Nursing Times, 2009, 105, č. 7

Přinášíme výběr z obsahu časopisu Nursing Times, 2009, 105, č. 7, který je k dispozici v knihovně NCONZO.

OLIVER D, HEALEY F. Falls risk prediction tools for hospital inpatients: do they work? (Nástroje pro hodnocení rizika pádů hospitalizovaných pacientů: jsou spolehlivé?): 18–21.

Pády jsou nejčastěji se vyskytujícími incidenty ohrožujícími bezpečnost pacientů v nemocnicích a dochází k nim na všech odděleních. Pády v nemocnicích vedou ve 30 % případů k úrazům, 1–5 % pádů má za následek dokonce vážné úrazy. Některé organizace považují pády pacientů za indikátor kvality ošetřovatelské péče. Pády většinou nejsou důsledkem jediného faktoru, ale souhry několika faktorů vyskytujících se u daného pacienta, jimiž mohou být: svalová slabost, posturální nestabilita, předchozí pád, zmatenost (delirium nebo demence), špatný zrak, užívané léky, zejména sedativa, nucení na močení nebo inkontinence, agitovanost, nebezpečné prostředí.

Zdravotničtí pracovníci se stále více zajímají o strategie prevence pádů a také o nástroje pro hodnocení rizika pádů. Ty mohou být užitečné, pokud je jejich cílem upozornit na běžné rizikové faktory nebo příčiny pádů a vedou k okamžité realizaci potřebných opatření. Využití nástrojů na hodnocení rizika pádů má však také svá úskalí. Mohou personálu poskytovat falešnou jistotu, že „se něco udělalo“, takže nezaměří svou pozornost správným směrem. Jak tedy postupovat? Numerické nástroje pro predikci pádů nemají být tím nejvýznamnějším opatřením pro prevenci pádů v nemocnicích – rutinní sledování upravitelných rizikových faktorů pádů, jako jsou obtížný pohyb pacienta, zmatenost, podávání sedativ nebo problémy s inkontinencí, může být mnohdy efektivnější. Pokud užíváte numerický nástroj pro predikci rizika pádů, buďte si vědomi jeho omezení – někteří pacienti, u nichž vyšlo nízké riziko pádu, spadnou, zatímco většina pacientů, u nichž bylo zjištěno vysoké riziko pádu, nespadne. Identifikace rizikových faktorů nemá smysl, pokud nejsou přijata, realizována a vyhodnocena opatření na snížení jejich dopadu. Každý pacient potřebuje individuální intervence zaměřené na ty rizikové faktory, které ho ohrožují. Pády mohou být významným signálem zhoršení fyzické nemoci pacienta. Prevence pádů je multidisciplinární záležitost.

ASKEY-JONES S, et al. Enhancing the mental well-being of people with multiple sclerosis (Péče o psychické zdraví pacientů s roztroušenou sklerózou): 22.

Ukazuje se, že problémy duševního zdraví jsou u pacientů s roztroušenou sklerózou podceňovány, protože jsou překrývány fyzickými symptomy. Až 50 % těchto pacientů trpí depresí, úzkostí a dalšími poruchami, které jsou zhoršovány nejistotou spojenou s jejich onemocněním. Je také zjištěno, že tyto problémy jsou léčitelné, jelikož pacienti dobře reagují na antidepresiva či jiná neuroleptika, kognitivní behaviorální terapii a psychosociální intervence. Článek popisuje projekt vypracovaný multidisciplinárním týmem vedeným psychiatrickou sestrou. Projekt je zaměřen na uspokojování duševních a emocionálních potřeb pacientů trpících roztroušenou sklerózou. Výsledkem je unikátní služba, jejímž cílem je zlepšení duševní a emocionální pohody těchto pacientů. Služba zajišťuje zhodnocení stavu a terapii pomocí léků, kognitivní behaviorální terapie a psychosociálních intervencí. Péče je individuálně přizpůsobena potřebám každého pacienta, zhodnocení stavu probíhá u pacienta doma nebo na ambulantní klinice. Projekt byl zahájen v březnu 2006 a skončil koncem roku 2008.

TAYLOR L, et al. Reducing bacterial contamination using silver antimicrobial technology (Snižování bakteriální kontaminace pomocí technologie využívající antibakteriálních účinků stříbra): 24–27.

Článek popisuje výzkum zabývající se otázkou, zda antimikrobiální technologie využívající ionty stříbra zlepšuje kontrolu infekcí ve zdravotnických zařízeních. Cílem bylo zajistit důkazy o efektivnosti antimikrobiální technologie BioCote ve skutečných zdravotnických zařízeních. Studie porovnávala počet životaschopných bakterií v kultivacích ze stěrů z předmětů ve dvou ambulantních zařízeních. Jedno bylo vybaveno předměty ošetřenými technologií BioCote (dveře, kliky, vertikální žaluzie, nádoby na odpad, kohoutky, lehátka atd.), druhé nikoli. Dále byl hodnocen počet bakterií na neošetřených předmětech umístěných v experimentálním zařízení. Bylo zjištěno průměrné snížení počtu bakterií o 96 % na ošetřených předmětech na experimentální jednotce ve srovnání s kontrolní jednotkou a rovněž průměrné snížení počtu bakterií o 44 % na povrchu neošetřených předmětů umístěných na experimentální jednotce ve srovnání s kontrolní jednotkou. Studie prokázala, že materiály, při jejichž výrobě byla použita úprava BioCote zabraňující růstu mikroorganismů, mohou snížit počet bakterií kontaminujících prostředí ve zdravotnických zařízeních.

MCCLURG D, et al. Pelvic floor training for lower urinary tract dysfunction in MS (Cvičení svalů pánevního dna při dysfunkci dolního močového traktu u pacientů s roztroušenou sklerózou): 45–47.

Dysfunkce dolního močového traktu může postihovat až 84 % pacientů trpících roztroušenou sklerózou. Může být způsobena dysfunkcí detruzoru, dysfunkcí uretrálního sfinkteru nebo kombinací obou poruch. Cílem popisované studie bylo určit, zda devítitýdenní program cvičení svalů pánevního dna může zlepšit funkci dolního močového traktu u těchto pacientů. Pacienti denně doma cvičili cviky na posílení svalů pánevního dna a jednou za týden navštěvovali ambulanci, kde byla prováděna kontrola funkce svalů pánevního dna. Režim cvičení byl každý týden kontrolován a upravován. Počáteční hodnocení ukázalo téměř u všech pacientů nedostatečnou sílu a délku kontrakce svalů pánevního dna. Typický program cvičení začínal délkou sevření svalů na 3 sekundy s pětisekundovou přestávkou, pětkrát po sobě a pětkrát denně. Délka sevření pánevního svalstva se postupně prodlužovala až na 10 sekund s pětisekundovými přestávkami. Autoři zjistili, že navrhovaný program cvičení zlepšil funkci svalů pánevního dna, snížil výskyt symptomů spojených s dysfunkcí dolního močového traktu a zvýšil kvalitu života pacientů trpících roztroušenou sklerózou. Vzhledem k tomu, že dysfunkce dolního močového traktu je u pacientů s roztroušenou sklerózou velmi častá, autoři uvažují o tom, zda by nebylo praktické zařadit cvičení svalů pánevního dna do standardního rehabilitačního programu pro tyto pacienty.

Mgr. Libuše Dobrovodská (dobrovodska.l@centrum.cz)

 

• tisk
• předplatit si