Čas pro sekci nutričních terapeutů

Pár slov o počátcích oboru

Vzdělávání nutričních terapeutů bylo zahájeno právě před 75 lety. V roce 1934 byla založena Vyšší škola pro vzdělávání dietních pracovnic s propojením na kliniku prof. Prusíka, kde probíhala praktická část výuky. Jejím cílem bylo vychovávat samostatné pracovnice v oboru dietetiky, které měly vhodně upravovat výživu nemocných podle pokynů ošetřujícího lékaře a řídit její výrobu. V té době připravovaly pokrmy pro 35 nemocných za denní paušál 6,20 Kč na osobu. V prvním roce studia bylo 14 studentek.

Jak se studovalo před 75 lety

Vedoucí pracovnicí školy se na dobu 20 let stala Marie Bejčková. Lékaři přednášeli první rok bezplatně (Karásek, Patočka, Richter, Švejcar). Následně bylo studium prodlouženo o jeden semestr. Vyučovala se čeština, počty, lékařské a praktické předměty. V červnu 1936 byla otevřena dietní poradna pro ambulantní pacienty. Systém práce odpovídal stále platným postupům: lékař určil dietu, vyučující úpravu jídla a pro každou dietu byl zpracován leták obsahující informaci o povolených a zakázaných jídlech. V roce 1937 byl název školy změněn na Vyšší školu praktické dietetiky (VŠPD), studium trvalo dva roky s absolutoriem. Vstupní požadavky ke studiu však byly velmi náročné: 4 třídy měšťanky nebo střední školy, dále dvouletá ženská odborná škola, roční vyšší škola, půlroční či roční praxe ve vaření.

Za tři roky jsme měli 45 absolventek, z nich ale pouze 23 byly umístěny do nemocnic. První z nich v Krči, Sanopsu, na Bulovce a pak v lázních či zkušebnách potravinářských firem. Ve stejném období stoupla cena surovin na přípravu stravy na 12 Kč/den.

Dietní sestry za války a po ní

Během okupace a za války pracovaly studentky na 1. české klinice prof. Hynka, poté na interní klinice prof. Pelnáře, vedené doc. Vančurou. První lektorkou (z absolventek) se stala Lenka Matoušová a náplní její činnosti byl kontakt mezi klinikou, pacienty a školou. Během protektorátu, při uzavření škol, se VŠPD podařilo zachovat jako nezbytné pomocné pracoviště 2. interní kliniky prof. Vančury. Německá správa určila povinnost celoročního provozu a zachování shodné ceny připravované stravy s ústřední kuchyní nemocnice. Požadavky na znalosti absolventek byly podobné těm dnešním – sestavení odpovídajících pokrmů podle potřeb pacientů, sestavení a propočet zvláštních diet a úpravy jídelních rozvrhů po dobu rekonvalescence u propuštěných pacientů. V roce 1943 byl z budovy vytvořen lazaret a škola se přestěhovala do Vyšší dívčí ve Vodičkově ulici v Praze, kde setrvala skoro 60 let. Teorie se zpočátku vyučovala v jiných školních budovách.

Po puči v roce 1948 se realizoval návrh profesorů Charváta a Prusíka na využití dietní kuchyně na jejich bývalých klinikách. Prostory na Charvátově klinice se ukázaly vhodnější, ke dvěma stávajícím místnostem byla doplněna ještě další pro administrativní činnosti a tak to zůstalo skoro 50 let.

Studentky po roce 1948

Pro práci absolventek nebylo v té době dosti porozumění, a z toho vyplývalo i špatné uplatnění jejich kvalifikace. Z 96 absolventek se pouze 27 zaměstnalo v nemocnicích a léčebných ústavech. Po roce 1948 ministerstvo zdravotnictví svým výnosem doporučilo zdravotnickým zařízením přijetí těchto absolventek (Čechy, Morava i Slovensko). Začala spolupráce s Ústřední radou odborů na praktické výuce kuchařů závodních jídelen v dietním vaření. Vyšší škola výživy (větev klinické dietetiky) získala v letech 1949 až 1950 vlastní budovu ve Školské ulici a bylo zahájeno 4leté studium (po uzákonění jednotné školy) oboru dietní sestra, které se mimo Prahu začalo vyučovat také v Brně a Bratislavě. Studentky byly přijímány na doporučení střední školy v 15 letech a učily se podobně jako nyní například praktické dietní vaření, biologii, chemii a další obory se zvláštním důrazem na nezbytnou přesnost a přímo lékárnickou a přísnou hygienu. Škola v rámci praktické výuky distribuovala připravenou stravu přímo pacientům – požadováno bylo vzorné podání stravy a respektování odůvodněných přání pacienta. Při přijímání studentek byla požadována trpělivost, takt a láska k člověku – vlastnosti, které jsou pro práci zdravotníka zásadní, ale dnes součástí přijímacích řízení již dávno nejsou.

