti této nemoci. V mimořádných situacích, při zhoršené epidemiologické situaci, mohou být zdravotníci očkováni i proti hepatitidě typu A, meningokokové meningitidě A+C a jiným nemocem.

Vývoj nových vakcín

Mezi nejnebezpečnější nemoci, kterým při výkonu své práce čelí zdravotníci, patří bezesporu virová hepatitida C. Skrytý průběh nemoci, pozdní tvorba diagnostických protilátek, častý přechod do chronicity a možné fatální následky činí z této nemoci obávanou infekci pro všechny zdravotníky pracující s jehlami a biologickým materiálem. Virus hepatitidy C je značně antigenně proměnlivý, což komplikuje vývoj účinné vakcíny. I přes to však probíhají snahy o vytvoření intramuskulární vakcíny s použitím nestrukturálních proteinů. Dalším specifickým nozokomiálním problémem jsou průjmová onemocnění vyvolaná Clostridium difficile. Širokospektrální antibiotická léčba, vyšší věk, imunodeficit a fekální kontaminace prostředí vytvářejí podmínky pro vznik závažných epidemií se špatnou prognózou. I když u nás je záchyt této bakterie poměrně vzácný, epidemické výskyty s desítkami obětí z řad pacientů jsou známy z nedávné doby z Velké Británie nebo Kanady. Je možné, že s jistou latencí se zvýší frekvence záchytů těchto mikroorganismů i u nás, podobně jako tomu bylo u MRSA, jenž byl na Britských ostrovech a v USA problémem daleko dřív než u nás. Jako hlavní důvody pro rozšíření Clostridium difficile jsou uváděny nedostatečný počet sester, jejich přílišné pracovní zatížení, nedostatečná možnost izolace pacientů a prioritně finanční motivace managementů nemocnic ve smyslu hesla: „Peníze vždy až na prvním místě“. Tyto rizikové faktory přitom nejsou vzácností ani v našich zdravotnických zařízeních. Kromě vysoké letality vyžaduje Clostridium difficile velké finanční investice, preventivní očkování by proto mohlo nejenom snížit morbiditu a mortalitu, ale taky ušetřit velké množství finančních prostředků. V první fázi klinického zkoušení bylo očkováno 200 subjektů vakcínou na principu anatoxinu, podobně jako je tomu u tetanu a difterie. Po očkování testovanou vakcínou byla dosažena vysoká sérokonverze, objevily se však problémy s její stabilitou. Dalším oportunním patogenem je Legionella pneumophila. Legionářská nemoc je jako nozologická jednotka známa od roku 1976. Dnes už víme, že tento hydrofilní mikroorganismus se vyskytuje ve vodním prostředí všude kolem nás, a to nejenom v klimatizaci, ale i v pitné vodě z kohoutku, ve sprchách, fontánkách, vířivkách a všude jinde, kde vzniká vodní aerosol. U osob s rizikovými faktory, zejména u starších mužů kuřáků, si může vyžádat daň nejvyšší. Nákazy bakterií Legionella pneumophila mají nejvyšší letalitu ze všech původců atypických infekcí. I když existují způsoby, jak snížit jejich výskyt v rizikovém prostředí zdravotnických zařízení na minimum (zabránění stání vody, generátor chlordioxidu, kontrola izolace mezi potrubím s teplou a studenou vodou apod.), úplná eliminace není dosažitelná. To zdůrazňuje veřejně-zdravotnický význam vyvíjené vakcíny proti této nemoci.

Směřování vakcinologie

Poslední roky přinesly vakcíny proti rotavirovým infekcím, perorální vakcínu proti choleře a ETEC (enterotoxigenní E. coli), očkovací látku proti rakovině děložního čípku, neštovicím, nové vakcíny proti pneumokokovým infekcím a chřipce. Nové technologie přinesly bezpečnější acelulární vakcíny proti pertusi, rekombinované DNA očkovací látky a množství kombinovaných vakcín. Pokračuje hledání vakcín proti smrtelné malárii, která zabíjí až 2,7 miliónu osob ročně, většinou dětí do 5 let věku, horečce dengue, leptospiróze, B typu meningokoka a především HIV infekci, zatím pouze s nevelkým úspěchem. Ještě vzdálenější budoucnost představují vakcíny proti staflokokovým infekcím, spavé nemoci, leishmanióze nebo Chagasově nemoci. Perspektiva vakcinologie však nespočívá jenom ve vývoji nových antigenů, ale také v hledání nových látek posilujících jejich účinek ve vakcíně, tzv. adjuvans. Snahou je i redukovat invazivitu vpichu očkováním povrchově do kůže a snižovat dávku antigenů i počet vpichů vývojem multivalentních kombinovaných vakcín.

Očkovací látky jsou na to, aby chránily, snižovaly morbiditu i mortalitu, bránily epidemiím, redukovaly finanční náklady na léčbu. Nedůvěra některých zdravotníků vůči vakcínám je projevem nedostatečné informovanosti a neměla by se vyskytovat. Dává totiž trumfy do rukou antivakcinačně orientovaných laiků, kteří bez seriózně podložených závěrů zpochybňují víru veřejnosti v úsilí lékařů a jiných zdravotníků. Na rozdíl od homeopatik procházejí vakcíny přísným registračním procesem a jejich účinek je vědecky prokázán.

(V případě potřeby konzultace v rámci výkonu praxe je možné se obrátit na specialisty sítě očkovacích center, jejichž kontakty jsou uvedeny na www.ockovacicentrum.cz.)

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D. Medical Director Očkovacích center Avenier, Ostrava Hrabůvka, a JLF UK Martin

Ilustrační fota Václav Kříž a archiv

 

• tisk
• předplatit si