Změny v kompetencích sester – žhavé téma současnosti

Máloco hýbe v současnosti naším zdravotnickým systémem tolik jako problematika sester. Jako by nestačilo, že je jich málo, ale v posledních letech došlo i k revolučním změnám v systému jejich profesního vzdělávání a nyní se na pořad dne dostávají otázky spojené s rozsahem jejich kompetencí.

Je jisté, že k nějakým změnám v oblasti pracovních kompetencí sester dojít musí – otázkou zůstává, v jaké podobě budou tyto změny u nás nakonec uvedeny do praxe. Ambicí tohoto článku není problematiku kompetencí sester vyřešit, ale spíše poukázat na všechny souvislosti, které by měly být při řešení této složité situace vzaty v úvahu.

V České republice nyní vzdělávání a kompetence sester upravují především následující právní normy: zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání, zákon č. 105/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., a vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků. Ale „šedá je teorie a zelený je strom života“ – v praxi není ani zdaleka ideální rovnováha mezi potřebami zdravotnických pracovišť a úrovní vzdělání a kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků, kteří tam pracují. Trend jednoznačně směřuje k navyšování kompetencí sester a častý názor z praxe je, že lékaři by měli být rádi, protože se jim uvolní ruce pro kvalifikovanější úkony. Tak jednoduché to však není a v tomto kontextu lze vysledovat tlaky hned na několika úrovních:

• Napětí mezi sestrami a ostatními zdravotnickými pracovníky – lékaři, zdravotnickými asistenty, ošetřovateli a sanitáři – z důvodu jejich ne zcela vyjasněných kompetencí v současnosti i ve výhledu do budoucna (někteří lékaři například zvyšování kompetencí sester vítají, jiní jsou striktně proti němu).
• Napětí mezi sestrami navzájem – zdaleka ne všechny sestry totiž potenciální rozšíření svých kompetencí chtějí.
• Napětí mezi zdravotníky a pacienty – obavy velké skupiny pacientů z toho, že by se některé kompetence lékařů mohly přenést na sestry (pacientské organizace a skupiny už zbrojí).
• Napětí mezi nabídkou vzdělávacího systému sester a potřebami praxe – logicky by se měl vzdělávací systém pružně přizpůsobovat praxi, ve skutečnosti spíše školy produkují absolventy-sestry bez ohledu na to, kolik a na jaké úrovni vzdělání je jich v praxi potřeba.

Než se podíváme na všechny aspekty možného řešení této situace, připomeňme si výsledky výzkumu na téma kompetencí sester (viz literaturu na konci textu). Výzkum si stanovil za cíl ověřit pět následujících hypotéz:

1. Sestry pracující ve fakultních nemocnicích mají větší přehled o svých kompetencích než sestry pracující v oblastních nemocnicích.

2. Sestry manažerky ovládají právní předpisy související s kompetencemi sester lépe než sestry pracující u lůžka.

3. Sestry na odděleních intenzivní péče překračují vědomě své kompetence méně často než sestry na standardních odděleních.

4. Kompetence sester ve fakultních nemocnicích jsou více akceptovány než v oblastních nemocnicích.

5. Sestry na odděleních intenzivní péče budou chtít navýšit kompetence více než sestry na standardních odděleních.

Detailním rozborem výzkumu se zabývat nebudeme, podstatné jsou závěry, kdy:

• Ani jedna z pěti hypotéz se výzkumem nepotvrdila!
• Zato však při podrobném vyhodnocování výsledků bylo zjištěno, že každý respondent občas překračuje svoje kompetence a často postupuje i v rozporu s platnou legislativou. Rozdíly mezi fakultními a oblastními nemocnicemi nebyly.

Když tedy sestry už dnes své kompetence často překračují, část řešení celé situace by měla spočívat ve sladění reality s platnými předpisy. Podívejme se na příklady oblastí péče o pacienty, které „kandidují“ na oficiální kompetenční přesun směrem k sestrám, kdy nutnou podmínkou takového rozšíření kompetencí musí být jejich řádné vzdělání a/nebo proškolení tak, jak je tomu tam, kde takový systém již funguje – např. USA, Španělsko, Velká Británie a další státy:

• Aplikace očkovacích látek bez dohledu lékaře.
• Samostatná aplikace léků (dosud s dohledem lékaře).
• Vydávání receptů pacientům za určitých podmínek.
• Samostatná léčba ran (dosud v součinnosti s lékaři).
• Větší participace sester při anesteziích.