V roce 1949 se v oboru studovalo na deseti místech republiky, krátce byla realizována i větev pro hospodářské vedoucí. Ve 4. ročníku probíhala praxe v závodní jídelně, s povinností zavádění nových pokrmů. Součástí praxe byly i školní jídelny a dětské tábory.

Významné mezníky oboru

Dříve byly instruktorky výživy vesměs chápány jako lepší kuchařky. Někde se s podobným postojem setkáme i dnes. Nové názory mnohdy ještě nejsou přijímány kuchaři, vedoucími stravovacích provozů ani lékaři. Již v roce 1952 na konferenci výživy upozornil MUDr. Doberský na nedostatky v léčebné výživě. V roce 1953 byl podán návrh na nový dietní systém (pro menší nemocnice bylo stanoveno 20 diet, pro velké 30, pro lázeňské ústavy 12 diet). Byl podán návrh na MZ a MŠ na vzdělávání lékařů v oblasti umělé výživy a dietologie. V 60. letech vede v dietetice FN Hradec Králové, kde lékaři Anderle a Novák pořádají první denní aktivy dietních pracovníků.

V roce 1961 je zavedeno postgraduální studium dietních sester na vedoucí funkce. Hlavní náplní je práce u lůžka nemocného. V roce 1962 je vytvořen dlouhodobý plán vývoje dietetiky v ČSSR, dietetika je celosvětově považována za léčebnou metodu, bez níž nelze zajistit racionální a komplexní provádění léčebné péče. Od roku 1965 do roku 1971 se pomalu přesunují vědecké poznatky do praxe.

V letech 1972 až 1974 je zdůrazněn význam umělé výživy v předoperačním a pooperačním období, význam nutriční péče a zajištění dostatečných rezerv nemocného. V podávání výživy je u těchto nemocných individuální péče. I o tyto nemocné se staraly dietní instruktorky, dnes nutriční terapeutky, dříve dietní sestry.

Moderní historie

V dnešní době máme více možností, jak nemocnému výživu podat a v jakém složení. Profese nutričních terapeutů je malá, s dlouhou historií. K dnešnímu dni je registrováno 1027 nutričních terapeutů. V dlouhodobé přípravě bylo proškoleno 163 dietních sester, dnes jsou to již starší ročníky. 319 nutričních terapeutů má dokončeno pomaturitní specializační studium.

Změnou zákona v roce 2004 byla profese rozdělena na dva stupně podle kvalifikace. Vznikl nutriční asistent a nutriční terapeut. V pracovních náplních máme rozšířeny kompetence dle činností.

Nutriční asistenti a nutriční terapeuti

Nutriční asistenti pracují pod dohledem nutričního terapeuta. Normují stravu, sestavují jídelní lístky, provádějí kontrolní činnost výrobních úseků. Nutriční terapeut se věnuje odborné činnosti v nutriční problematice, podílí se na přípravě edukačních materiálů, spolupracuje s lékaři a ostatními zdravotnickými pracovníky, účastní se vizit, edukuje nemocné. Při specializované činnosti samostatně pracuje na odděleních, využívá přípravků doplňkové výživy, pracuje v odborných ambulancích ZZ, v nutričních týmech. Podílí se při individuální péči o nemocné v závažných nutričních stavech, má publikační činnost, vyučuje na SZŠ, eventuálně na VZŠ. U vysoce specializované činnosti je kladen důraz na odbornou činnost s využitím individuálních postupů, sestavování nutričních režimů v závislosti na laboratorních hodnotách a s využitím moderních nutričních přístupů. Připravuje enterální výživu, spolupracuje při přechodech z parenterální výživy na výživu enterální nebo per os, pracuje v nutričních centrech, podílí se na výuce bakalářů a mediků, provádí vědecko-výzkumnou činnost, publikuje v odborných časopisech. Provádí specializovaná vyšetření nutričního stavu nemocného: zjišťuje bioimpedanci, provádí indirektní kalorimetrii a podle výsledků dále stanovuje nutriční plán.

V současné době jsou nutriční terapeutky ve všech akreditovaných kursech vedeny k práci s nemocným dle různé profesní úrovně. Stále bojujeme za své společenské postavení, akceptaci dietologie jako svébytné součásti léčby nemocného na úrovni jiných specializovaných medicínských oborů.

Logické vyústění vývoje – sekce nutričních terapeutů Sekce nutričních terapeutů vznikla v roce 1990. Naším cílem je práce s nemocnými, mezinárodní spolupráce, další odborné vzdělávání, rozvíjení oboru. Ve své profesi jsme nezastupitelné a v dobré spolupráci se zdravotními sestrami a lékaři tvoříme kvalitní ošetřovatelský tým. Poděkování za fotodokumentaci Ireně Šulcové z II. interní kliniky FN Hradec Králové, dále Tamaře Starnovské, se kterou jsme probíraly staré Výživy lidu, a Jaroslavě Markové za dodání statistických dat.

Jaroslava Pavlíčková, předsedkyně sekce nutričních terapeutů ČAS

 

• tisk
• předplatit si