Projekt Anděl mezi zdravotníky není soutěž, ale poděkování

Časopis Florence se stal mediálním partnerem projektu Anděl mezi zdravotníky. Ten si klade za cíl poděkovat lékařům, zdravotním sestrám, pečovatelům, lékárníkům, záchranářům, psychoterapeutům i medikům za jejich práci.

Ředitel projektu David Novotný představil první ročník slovy: „Je to poděkování za neskonale záslužnou činnost všech zdravotnických a pečovatelských pracovníků. Není to soutěž o kráse, ale o erudici, sympatiích, profesionalitě a lásce k povolání. A i když budou vyhlášena pouze první tři místa, vítězi jsou opravdu všichni.“

S dvanáctkou sympatických zdravotníků jsme se setkali na soustředění v hotelu Chateau Šanov nedaleko Rakovníka, kde je naše šéfredaktorka Šárka Spáčilová důkladně vyzpovídala

Znovu se potkáme 24. října v městském divadle v Náchodě, kde proběhne finále prvního ročníku. Vítěz nebo vítězka získá na jeden rok klíčky od vozu KIA Sportage a zahraje si v seriálu televize Prima Sestřičky Modrý kód. Všech dvanáct finalistů dostane uměleckou sošku anděla a další věcné ceny.

 

---

Čím vás soutěž Anděl mezi zdravotníky zaujala, co se vám na ní líbí?

Líbí se mi kolektiv, organizace. Vůbec bych nečekala, že se octnu ve finále. Jsem ráda, že jsem tady, že jsem poznala tak sympatické a hodné lidi. Je mi tady dobře.

Na co jste ve své dosavadní praxi hrdá, co myslíte, že se vám nejvíc povedlo?

Hlavně to, že jsem si vybrala tuto práci. Zdravotní školu v Kladně jsem ukončila v roce 1969 a nastoupila jsem do Motola – tenkrát jsme dostávali takzvané umístěnky –, na neurologii k panu profesoru Matonovi. Tam jsem pracovala tři roky a pak se vdala do bývalé Jugoslávie. V makedonském Ohridu byla tou dobou nádherná, na svou dobu skvěle vybavená nemocnice. Tam se mi líbilo. Lidé byli veselí, komunikativní, milí, hodní. Připadalo mi, jako bych tam žila odjakživa. Hrozné bylo, když v roce 1991 přišla válka. Dcera tou dobou už studovala v Čechách, ale syn měl jít na srbskou frontu. Můj šéf, úžasný lékař a ředitel ohridské nemocnice, mi tenkrát řekl: „Marie, musíš domů. Přece nepustíš kluka do nesmyslné války.“ Vrátila jsem se s taškou v ruce – a šla zase do Motola, kde jsem potkala kamarádku Lidušku. Povídá mi: „Maruš, co tady děláš? Pojď k nám, na plicním je volno.“ A jsem tam doteď…

Kdyby to záleželo na vás, co byste ve zdravotnictví změnila?

Je potřeba víc zdravotníků. Sestřičky, které vystudují, by si neměly vybírat jiné profese. Proto si vybraly zdravotní školu, aby pracovaly ve zdravotnictví. Nevím, zda by na to neměl být třeba nějaký zákon. Jinak jsem ve zdravotnictví spokojená se vším.

Jak při své náročné profesi odpočíváte?

Mám ráda muziku. I když dnes už na housle neumím zahrát nic, pět let jsem doma jako holka cvičila Ševčíka. Miluji hudbu osmdesátých devadesátých let – Janis Joplin, Tinu Turner, Joe Cockera. Ty si pouštím, třeba když doma uklízím. Také luštím křížovky a ráda se dívám na cestopisné, historické a biografické filmy. Hlavně ale miluji svá vnoučata: dvě mám v Makedonii, dvě v Českých Budějovicích – jak mám čas, jedu za nimi.

Co byste vzkázala čtenářům časopisu Florence?

Že jim moc děkuji za tuhle možnost vyjádřit, co cítím a jak to cítím. Že jim přeji zdraví – a ten covid ať zvládneme na sto procent!

---

Čím vás soutěž Anděl mezi zdravotníky zaujala, co se vám na ní líbí?

