Ženy, které měnily zdravotnictví 6. – Anna Rypáčková (1896–1978)

Anna Rypáčková byla první českou diplomovanou sestrou, která ošetřovala prezidenta T. G. Masaryka, a také první civilní sestrou představenou ve Všeobecné nemocnici v Praze.

Anna Rypáčková se narodila v malé vesničce u Bechyně v jižních Čechách. Když jí bylo sedm let, zemřeli jí oba rodiče. Nejprve se o ni starala teta a později starší sestra, za kterou Anna odešla do Vídně. Zde prožila 1. světovou válku, ale po jejím skončení v roce 1918 odjela do Prahy. Aby se uživila, hlídala v rodinách děti a v letech 1922–24 absolvovala ošetřovatelskou školu.

Jako čerstvá diplomovaná sestra nastoupila do Všeobecné nemocnice na 1. interní kliniku. V té době se zde začaly zakládat při klinikách různé typy odborných poraden – postupně vznikla poradna diabetologická, pro kožní a pohlavní choroby, TBC poradna, poradna pro kardiaky apod. I. klinika chorob vnitřních, kde sestra Anna kmenově pracovala, se tak postupně stala centrem sociálně-zdravotní služby, které sloužilo i jiným klinikám. Sestra Rypáčková byla u všeho poradenského dění a stala se první nemocniční sociálně-zdravotní sestrou v Československu. V roce 1938 se centrum ve Všeobecné nemocnici osamostatnilo a Anna začala zajišťovat jeho provoz, včetně návštěvní služby v rodinách pacientů. Říkali jí „fantom nemocnic“, jak sama ve svých vzpomínkách uvádí.

V roce 1925 byla povolána na Hrad, aby jako první česká diplomovaná sestra ošetřovala prezidenta Masaryka (předtím se o něj v době nemoci starala americká sestra miss Lentell, členka mise Amerického červeného kříže v české ošetřovatelské škole). Za dobrou péči ji prezident odměnil vysláním na studijní pobyt do Londýna.

Anna Rypáčková byla rovněž aktivní členkou výboru Spolku diplomovaných sester. Účastnila se Mezinárodního kongresu ošetřovatelek v Londýně v roce 1937. Byla poslední předválečnou předsedkyní Spolku diplomovaných sester, jehož činnost byla ukončena v roce 1941.

Za protektorátu

Za protektorátu se při své sociálně-zdravotní činnosti snažila předávat balíčky židům v Terezíně a finanční podporu rodinám lidí uvězněných v koncentračních táborech. V rekreační chatě SDS ukrývala pronásledované lidi. V roce 1942 byla zatčena a odsouzena na dva a půl roku do káznice s návratem nežádoucím. Byla vězněna ve Waltheimu u Drážďan. Po vypršení trestu ji přemístili do Terezína, kde pracovala jako vězeňkyně ošetřovatelka v Malé pevnosti. Odtud ještě putovala do Ravensbrücku. Zde se zřejmě seznámila s Marií Zápotockou, manželkou pozdějšího dělnického prezidenta Antonína Zápotockého.

Po osvobození nastoupila zpět do Všeobecné nemocnice v Praze, a to jako její první civilní sestra představená. Tak jako v jiných nemocnicích i zde po odsunu německých lékařů a sester nastal velký nedostatek personálu. Sestra Rypáčková vybrala řadu zkušených diplomovaných staničních sester do funkce vrchních sester a elévek. V nemocnici organizovala kursy a odborné přednášky pro personál. Pomáhala také při otvírání nových ošetřovatelských škol v Ústí nad Labem, Českých Budějovicích, Písku, Mostě, Táboře, Plzni apod.

Poválečné období

Valnou většinu svého profesního života však Anna Rypáčková věnovala Všeobecné nemocnici. Zde založila Revoluční odborové hnutí (ROH). Byla rovněž aktivní členkou Revolučního národního výboru Prahy, v němž zastupovala sestry. Činnost SDS se již po válce neobnovila, její bývalé představitelky v čele s předsedkyní Rypáčkovou dovedly členky pod křídla ROH. České sestry tím ztratily na mnoho let nejen samostatnou profesní organizaci, ale i členství v ICN. V odborech však brzy aktivní sestry, které se scházely již během války, vytvořily komisi zabývající se urychleným doškolováním ošetřovatelského personálu. Jejich práce vyústila v Týden ošetřovatelství, náborovou akci probíhající v tisku, rozhlase a v přednáškách, která byla velmi úspěšná.

V roce 1946 získala Anna Rypáčková stipendium Rockefellerovy nadace k ročnímu pobytu v USA, kam odjela počátkem roku 1947. V tomtéž roce byla Mezinárodním červeným křížem vyznamenána medailí Florence Nightingale. V USA se připojila k naší delegaci a účastnila se sjezdu ICN v Atlantic City. Pak pokračovala v cestě po amerických a kanadských zdravotnických zařízeních (New York, Toronto, Detroit atd.). Po návratu domů začala uplatňovat získané zkušenosti (schůze s vrchními sestrami, pracovní a služební řády a další organizační opatření zlepšující práci sester v nemocnici).

Zasloužilá školská pracovnice ve zdravotnictví

Okamžitě po únorovém komunistickém puči se však projevila její „levá“ politická orientace a angažovanost. Akčním výborem nemocnice byla již v březnu 1948 ustanovena ředitelkou ošetřovatelské školy za Ruth Tobolářovou, která byla okamžitě propuštěna. Počet personálu školy se výrazně snížil, zůstalo v ní jen několik instruktorek, s nimiž mohla nová ředitelka počítat. Později byly přijaty další „politicky spolehlivé“ sestry z klinik. Zmizely dospělé žákyně, zdravotnické školy se staly středními školami, kam byly přijímány děti mezi 14 a 15 lety. Ošetřovatelská škola se v roce 1949 přestěhovala z Ječné ulice do Belgické a ztratila internát. Ředitelka Rypáčková vyvinula velké úsilí o vybudování nového internátu na Karlově náměstí, kde se také vyučovalo ošetřovatelské technice. Výuka teoretických předmětů probíhala v Belgické ulici, kam se přestěhovala i administrativa školy. Později byla do čela školy postavena učitelka všeobecných předmětů (podobně jako v dalších SZŠ) a Anna Rypáčková byla jmenována správkyní pro zdravotnické předměty a ředitelkou internátu. V internátě organizovala pro žákyně mnoho kulturních akcí. Známé byly např. její kulturní pátky, kdy zvala do internátu mnohé umělce. I za komunistické éry měla na Hrad dveře otevřené, o čemž svědčí osobní pozvánka Marie Zápotocké na oficiální přátelskou besedu 25. září 1955. V šedesáti letech (v roce 1956) dostala titul „zasloužilá školská pracovnice ve zdravotnictví“ a odešla do důchodu. Pak ještě pracovala v Ústavu hematologie a krevní transfuze a zapojila se do práce ČSČK. Zemřela v roce 1978.

PhDr. Helena Chvátalová

 

• tisk
• předplatit si