Dnes už nezvoní klíče, ale drobné za poplatky

Nedá mi to, abych se v myšlenkách nevrátil k 20. výročí 17. listopadu 1989, které jsme slavili před pár týdny. Už proto, že jsem onoho svátečního večera sáhl po DVD s filmem Kolja a opět si vychutnal nezapomenutelnou „hlášku“ Jiřího Sováka alias důchodce Růžičky o vidění, které měl jasnovidec z Krkonoš a podle něhož „...hlavně mládež a zdravotní sestry se vzbouřily, a tak za velikýho zvonění zvonů komunisty vyhnali...“ 

Jenže pohodu mi kazila jiná věta – pronesl ji prezident Václav Klaus několik dní předtím, kdy se zúčastnil slavnostního večera k výročí: „Měl jsem pocit, že jsem někde jinde. Tam se neradovalo. Tam byl pocit frustrace a tam byl pocit špatné nálady...“ Pane prezidente, není divu, chtělo se mi říci. Zatímco vy jste roku 1989 snil o tom, že jednoho dne budeme žít ve standardní ekonomice evropského střihu (což se jakž takž navzdory privatizačním excesům let devadesátých nakonec povedlo), ti, kteří věřili spíše v průchod práva a spravedlnosti (rovněž standardní ve vyspělé Evropě), musejí být notně rozčarováni. O těch, kteří ctí vzdělání a vzdělanost, ani nemluvě. Koho by před dvaceti lety napadlo, že například zdravotní sestry dnes budou potřebovat pro výkon svého povolání dlouhá léta studia, nejlépe vysokoškolského, zatímco právníci si budou moci své tituly JUDr. (že by zkratka od Jak Udělat Doktorát rychle?) kupovat v letních plzeňských univerzitních rychlokurzech?! A že to právě právníkům nepřijde vůbec divné (či blbé, to je možná lepší výraz...)?!

Pak se nedivme, že porušování práva je v našich končinách bráno jako něco, co je „dáno shůry“, a jedinec s tím nic neudělá. Jeden příklad za všechny: regulační poplatky a jejich proplácení z rozpočtů krajů. Ministr vnitra Martin Pecina, když ještě nebyl ministrem, hejtmanům radil, jak to udělat, aby splnili své předvolební sliby, a přitom (moc) neporušili zákon, který povinnost výběru poplatků – bez ohledu na formu vlastnictví zdravotnického zařízení – výslovně ukládá. Když se Martin Pecina stal ministrem, slíbil dosavadní způsob vracení poplatků v krajích zakázat. Už v polovině letošního léta hejtmanům v dopise napsal, že při vybírání poplatků nedodržují zákon. A sliboval, že na konci srpna vracení poplatků zakáže, nebo přiměje hejtmany, aby způsob vracení poplatků zásadně změnili. A výsledek? Prý je potřeba dalších právních analýz, a tak dostali hejtmani od ministra vnitra na konci října dalších 60 dnů na to, aby se vyjádřili. Proboha, k čemu se mají vyjadřovat?! Buď placení poplatků za pacienty je nezákonné, a pak by měla následovat náprava a také trest, nebo zákonné je – ale to musí posoudit jiné instituce. Nebo budou příště dostávat dopisy se žádostí o vyjádření všichni řidiči, kteří projedou obcí osmdesátkou? Kolik jich asi dobrovolně odpoví ano, porušil jsem zákon...?

Jsou teď už jen dvě možnosti – buď se poslancům podaří poplatky odstřelit v dalším z opakovaných pokusů o novelu zákona, nebo si příslušné instituce alibisticky počkají na výsledek voleb (které se snad už napřesrok skutečně konat budou, ledaže by Ústavní soud svým nálezem zrušil třeba letopočet...) a podle vítěze určí se zpětnou platností, zda úhrada poplatků byla, nebo nebyla v souladu se zákonem. Vsaďme se, jak dlouho tato zdržovací taktika vydrží.

Tak alespoň něco radostnějšího na závěr. Za redakci Zdravotnických novin přeji všem zdravotníkům nelékařům krásné vánoce a všechno nejlepší do nového roku!

Jan Kulhavý, šéfredaktor Zdravotnických novin

 

• tisk
• předplatit si