Soutěž mne oslovila svou přidanou hodnotou, jíž je pomoc lidem. Je to poděkování záchranářům, lékaům, zdravotním sestrám a všem ostatním, kteří nejen v této době, ale i v dobách jiných skutečně pomáhají. Není to pouze covid, co mění naše životy, jsou to i další nemoci.

Na co jste ve své dosavadní praxi hrdá, co myslíte, že se vám nejvíc povedlo?

To je těžká otázka. Pracuji v lázních a jsem hrdá na celý tým, který tam máme – od recepce přes gastro až k lékařům, zdravotním sestrám a odbornému personálu. Je to jeden velký propletenec, jeden bez druhého by nemohl fungovat – proto jsem hrdá úplně na všechny.

---

Čím vás soutěž Anděl mezi zdravotníky zaujala, co se vám na ní líbí?

Soutěž je pro mne zajímavá tím, že jsem tu poznala nové lidi a zajímavé prostředí.

Na co jste ve své dosavadní praxi hrdá, co myslíte, že se vám nejvíc povedlo?

Na co jsem hrdá… Spíše si vzpomínám na osudy a příběhy lidí, které nejsou vždy veselé, ale nechybí-linadhled a životní moudrost, člověka obohatí.

Kdyby to záleželo na vás, co byste ve zdravotnictví změnila?

Tak to je otázka na tělo. Myslím si, že nás trápí nedostatek personálu.

Jak při své náročné profesi odpočíváte?

V přírodě – příroda mi vrací to, co mi civilizace bere. Rekreační sport, běh, kolo, lyže, turistika.

Co byste vzkázala čtenářům časopisu Florence?

Že jsme rádi, že si někdo všiml, jak je naše práce náročná. Děkujeme!

---

Čím vás soutěž Anděl mezi zdravotníky zaujala, co se vám na ní líbí?

Mně se nejvíc líbí lidé, které tady potkávám. Je zajímavé setkat se s novými tvářemi, popovídat si o jiných oborech. To je pro mne přínosné.

Na co jste ve své dosavadní praxi hrdý, co myslíte, že se vám nejvíc povedlo?

Asi to, co mne zároveň nejvíc baví – práce přímo s pacienty. Snažím se jim naslouchat a jsem rád, když pak přijdou opětovně a pochválí, že jsme jim s něčím pomohli. To je to, co mě asi nejvíc těší.

Kdyby to záleželo na vás, co byste ve zdravotnictví změnil?

Toho by bylo určitě hodně. Myslím si, že by to do zdravotnictví chtělo dávat víc srdíčka, víc empatie. To tam dnes hodně chybí. Všechno se řídí hlavně ekonomickými kritérii. Chápu, že je nelze zcela pominout, ale obávám se, že zdravotnictví nyní směřuje pouze tímto směrem.

Jak při své náročné profesi odpočíváte?

Teď nejvíce relaxuji s rodinou, protože máme dvouletou dcerku. Takže se snažím veškerý volný čas věnovat jí. Ideálně na chalupě, v přírodě. To je pro mne ten úplně největší relax.

Co byste vzkázal čtenářům časopisu Florence?

Aby se snažili více odpočívat, aby se nehonili jenom kvůli dnešku, aby mysleli na to, že jsou na světě jenom jednou, a trochu si to také užívali.

---

Čím vás soutěž Anděl mezi zdravotníky zaujala, co se vám na ní líbí?

Asi její prestiž, místo, kde se koná, a také to, že je začátkem něčeho nového.

Na co jste ve své dosavadní praxi hrdý, co myslíte, že se vám nejvíc povedlo?

Že jsem se dokázal profesně vyšplhat až úplně nejvýš.

Kdyby to záleželo na vás, co byste ve zdravotnictví změnil?

Systém financování zdravotnictví a úhrad za zdravotní péči.

Jak při své náročné profesi odpočíváte?

Cestuji, hlavně do zahraničí. Miluji Asii, tu mám opravdu zcestovanou.

Co byste vzkázal čtenářům časopisu Florence?

Ať jej určitě čtou a ať mají hezké dny.

---

Čím vás soutěž Anděl mezi zdravotníky zaujala, co se vám na ní líbí?

