K čemu mohou být volby, které nebyly

Tak máme za sebou něco, čemu se, jak my starší pamatujeme, říkávalo cvičení cé ó, neboli civilní obrany. Poplach symbolicky písknul na jaře Jiří Paroubek, když se jeho poslancům spolu s ostatními opozičníky i přeběhlíky podařilo svrhnout vládu. Následovala mobilizace štábů (volebních) na všech úrovních – a když chrabrá vojska v boji o posledního voliče statečně čelila i vpádu do svého týla, ke kterému zavelel Ústavní soud, jenž regulérnost předčasných voleb od základů zpochybnil, zazněla opět Paroubkova píšťalka. A cvičnému poplachu je konec – zdá se, že až do příštího jara.

Ve Zdravotnických novinách jsme dovedli k jednomu virtuálnímu kulatému stolu stínové ministry zdravotnictví všech pěti politických stran, které měly (a pravděpodobně i mít budou) šanci zasednout v Poslanecké sněmovně. Upřímně řečeno, stálo by za to vidět, jak se budou tvářit lidé roku 2050, pokud si budou moci přečíst, kterak generace jejich politických dědů smýšlela třeba o tom, jak zajistit zdravotní (a sociální) péči o stárnoucí populaci. „Císař František Josef I. by v roce 1910 také určitě netrefil, jakým výzvám a problémům bude čelit území jeho monarchie v roce 1950. Úvahy, co bude se seniory okolo roku 2050, jsou pouhou rozcvičkou pro naši fantazii,“ zamyslel se např. MUDr. David Rath, stínový ministr zdravotnictví sociálních demokratů. Důležité je podle něj to, jak se bude řešení otázky péče o seniory vyvíjet v příštích zhruba pěti letech, kdy: „... k žádné dramatické změně v demografické struktuře naší země nedojde, tudíž budeme stále řešit dnešní situaci.“ Šalamounské! A jak bychom měli řešit, co už řešíme? „Je to jednoduché: buď budeme odpouštět daně nejbohatším, nebo zachováme předtopolánkovskou míru solidarity a budeme mít peníze na zajištění kvalitní sociální a zdravotní péče,“ je přesvědčen D. Rath.

Bc. Marek Šnajdr, zdravotnický expert občanských demokratů, se však domnívá, že: „... někteří politici mají nebezpečnou tendenci strkat hlavu do písku před problémy a hrozbami, jejichž řešení není úplně populární, o to více však potřebné. Není lepšího příkladu, než je problematika stárnutí populace. Všichni o tom hovoří, ale neopomenou dodat, že to je věc, která nás možná čeká za 30 či 40 let – teď se neděje nic. Je to velká mystifikace a lež,“ napsal ve Zdravotnických novinách M. Šnajdr. „Ten problém tady již je a s ním i velmi negativní dopady na naše zdravotnictví. Roste nám počet obyvatel v důchodovém věku a logicky klesá počet těch ekonomicky aktivních. Již dnes je podíl těch pojištěnců, kteří platí do systému pojištění ze svých mezd či podnikání, menšinový, je to jen 40 % pojištěnců. Není možno věřit tomu, že záchranu představuje nějaký mimořádný přísun prostředků státního rozpočtu. Při stavu veřejných financí a astronomických deficitech to prostě není možné.“

Že by ten cvičný poplach byl přece jenom k něčemu dobrý? Alespoň tím, že jsme získali do příštího jara čas k přemýšlení?

Jan Kulhavý, šéfredaktor Zdravotnických novin

 

• tisk
• předplatit si