Bránit se změnám v kompetencích sester je zbytečné. Je však velmi důležité, jak a kdy tyto změny proběhnou. Rozhodně by měly probíhat systematicky a za akceptace názorů všech zúčastněných stran. Co by tedy mohlo žádoucímu přístupu k velmi citlivému problému napomoci (něco z toho se již děje, něco by se dít mělo)?

• Audity ve zdravotnických zařízeních – vnitřní i vnější; cílem by mělo být zmapování aktuální situace a potřeb (jak bylo zmíněno, v současnosti jsou již některé kompetence překračovány) tak, aby byly budoucí změny nastaveny co nejoptimálněji.
• Diskuze všech zainteresovaných stran – a těch je více, než se zdá: ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo školství, ministerstvo financí, Parlament ČR, ministerstvo spravedlnosti, pacientské organizace a sami zdravotníci – a to nelékaři i lékaři
• Ministerstvo zdravotnictví:

• Nová hlavní sestra ČR, kterou se od 25. května 2015 stala Mgr. Alice Strnadová, MBA, bude jistě hrát při řešení otázek kompetencí sester klíčovou roli.
• Novela zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, která by nyní měla být ve vnitřním připomínkovém řízení na ministerstvu, by jistě pomohla situaci zklidnit. Na MZ ČR se na ní pracuje již pátý rok, nyní má naději dostat se do schvalovacího řízení v Parlamentu.
• Ministr zdravotnictví MUDr. Svatopluk Němeček, MBA, by měl na žádost poslanců vyjednávat s ministerstvem školství o tom, aby střední zdravotnické školy znovu přešly pod dohled ministerstva zdravotnictví.

• Ministerstvo školství – vzdělávací systém:

• Možností by bylo prodloužit studium střední zdravotnické školy ze 4 let na 5 let s tím, že takoví absolventi by pak mohli pracovat jako sestry samostatně (doposud je k tomu třeba další studium na VOŠ nebo VŠ).
• Možné by bylo i omezení počtu absolventů vysokoškolského studia na magisterské úrovni a zabránit tak převzdělání určité skupiny sester. Toto studium by se mělo věnovat spíše běžné práci sester; magisterskou úroveň studia pak ponechat pro budoucí sestry-manažerky.
• Zajistit možnost pružného dovzdělání zdravotnických asistentů a/nebo ošetřovatelů tak, aby mohli pracovat samostatně. U nás je tento systém nepružný, v sousedním Německu funguje lépe a je to jeden z důvodů, proč nám náš německý soused úspěšně „krade“ méně vzdělané nelékařské zdravotníky.

• Ministerstvo financí – je nereálné myslet si, že sestry ochotně přistoupí na navýšení svých kompetencí (a tedy zodpovědnosti) bez navýšení svých platů.
• Pacientské organizace – je třeba s nimi úzce spolupracovat, protože jinak by bylo příliš snadné vyvolat mezi pacienty paniku a strach.

A na závěr možná nejsložitější bod, bez kterého však vše další ztrácí smysl – je třeba učinit taková opatření, aby se zvýšila prestiž profese sester. Zájem o související studijní obory totiž postupně klesá, takže časem bychom sice mohli mít funkční systém kompetencí sester, jen by nemuselo být na kom ho v praxi aplikovat…

Zuzana Hekelová, lektorka, publicistka a konzultantka; www.vase-lektorka.cz

Literatura:

1. Sehnalová J. Akceptování kompetencí sester v praxi. Zdravotnictví a medicína. 2015;1:28
2. Petrášová L. Sestry sedí ve školách, v nemocnicích chybějí. Mladá fronta Dnes. 11. 6. 2015, str. A3
3. Barták V. Hledá se supersestra. Týden. 2015;21:12–15

 

• tisk
• předplatit si