Hemofilici diskutovali se záchranáři. Správný postup při nehodě může hemofilikovi zachránit život

Zvláště maminky malých hemofiliků mají strach, že pokud by jejich dítě v jejich nepřítomnosti mělo úraz, nebo by při automobilové nehodě byl dospělý doprovod v bezvědomí, nedostane jejich dítě takzvaný srážecí faktor, takže kvůli tomu mohou i vykrvácet. Podle představitelů záchranných služeb by šlo opravdu o výjimečný případ, nicméně i jim by v takovém případě mohlo pomoci, kdyby byl hemofilik jasně označen. Zaznělo to na semináři „Hemofilici pohledem lékařů záchranné služby a urgentních příjmů“, který se konal 20. září v poslanecké sněmovně.

Jak přesně by měl být hemofilik označený, to by měly určit samotné pacientské organizace. Existuje sice karta hemofilika, na které jsou potřebné údaje o nemocném a jeho diagnóze, podle Marka Slabého, prezidenta Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR, však není realistické, aby záchranáři šacovali každého člověka v bezvědomí. „Mělo by jít o jednoduchou identifikaci, která bývá nejúčinnější. Zařízení vyžadující různé čtečky či mobilní telefony nejsou při nehodách příliš efektivní,“ uvedl. Z následné diskuse pak vyplynulo, že možná nejsnazší cestou bude nějaký náramek, na jehož rubové straně by byla informace o nemoci.

Záchranáři podotýkají, že ať už půjde o jakoukoliv formu identifikace, musí splňovat dvě kritéria: za prvé by měla být pokud možno nepřenositelná a za druhé standardizovaná, tedy aby existovala jedna varianta, u které si budou vždy jistí. Nevyhovující je například označený bezpečnostní pás v autě, protože záchranář nemůže vědět, zda jím ten den náhodou není připoutané úplně jiné dítě. „Jde o to, aby nešlo o klamavou informaci. Když dnes třeba má vytetovanou krevní skupinu, stejně ji před podáním krevní transfuze kontrolujeme, protože si tím nemůžeme být jistí,“ uvedl Marek Slabý. Poslankyně a bývalá záchranářka Jana Pastuchová k tomu uvedla, že jakmile se hemofilici shodnou, není problém tuto informaci přidat do vzdělávání záchranářů. A záchranné služby jsou okamžitě schopné ji předat svým zaměstnancům. Takové řešení podpořil i náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.

Na semináři se diskutovalo i o tom, kde by faktor mohl být uložen, aby záchranáři při nehodě hned věděli, kde ho mají hledat. Kvůli nutnosti jej chladit není možné jej dávat do autolékárničky, ale řešením by mohlo být, aby byla chladící taška označena jako lékárnička a v ní by byl uložen jak faktor, tak klasická autolékárnička.

Dále se probíralo, zda záchranky odvážejí hemofiliky po nehodách do nemocnic, kde je zřízeno hemofilické centrum. „Zaznamenali jsme případy, že záchranky jezdí s hemofiliky do spádových nemocnic, ale my chceme, aby byli odváženi do nejbližších hemofilických center. Pokud se okamžitě nedostanou do centra, je ohroženo jejich zdraví, při vnitřním krvácení pak může dojít i k tragédii,“ uvedl předseda spolku Hemojunior Michal Bereň s tím, že v okresních nemocnicích obvykle nemají faktor k dispozici.

Podle záchranářů se ale současný systém stará o hemofiliky správně. „Hemofilici jsou převáženi pouze do nemocnic, u nichž je jistota, že mají faktor k dispozici. A ve většině případů putují rovnou do hemofilického centra,“ uvedl Slabý. Převézt ho přímo do centra samozřejmě nemá smysl například v případě polytraumat, pokud na to není vybaveno, jako například pražský Ústav hematologie a krevní transfuze. Podle Slabého ale záchranáři přesně ví, kde hemofilika správně ošetří. „Samozřejmě se mohou v ojedinělých případech objevit nějaké komplikace, stejně jako u jiných výjezdů záchranné služby, kdy musíme řešit nepředvídatelné situace, ovšem systémově je všechno v pořádku.“ A ředitel Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje Ilja Deyl k tomu dodal: „Po problematickém případě by měli postižení ihned jednat se záchrankou, aby se mohl probrat a záchranáři se z něj mohli poučit.“

Záchranáři hemofiliky vyzvali, ať se nebojí podávat stížnosti, pokud nebylo postupováno správně. To platí i případě pochybení na urgentních příjmech. Jen tak lze dojít k tomu, zda šlo o individuální chybu, nebo je třeba něco změnit. Roman Prymula nemá žádné signály, že by existoval systémový problém, ministerstvo je ale připraveno zasáhnout, bude-li nějaký objeven. „Nechceme žádné případy selhání. Jsme případně schopni napsat metodických přípis, jak se má v záchranné službě na urgentních příjmech postupovat,“ řekl.

Posledním tématem semináře byl fakt, že hemofilikům nemohou záchranáři faktor aplikovat a musí čekat na lékaře, což znamená, že se mohou ztratit drahocenné minuty. Podle Marka Slabého není možné, aby sami záchranáři aplikovali, o co je pacient požádá, posádka záchranky si ale může zavolat lékaře, nebo k němu dojet. „Ale i tak nejde o zpoždění v řádech desítek minut, ale pouze minut.“ Podle Deyla existuje také možnost, že to zkonzultují s lékařem telefonicky a on jim povolí faktor aplikovat. „Tyto hovory jsou monitorované a neztratí se jimi prakticky žádný čas,“ uvedl. A ředitel Pražské záchranné služby Petr Kolouch dodal: „Nevidím problém, pokud je pacient faktorem vybaven, aby nemohl být ošetřen už v sanitce.“

tz

 

Ilustrační foto – zdroj: www.hemofilie.cz