Já se o soutěži dozvěděla až ve chvíli, kdy mi zazvonil telefon, že jsem nominovaná. Zaujalo mne na ní, že je to soutěž nová, a jsem ráda, že jsem se dostala mezi finalisty a že tu mohu reprezentovat jak fakultu, tak záchranku, u které teď pracuji. Vnímám to jako velkou zkušenost i příležitost pro budoucnost.

Na co jste ve své dosavadní praxi hrdá, co myslíte, že se vám nejvíc povedlo?

Můj největší dosavadní úspěch ve zdravotnictví je má práce na záchrance – dala jsem dohromady tým mediků a dělám mu jakéhosi „šéfa“. Držíme takhle spolu už půl roku a nevypadá to, že bychom hned tak skončili. Takže spolupráci mezi naší fakultou a záchrankou považuji jednoznačně za největší úspěch.

Kdyby to záleželo na vás, co byste ve zdravotnictví změnila?

Já myslím, že každý zdravotník, ať už je to student medicíny nebo kdokoli jiný, má na tuto otázku asi tisíc odpovědí. Stejně je tomu i v jiných oborech, protože všude je vždy prostor pro zlepšení. Osobně se domnívám, že náš zdravotní systém potřebuje hodně velkou reformu, že je tam tolik problémů, že nebudou stačit jen drobné úpravy. Bylo by třeba celý systém změnit, třeba po vzoru Německa, kde funguje výborně. Veškeré problémy u nás dle mého plynou z velkého podfinancování zdravotnictví, stejně jako je tomu i v případě školství. Tím bych určitě začala.

Jak při své náročné profesi odpočíváte?

Relaxace po práci je samozřejmě velmi důležitá – ale ještě důležitější je nastavení mysli předtím, než člověk přijde do práce. To rozhoduje o tom, jak moc pak potřebuje relaxaci. Když si dokáže odpovědět na životní otázky, jako co bude po smrti, proč lidé umírají, proč trpí děti apod., dokáže se s každodenní pracovní realitou lépe vypořádat. Je mnohem rozvážnější, trpělivější, empatičtější vůči pacientům, a hlavně je klidný. Ve chvíli, kdy přijde nějaká vypjatější krizová situace, takový člověk dokáže mnohem lépe reagovat a vstřebávat a zpracovávat vjemy. Relaxace je pak potřeba méně.

Co byste vzkázala čtenářům časopisu Florence?

Chtěla bych je pozdravit a poděkovat, že čtou tento skvělý časopis. A ráda bych jim vzkázala: dodržujte všechna opatření, která vláda v této době nařizuje. Je to velmi důležité jak pro vás a vaše blízké, tak i pro nás zdravotníky, abychom současnou krizi společně překonali. Věřím, že ji překonáme velmi brzy.

---

Čím vás soutěž Anděl mezi zdravotníky zaujala, co se vám na ní líbí?

Je pro mě překvapením, protože je to první ročník. Netušila jsem, co mne čeká, ale zatím jsou překvapení jenom příjemná – příjemné prostředí, příjemní lidé…

Na co jste ve své dosavadní praxi hrdá, co myslíte, že se vám nejvíc povedlo?

Nejpyšnější jsem na to, že přestože dělám infektologii, tedy obor, který v poslední době procházel zužováním, podařilo se mi dlouho udržet lůžkové oddělení, které jsem vedla. A daří se mi stále obhajovat ambulanci. Samozřejmě to není jenom moje zásluha – ale snad jsem oboru neudělala ostudu.

Kdyby to záleželo na vás, co byste ve zdravotnictví změnila?

Hlavně přístup k lidem, k zaměstnancům. Aby měli podporu vedoucích zdravotnických zařízení, aby lékaři věděli, jak bude vypadat a probíhat jejich vzdělávání, aby sestry věděly, jak to bude s jejich vzděláváním a organizací jejich další práce.

Jak při své náročné profesi odpočíváte?

Moje práce je i mým potěšením, ale relaxace je samozřejmě důležitá. Takže ráda čtu a ráda se pohybuji venku.

Co byste vzkázala čtenářům časopisu Florence?

Aby dobře viděli na písmenka, a když už ta písmenka přečtou, aby texty byly zajímavé tak jako dosud.

---

 

 

• tisk
• předplatit si