Ženy, které měnily zdravotnictví 5. – Emilie Ruth Tobolářová (1895–1973)

Emilie Ruth Tobolářová stála v čele ošetřovatelské školy v Praze téměř dvacet let. Pocházela z početné rodiny rakovnického gymnaziálního profesora. V 16 letech odjela do Švýcarska, aby se naučila německy a francouzsky. Tam dozrálo rozhodnutí vypravit se do Spojených států amerických a stát se ošetřovatelkou. K tomu však byla třeba předběžná ošetřovatelská praxe, kterou mladičká Emilka vykonávala v Jaroměři. Tam ji zastihl počátek první světové války, která její plán zmařila. Na odjezd do USA nebylo ani pomyšlení, pracovala tedy dále v Jaroměři jako ošetřovatelka.

Svého plánu, že se stane kvalifikovanou ošetřovatelkou, se však nevzdala a po čase začala studovat na České ošetřovatelské škole v Praze. Diplom získala v roce 1919. A již rok nato byla jmenována instruktorkou – školní sestrou a zástupkyní ředitelky ošetřovatelské školy Sylvy Macharové. Ošetřovatelskou školu dostal do správy Československý červený kříž, a ten vyslal několik sester, s nimiž se počítalo pro práci ve škole, do zahraničí. Některé sestry odjely do USA, E. R. Tobolářová spolu s dalšími několika sestrami do Paříže na sjezd ICN. Z Paříže pak byla vyslána na čtyři měsíce do ošetřovatelské školy při nemocnici sv. Tomáše v Londýně, kterou založila Florence Nightingale. Když se vrátila do Prahy, bylo její místo v ošetřovatelské škole obsazeno, začala tedy pracovat jako sestra Všeobecné nemocnice na 1. klinice nemocí vnitřních prof. MUDr. Ladislava Syllaby.

Bagdádské intermezzo

Sestra Ruth byla také mimořádně jazykově nadaná. Dokonale ovládla nejen němčinu, francouzštinu a angličtinu, ale okouzlily ji i pohádky Tisíce a jedné noci – a pustila se do základů arabštiny. O jejím zájmu o arabský svět věděla mladá lékařka MUDr. Vlasta Kálalová, která odjela počátkem 20. let na Blízký východ s cílem vybudovat v Bagdádu československou nemocnici pro výzkum tropických chorob. MUDr. Kálalová se s Ruth Tobolářovou z Prahy znala a v roce 1924 jí nabídla, aby přijela za ní do Bagdádu pracovat jako sestra. Ruth nabídku přijala. V Bagdádu zůstala dva roky – potom se kvůli nemoci (ale roli v tom sehrály i určité neshody s MUDr. Kálalovou-Di Lotti) vrátila do Československa.

Dvacet let ředitelkou

Když se uzdravila a zotavila z pro Evropana nezdravého bagdádského prostředí, nastoupila opět do ošetřovatelské školy v Praze na místo první asistentky – školní sestry. Po odchodu Sylvy Macharové, která se v roce 1931 provdala a odstěhovala se s manželem do Moravských Budějovic, byla Ruth jmenována ředitelkou školy. V této funkci setrvala téměř dvacet let, a měla tak možnost rozvíjet vzdělávání sester v Československu – dokonce se svými žákyněmi bydlela na internátě školy. Založila ve škole odbornou ošetřovatelskou knihovnu, iniciovala napsání učebnice a sama – výborně jazykově vybavená – přeložila Etiku v ošetřovatelství od švédské sestry E. Rothe, která byla ve své době velmi populární. Protože zájemkyň o studium bylo hodně a kapacita školy nestačila, zavedla Ruth Tobolářová psychotechnické zkoušky (spolupracoval na nich známý psycholog dr. Váňa). Ruth se velmi snažila, aby výběr žákyň byl co nejkvalitnější, takže zavedla systém elévek – před přijetím do školy pracovaly zájemkyně dobrovolně v nemocnici. To se týkalo i řádových sester, a dokonce i chlapců – dobrovolná práce v nemocnici některé za 2. světové války zachránila před nuceným nasazením do říše.

Slibný rozvoj školy byl bohužel přerušen mobilizací, německou okupací, vznikem protektorátu. Ruth Tobolářová byla také v roce 1921 zakládající členkou Spolku absolventek školy ošetřovatelské (SAŠO), který se v roce 1928 přejmenoval na Spolek diplomovaných sester (SDS). V letech 1933–35 byla jeho předsedkyní. Na II. celostátním sjezdu diplomovaných sester v roce 1931 navrhla rozšířit výuku na ošetřovatelských školách na tři roky. Jejími ústy také vyslovil spolek své stanovisko k odbornému vzdělávání ošetřovatelek z povolání na konferenci světských i řádových škol v roce 1934. Díky aktivitě členek výboru SDS vznikl stavovský časopis Diplomovaná sestra, jehož první dvojčíslo vyšlo v roce 1937.

Mezinárodní aktivity

Ruth Tobolářová přednášela často v zahraničí například na akcích Mezinárodní rady sester. Byla členkou mezinárodní nemocniční společnosti a spolupracovala s redakcí časopisu Nosokomeion i s Nadací Florence Nightingale. V roce 1933 se stala členkou výboru Společnosti československých nemocnic a hájila zájmy sester i po rozpuštění SDS na začátku 2. světové války. Byla osobností známou v zahraničí, kde měla spoustu kontaktů. Díky tomu vyjednala mnoha našim diplomovaným sestrám studijní pobyty například v Bělehradě, ve Vídni, ve Švýcarsku, Švédsku, v USA.

Poválečné období

Protože po válce muselo odejít z Československa mnoho německých sester a lékařů, byl najednou v nemocnicích velký nedostatek personálu. Zároveň však v této době byla potřeba zdravotní péče enormní, protože lidé byli válkou zbídačeni a měli podlomené zdraví. Ruth Tobolářová tedy ve své škole organizovala ve spolupráci s SDS a ČSČK krátkodobý kurs pro 40 vedoucích sester, do něhož byly posílány nejlepší sestry z pohraničních nemocnic. Kromě přednášek prodělaly praxi u klinických vrchních sester. Ruth vypracovala učební osnovy pro výuku dětských sester, které posoudila řada odborníků, např. prof. Švejcar, s jehož podporou se zasadila o otevření tohoto oboru ve své škole.

V letech 1946–1947 velice bojovala za prostory pro ošetřovatelskou školu a internát na Karlově náměstí v budově nově postavené polikliniky, ale brzy po únoru 1948 byla z funkce ředitelky odvolána. Její nástupkyní byla jmenována diplomovaná sestra Anna Rypáčková – poválečná sestra představená Všeobecné nemocnice. Ruth ještě krátce pracovala v ošetřovatelském referátu pražského kraje, který vedla sestra Marie Anzenbacherová, s níž spolupracovala již v předválečných letech na rozvoji ošetřovatelského školství. Na dlouho ale „zachráněna“ nebyla. Ze „zdravotních důvodů“ odešla tedy do důchodu. Žila pak již až do smrti v roce 1973 v ústraní – v podnájmu malého rodinného domku na Sázavě. Až do konce života upozorňovala, že je nutné, aby v čele zdravotnické (ošetřovatelské) školy stála sestra, tedy zdravotnický odborník.

PhDr. Helena Chvátalová

 

• tisk
• předplatit si