Ošetřování pacienta s bipolární afektivní poruchou

Poruchy nálady jsou třetí nejčastější duševní poruchou a postihují téměř pětinu populace. Patologické změny nálady byly lékařům známy již ve starém Řecku – Hippokrates popsal melancholii a mánii již ve 4. století př. n. l. Tyto pojmy se tradovaly v Galénových spisech, stejně tak v arabské a židovské literatuře. Teprve v 19. století byla popsána maniodepresivní psychóza.

Kazuistika

Základní informace z dokumentace

Pacient ve věku 56 let je na psychiatrické klinice dlouhodobě dispenzarizován v poradně pro afektivní poruchy. Pro tyto obtíže byl již v minulosti opakovaně hospitalizován. Nyní přichází k plánované hospitalizaci pro náhlé zhoršení zdravotního stavu po úmrtí manželky, na které byl zcela závislý.

Při příjmu udává ranní pessima, hyposomnie večerního typu. Psychomotoricky je zpomalený, na otázky odpovídá adekvátně, řeč je tichá. Tempo řeči je zpomalené, udává sníženou chuť k jídlu, bez suicidálních myšlenek. V rámci ošetřovatelské anamnézy jsem provedla Bartlův test základních činností, výsledek 100 bodů, zhodnocení rizika vzniku dekubitů dle Nortonové 29 bodů, riziko pádu 6 bodů (vyhodnoceno jako střední riziko pádu). Pacient je bez bolesti. I přes snížený příjem potravy za poslední období nepotvrdil nutriční screening problémy ve výživě.

Posouzení zdravotního stavu sestrou (model Gordonové) Vnímání zdraví. Pacient se cítí dle vlastních slov velmi smutně.

Výživa – metabolismus. Hmotnost 94 kg, výška 182 cm, BMI 30,1. Pacient udává váhový úbytek 1 kg v poslední době. Potravu přijímá 3krát denně v malém množství. Jí pomalu, musí se do jídla nutit. Stěžuje si na občasné nechutenství. Vypije denně více než 2 l tekutin. Potíže při polykání neudává. Chrup sanován.

Vylučování. Pacient močí bez obtíží, pálení ani řezání při močení neudává. Nemá potíže se stolicí. Pocení je přiměřené.

Aktivita – cvičení. Cítí se unaven. Dříve pracoval na zahrádce, ale teď ho to nebaví. V roce 2006 aplikován stent. Domácí aktivity včetně sebepéče zvládá sám ve svém tempu. Před smrtí manželky dělali vše společně. Nyní se cítí osamělý a bezradný, neví, jak trávit volný čas. Velkým koníčkem byla četba knih, nyní se nemůže na četbu soustředit. Pacient je ve starobním důchodu, příležitostně tlumočí. Je plně soběstačný v pohybu i v péči o sebe sama. Spánek a odpočinek. Spí velmi špatně, má problémy s usínáním, budí se velmi brzy a již neusne.

Vnímání citlivosti. Slyší dobře. Nosí brýle na čtení. Informacím od lékaře a zdravotního personálu rozumí. Vyjadřuje se velmi stručně, tiše, tempo řeči je zpomalené. Je orientovaný místem, časem, osobou.

Sebepojetí – sebeúcta. Pacient je pesimista, ví, že nemá pevnou vůli. Cítí se být zodpovědný. Působí nejistě a má strach z budoucnosti. Je uzavřenější, což vyplývá i z provedeného rozhovoru.

Role – mezilidské vztahy. Je vdovec, má tři dospělé děti. Bydlí sám v bytě v osobním vlastnictví. Děti bydlí se svými rodinami samostatně. Dříve pracoval jako technik. Nyní pracuje jako kontaktní osoba pro styk se zahraniční firmou. Od roku 1996 je v plném invalidním důchodu.

Stres – zátěžové situace a jejich zvládání. Žije ve strachu a smutku, který prožívá denně. Je smutný nad ztrátou své manželky, která zemřela náhle. Stres prožívá denně několikrát, neví, co bude dělat a jak zvládne běžné věci, které dříve dělala manželka. Je smutný a hledá smysl života. Nemůže se na nic soustředit. Nerad potkává známé a začíná se jim vyhýbat, bojí se jejich otázek. Při komunikaci mluví tiše, tempo řeči je zpomalené. Asi deset let nekouřil, nyní po úmrtí manželky kouří do deseti cigaret denně. Alkohol nepije. Užívá pouze léky doporučené lékařem. Své zdravotní problémy řeší společně s rodinou.

Plán ošetřovatelské péče dle Gordonové

Na základě vyšetření jsem stanovila tyto ošetřovatelské diagnózy. 1. Úzkost projevující se nesprávnou reakcí na vzniklou situaci. Očekávaný výsledek: klient bude pociťovat pohodu, je klidný. Ošetřovatelské intervence: vyslechni klienta, promluv s ním, rozeber danou situaci; dej mu možnost vyjádřit pocity; veď záznamy v ošetřovatelské doku-mentaci.

2. Bezmocnost z důvodu neschopnosti zvládat běžné denní aktivity, projevující se pocitem nejistoty, pasivitou. Očekávaný výsledek: klient dosáhne kontroly nad současnou situací. Ošetřovatelské intervence: vypracuj společně s klientem plán činností s cíli, kterých lze dosáhnout; pomáhej klientovi nalézt kontrolu a odpovědnost; veď záznamy v ošetřovatelské dokumentaci.

3. Poruchy spánku z důvodu základního onemocnění, projevující se ztíženým usínáním. Očekávaný výsledek: klient bude spát alespoň 6 hodin.

Ošetřovatelské intervence: aktivizuj klienta přes den; najdi s klientem vyhovující spánkový rituál; při nespavosti nabídni klientovi medikaci dle ordinace lékaře; zajisti klidné a nerušené prostředí; veď záznamy v ošetřovatelské dokumentaci.

4. Riziko poranění z důvodu zhodnocení rizika pádu klienta dle metodiky. Očekávaný výsledek: klient se v průběhu hospitalizace nezraní. Ošetřovatelská intervence: při příjmu seznam klienta s oddělením; informuj klienta o nutnosti předcházet pádům; informuj klienta, jak přivolat pomoc; veď záznamy v ošetřovatelské dokumentaci.

Závěr po 1. týdnu hospitalizace

V průběhu prvního týdne hospitalizace se pacient cítí unavený, bez nálady, posmutnělý, nemá zájem o program na oddělení. Je stažený, málomluvný, samotářský. Jediné, čeho využívá, jsou společné vycházky do areálu v doprovodu sanitáře, ale i zde chodí spíše sám a nezapojuje se do hovoru se spolupacienty. Problémy s usínáním trvají, nemůže usnout bez medikace. V noci se často budí. V průběhu tohoto týdne má na oddělení opakovaně návštěvu dětí, které jsou mu velkou oporou a dokážou ho trochu rozptýlit.

Věra Hornyšová, Psychiatrická klinika FN Hradec Králové

Literatura u autorky 

 

• tisk
• předplatit si